Co si pamatuji, do Las Vegas jsme s Kubou chtěli od chvíle, kdy jsme v Brně začali chodit na poker, ale až před třemi lety jsme přešli od slov k činům a začali si měsíčně dávat něco málo bokem na chystaný výlet. Mohli jsme se tak bavit o Vegas dál, ale už s tím, co všechno si tam musíme zahrát, vidět, zkusit a sníst, až tam za tři roky poletíme. Pak za dva. Pak za jeden. Když zbývalo půl roku, přidal se k nám Matěj, který sice poker nehraje, ale v Americe stejně jako my nikdy nebyl, a po koupi letenek už začalo všechno nabývat reálnější obrysy. Objednat hotel. Zařídit dovolenou. A týden v Las Vegas mohl začít.
Let
Do města hazardu jsme letěli z Prahy přes Londýn. Nejprve dvě hodiny a pak dvanáct. Se svými 194 cm jsem doufal na transatlantickém letu ve větší místo pro nohy, leč bohužel Economy class společnosti American Airlines je v tomto ohledu stejně tragická jako třeba nízkonákladový Ryanair. Už po první hodině jsem byl nešťastný, jak má kolena přežijí dalších jedenáct, když mě vysvobodil jeden milý steward z posádky (se slovy „Ou, you are big man.“) a přesadil mě na volné místo, sice u WC, ale zato bez sedadla přede mnou.
Let tak nakonec utekl poměrně příjemně. Dostali jsme dvě jídla a třikrát pití zdarma (i pivo). Milým překvapením byla nabídka filmů – přes 50 titulů. Mohl jsem tak sledovat Billa Murrayeho, jak prožívá dokola stejný den v Na Hromnice o den více nebo Elen Rippleyovou, jak poráží Vetřelce a po něco málo spánku jsme už začali klesat na americkou půdu.
Los Angeles
Do Las Vegas jsme neletěli úmyslně, protože jsme chtěli vidět Los Angeles a dát si malý roadtrip ve dne pouští do Vegas. To první dopadlo vrchovatě, to druhé moc ne. Do Los Angeles jsme přistáli v podvečer, jenže než jsme se dostali z letiště a než nám v půjčovně přistavili na týden objednané auto, byla hluboká noc. Únava se hlásila, stihli jsme jen tak tak první ze seznamu věcí, co je potřeba zažít v Americe, a to návštěvu fast-foodového řetězce In-n-Out burger a pak jsme se vydali do rezervovaného hotelu.
Možná si vzpomínáte, že jsem si minulý leden dal novoroční předsevzetí. A to ne jedno, ale rovnou pět. Sepsal jsem je sem na 
Už přes dva roky aktivně investuji do akcií. To znamená, že část peněz, které ušetříme, nedávám na spořící účet nebo do správy některému z finančních poradců, ale sám sleduji společnosti, které jsou na burze, rozhoduji se, které koupit, které v mém portfoliu držet a naopak které prodat.
