Las Vegas 2018

Las vegasCo si pamatuji, do Las Vegas jsme s Kubou chtěli od chvíle, kdy jsme v Brně začali chodit na poker, ale až před třemi lety jsme přešli od slov k činům a začali si měsíčně dávat něco málo bokem na chystaný výlet. Mohli jsme se tak bavit o Vegas dál, ale už s tím, co všechno si tam musíme zahrát, vidět, zkusit a sníst, až tam za tři roky poletíme. Pak za dva. Pak za jeden. Když zbývalo půl roku, přidal se k nám Matěj, který sice poker nehraje, ale v Americe stejně jako my nikdy nebyl, a po koupi letenek už začalo všechno nabývat reálnější obrysy. Objednat hotel. Zařídit dovolenou. A týden v Las Vegas mohl začít.

Let

Do města hazardu jsme letěli z Prahy přes Londýn. Nejprve dvě hodiny a pak dvanáct. Se svými 194 cm jsem doufal na transatlantickém letu ve větší místo pro nohy, leč bohužel Economy class společnosti American Airlines je v tomto ohledu stejně tragická jako třeba nízkonákladový Ryanair. Už po první hodině jsem byl nešťastný, jak má kolena přežijí dalších jedenáct, když mě vysvobodil jeden milý steward z posádky (se slovy „Ou, you are big man.“) a přesadil mě na volné místo, sice u WC, ale zato bez sedadla přede mnou.

Letadlo "Na Hromnice o den více"
Na Hromnice o den více

Let tak nakonec utekl poměrně příjemně. Dostali jsme dvě jídla a třikrát pití zdarma (i pivo). Milým překvapením byla nabídka filmů – přes 50 titulů. Mohl jsem tak sledovat Billa Murrayeho, jak prožívá dokola stejný den v Na Hromnice o den více nebo Elen Rippleyovou, jak poráží Vetřelce a po něco málo spánku jsme už začali klesat na americkou půdu.

Kalifornie
Kalifornie

Los Angeles

Do Las Vegas jsme neletěli úmyslně, protože jsme chtěli vidět Los Angeles a dát si malý roadtrip ve dne pouští do Vegas. To první dopadlo vrchovatě, to druhé moc ne. Do Los Angeles jsme přistáli v podvečer, jenže než jsme se dostali z letiště a než nám v půjčovně přistavili na týden objednané auto, byla hluboká noc. Únava se hlásila, stihli jsme jen tak tak první ze seznamu věcí, co je potřeba zažít v Americe, a to návštěvu fast-foodového řetězce In-n-Out burger a pak jsme se vydali do rezervovaného hotelu.

In-N-Out Burger
In-N-Out Burger

Pokračování textu Las Vegas 2018

Sdílejte článek:

Berlín – město s retro atmosférou

BerlínV Berlíně jsem byl poprvé, můžu vám tedy s čerstvými zážitky napsat své pocity z města, které bylo v minulosti vybombardováno, aby bylo znovu postaveno a rozděleno, aby bylo znovu spojeno.

Jak do Berlína

Přestože je možností několik, největší smysl dává, jet do Prahy (jste-li z Prahy, tento bod přeskočte) a z ní pokračovat do Berlína vlakem. Za prvé je to oproti busu pohodlné, za druhé je na palubě slušná wi-fi zdarma a za neposlední, byla by škoda nevidět berlínské hlavní nádraží (Hauptbahnhof) – moderní budovu z kovu a skla, v níž se na třech patrech nad sebou střetává metro, vlaky a S-bahn (nadzemní dráha).

Pozor, v bistro voze z Prahy neplatí „happy hours“ jako mezi trasou Brno → Praha, proto se mu buď vyhněte, nebo počítejte s drastickými cenami.

Kde bydlet

Oproti Londýnu je Berlín levnější, proto není problém sehnat kvalitní hotel za normální cenu blízko nádraží. Bydlet u nádraží je výhodné, protože je kousek od centra (lze do ně dojít pěšky) a pro delší výlety se zde zase setkává hodně linek veřejné dopravy.

Jak se dopravovat po Berlíně

V Berlíně mají prakticky vzato dvě metra. To tradiční podzemní – U-bahn a nadzemní S-bahn. Oboje má více linek, takže to může být na mapě trochu matoucí. Mimo toho zde také jezdí tramvaje a městské autobusy. Všechny dopravní prostředky MHD jsou žluté.

Jednorázová jízdenka stojí 2.8 euro, což se nevyplatí, protože jednodenní lístek na celou síť koupíte za 7 eur. Platnost je ale skutečně jen na daný den (do tří do rána), nikoliv tedy na 24 hodin, jak tomu někdy bývá.

Pokračování textu Berlín – město s retro atmosférou

Sdílejte článek:

Nedvědice – tip na výlet s dětmi v okolí Brna

Vlak na nádraží Královo PoleNedávno jsem říkal kamarádovi, který je vlakový nadšenec a chodící jízdní řád, že bychom rádi jeli s dětmi někam vlakem do okolí Brna. Našim dvojčatům jsou teď dva a půl roku a ještě „vláčkem“ nejela, chtěli jsme tedy, aby jejich první výlet splňoval co nejvíc z následujících bodů:

  • Odjezd a příjezd z/na nádraží Brno – Královo Pole
  • Cesta vlakem i s případnými přestupy maximálně hodinu
  • Výlet na místo, kde si můžeme dát poblíž zastávky oběd
  • Aby po obědě bylo možné někam jít s golfovým kočárkem, a to ne na přímém slunci, aby dvojčata usnula a ideálně s nějakým cílem cesty

Já vím, není to jednoduché. Kamarád Míra nicméně vymyslel výlet, který splňoval všechny body. Vyjeli jsme tedy do Nedvědice. Pokračování textu Nedvědice – tip na výlet s dětmi v okolí Brna

Sdílejte článek:

Salzburg 2016 – Adventní trhy

Salzburg Adventní trhyDruhý adventní víkend v prosinci jsme jeli vlakem do Salzburgu, který bývá po Vídni další častou volbou, chcete-li se vydat za vánočními trhy z Brna k našim jižním sousedům.

Pokud byste měli pro příští rok podobné plány, tady je pár mých postřehů z Mozartova rodiště, které by se vám mohly hodit:

Přelidněné trhy

Máte-li jen trochu možnost, jeďte na vánoční trhy do Salzburgu mimo víkend. V páteční i sobotní večer byly trhy nepříjemně přeplněné. Mnohem více než ve Vídni nebo v Brně. Fronty u některých obzvlášť vyhledávaných stánků (s palačinkami, pečenými bramborami atd.) jsem tipoval i na čtvrt hodinu a nepomohlo ani to, že jsou trhy na více náměstích. Situace byla na všech stejná.

Na trhy tím pádem doporučuji jít se podívat spíše za světla, kdy sice nemají bez rozsvícených ozdob tolik atmosféry jako večer, ale zato si je můžete užít bez prodírání se davem a večer pak věnovat třeba procházce mimo centrum nebo popíjení v některém z místních hostinců. Pokračování textu Salzburg 2016 – Adventní trhy

Sdílejte článek:

Vídeňský řízek u Figlmüllerů

Manželka musela jet na jedno odpoledne do Vídně tak či tak. Nabídl jsem se tedy, že jí svezu a než si zařídí co potřebuje, tak si zajdu na řízek. Na vídeňský řízek. Velký jako ruské kolo v Práteru.

Jenže kam? Před odjezdem jsem se snažil najít ideální restauraci, přičemž mě limitovaly dvě věci. Za prvé, že budu v centru (to by nevadilo, spíš naopak) a za druhé, že budu mít asi jen dvě hodiny, než se malá-milá vrátí. Bylo tedy jasné, že hledám něco kolem středobodu Vídně – Stephansdomu, abych nestrávil většinu času na cestě tam a zpátky. Po zadání “wiener schnitzellu” mi Google vyhodil na prvních místech podnik Schnitzelhaus, jenže při otevření jejich webu na mě vyskočila nabídka řízku s hranolkami a Coca-Colou za zvýhodněnou cenu. To nebude to pravé tradiční. Další výsledky už vyhovovaly mnohem lépe a mezi nimi vyčnívala restaurace Figlmüller.

Rodinný podnik Figmüllerů se na svých stránkách chlubí mottem “Die Heimat des schnitzels” ,čili “Domov řízku” a tradicí servírováním smaženého obalovaného masa nejen Vídeňanům již od roku 1905. Sídlí ve dvou provozovnách, které jsou v jedné uličce blízko Stephansdomu a jako každá restaurace “jednoho jídla” mají alespoň část přípravy tajnou – v tomto případě ochucení strouhanky. Bylo tedy rozhodnuto, půjdu na řízek k Figlmüllerům. Na webu jsem udělal rezervaci pro jednoho a těšil se.

Pokračování textu Vídeňský řízek u Figlmüllerů

Sdílejte článek:

Dublin 2009: město jedné legendy

„Řím má své Koloseum, Sydney operu, Paříž Eiffelovu věž a Dublin…“. Dublin má Guiness. Skutečně. Je to pravdivé, přestože to z různých pohledů nemusí pro město na řece Lifey vyznívat úplně nejlépe. Dublin dal světu nejslavnější černé pivo, aby se sám stal slavným.

Když jsme přistávali na dublinském letišti, nevěděli jsme ještě přesně, co bychom měli všechno navštívit. Vybaveni průvodcem Lonely Planet (mimochodem, nekupujte jiné, tato značka je o třídu nad konkurencí), pročítali jsme na poslední chvíli seznamy památek a musím přiznat, že už tehdy to působilo, že není moc z čeho vybírat. Jasně, mají tam Národní galerii a Národní muzeum jako v každém hlavním městě. Mají tam galerii moderního umění, sochy slavných rodáků a mají tam i ZOO. Ve srovnání s jinou turistickou metropolí to ale působí jakoby z povinnosti. Je to tam, protože to tak je prostě všude.

Jenže tam, kde v Londýně najdete známá díla a davy lidí, tak tady procházíte poloprázdnou galerií, abyste na konci viděli jeden slavný obraz od Caravagia. Takový je pohled laika. Věřím, že někdo, kdo je milovníkem umění by se mnou polemizoval a tvrdil, že i ostatní vystavené obrazy jsou svým způsobem slavné, ale i ten musí uznat, že podobná instituce na Trafalgar Square nabízí mnohem větší zážitek. Na British museum v anglické metropoli se vyplatí vyšetřit si nejlépe dva dny, pokud nechcete jen běžet mezi exponáty. V Dublinu vám stačí jen pár hodin a jste zpět venku, pod irským nebem vedle sytě zeleného trávníku.

Národní galerie v Dublinu
Národní galerie v Dublinu

Návštěva muzea moderního umění pak byla jako výlet do hlavy šíleného umělce. Jára se těšil na obrazy, ale objevili jsme něco, na co, neměl žádný z nás ten správný „dekodér“. Konceptuální díla v podobě kamenů vyskládaných do kruhu uprostřed místnosti, kýčovitý vánoční stromek z plastu, nebo prázdnou místnost, kde bylo do zásuvky zapojeno hodně, opravdu hodně „rozdvojek“ 🙂

Galerie moderní umění
Moderní umění

Abych jen nekřivdil, všechny uvedené galerie a muzea měly vstup zdarma. Ani to však nesmaže pocit, že to je vše tak trochu „na oko“ a jen proto, aby to bylo. Tím jsem pro začátek vyčerpal tu odvrácenou tvář Dublinu, do níž jsme jako turisti museli nahlédnout. Ta druhá, příjemnější, se nám naštěstí brzy ukázala sama.

Pokračování textu Dublin 2009: město jedné legendy

Sdílejte článek:

Dublin 2009: poprvé

Irové dali svému hlavnímu městu původně úžasně poetické a melodické jméno – Baile Atha Cliath [bajkalyla], neboli tůň u protěného brodu. Nebudu zde spekulovat, proč se přes svou krásu a jednoduchost neujalo, ale neboť tyto řádky předznamenávají menší cestopis a jméno města, kam míříme, budu muset chtě nechtě nespočetněkrát použít, udělám s vámi předem malou dohodu a po vzoru zbytku světa pro něj budu používat ten nepoetický, zato všem dobře známý název… Dublin!

Celý ten výlet, který právě vypuknul je tak trochu jedna velká náhoda. Když píšu tyto řádky, tak sedíme na malém provinčním letišti Frankfurt/Hahn. Letiště je to menší než Brno Tuřany a jak se zdá, létá sem pouze jedna letecká společnost Ryanair. Ta stará, dobrá a především levná! Obzvlášť to poslední je důležité, protože díky slevové akci, která proběhla před pár týdny, nabízeli letenky za cenu více než lidovou – úplně zadarmo. Dokonce bez letištních poplatků.

Letiště Frankfurt-Hahn
Opuštěné letiště Frankfurt-Hahn

Pokračování textu Dublin 2009: poprvé

Sdílejte článek:

Hastings a Canterbury

Londýn pro turistu nabízí sice velmi mnoho lákadel, ale když jste v něm delší dobu, vyplatí se také poznat britskou kulturu z jiné stránky a vyjet ven mimo ruch metropole. My jsme tak učinili během naší třítýdenní návštěvy dvakrát a za svůj cíl jsme zvolili města Hastings (ve kterém jsem byl už vloni) a poté Canterbury. Pokaždé jsme vyjížděli z nejrušnější londýnské stanice Victoria a naštěstí nás v obou dvou případech zastihlo na Anglii výjimečné bezmračné počasí.

Hastings

Hastings je přístavní město na jihu Anglie a jeho hlavním lákadlem je bitva, která se zde odehrála roku 1066 a v níž zvítězil Vilém Dobyvatel. Cesta do Hastings trvá vlakem z Londýna něco přes dvě hodiny a táhne se krásným anglickým venkovem. Vyplatí se sedět u okénka a pozorovat tmavě zelené louky a v nich roztroušené tradiční vesničky, které mají každý dům postaven s cihlovou fasádou (pro Británii tak typickou). Kompozice díky tomu navozuje dojem předem připravených miniatur v krajině dětských vláčků.

U nádraží v Hastings
Model lodi před nádražím v Hastings

Po příjezdu do Hastings by jste měli sestoupit ulicemi do centra města, kde máte možnost vydat se buď k moři nebo na zdejší zříceninu hradu. Na tu vede mimo jiné zubová lanovka a údajně je odtud krásný výhled na pláž a přístav. To bohužel nemohu potvrdit ani vyvrátit, protože jsme si výstup nahoru nechali ujít a místo toho zamířili na pláž a mezi racky a zvuk moře. Hlavní nevýhodou pláží na jihu Anglie je obecně skutečnost, že nejsou pískové, nýbrž oblázkové. Po oblázcích lze pak chodit jedině v botách, bez nich je to jako kdybyste se snažili chodit po masírovacích podložkách. První dva kroky jsou sice zajímavé, ale potom to bolí čím dál více.

Lanovka
Lanovka

Pláž se v Hastings táhne v souvislém pásu, který po několika stovek metrů volně přechází v přístaviště lodí. K přístavu, jak si jej ale možná představujete, má zdejší varianta hodně daleko. Lodě nejsou v krásných řadách vystavěny jedna vedle druhé u dřevěných mol, po nichž se dá chodit, jako například v italských přístavech, ale jsou nekompromisně vytaženy na oblázkovou pláž a v případě potřeby vyplutí, se musí před lodí položit až do moře pás silných umělohmotných trubek a stroj na způsob bagru potom po těchto trubkách loď „sesune“ do vody.

Přístaviště lodí
Přístaviště lodí

Pokračování textu Hastings a Canterbury

Sdílejte článek:

Londýn 2008: Gastro speciál 2

Jak už sám název napovídá, tento díl Gastro speciálu z Velké Británie se bude věnovat dvěma ostrovním fenoménům, které spolu na první pohled příliš nesouvisí, ale Angličané mají oba natolik pod kůží, že se s nimi při návštěvě Londýna určitě setkáte. Ať už chcete nebo ne. Těmi fenomény jsou anglická snídaně a nespočet variací na téma sendvičů.

O anglické snídani jsem zde již psal, tehdy však spíše o tom, ž čeho se zpravidla tradiční „hotelová“ (či hospodská) snídaně skládá – vajec, fazolí, slaniny, klobásy apod. Tentokrát mám v úmyslu podívat se na snídani očima, kterými ji vidí britská společnost.

Angličané velmi rádi snídají, snídají hodně a co je nejzajímavější, snídají bez problémů i v době oběda. Přestože sem pomalu pronikají zahraniční zdravé „cereální“ módní vlivy, v mnoha snack-barech a hospodách i tak naleznete na jídelním lístku takzvaně All-day-breakfast, neboli snídaňové menu k objednání po celý den.

Snídaňový stůl
Náš stůl se snídaní

Pokračování textu Londýn 2008: Gastro speciál 2

Sdílejte článek:

Londýn 2008: Londýnská muzea obří

Původně jsem přemýšlel, jak rozdělit londýnská muzea tématicky do dvou článků a nakonec jsem zvolil kritérium toho, jak na člověka prostorově působí. Do prvního příspěvku jsem tak zařadil muzea, která byť svou rozlohou a počtem expozic zabírají třeba i hodně místa, tak ve vás zanechají pocit komorního prostředí. To platí především u Národní galerie, která je přes svou velikost dobře rozdělena na místnosti po jednotlivých obdobích a každá z nich je svým malým světem sám pro sebe. Z těchto muzeí si zkrátka odnesete pocit, že je lze poměrně dobře „pojmout“ i během jedné návštěvy.

Pro druhou část tohoto mini seriálu mi tudíž zbyla muzea veliká, a to nejen prostorem, ale i tím, že se v některých z nich člověk ztrácí a cítí se oproti rozsáhlým sbírkám a davům lidí malý a ještě menší. Nejenže některé z nich nejde během jednodenní návštěvy ani obsáhnout, ale i když je celá projdete, tak máte natolik zamotanou hlavu, že si stěží vzpomenete na více než pár exponátů. Proto je dobré se do těchto muzeí buď vracet vícekrát a nebo jednoduše rezignovat na to, že v nich chcete vidět všechno a soustředit se jen na malou část, jež vás zajímá nejvíc.

Science museum – Muzeum vědy

Muzeum vědy je ráj pro lidi, kteří mají rádi vesmír, matematiku, fyziku a technické disciplíny obecně. V úvodní hale najdete řadu exponátů z historie a dobývání vesmíru. Je zde například přistávací modul z Apolla 10, hodiny, které dokáží běžet na jedno natáhnutí 10.000 let nebo kyvadlo dlouhé přes všechna patra muzea, které se bez zastavení kývá jen díky odstředivé síle a rotaci Země. Muzeum má několik poschodí a každé z nich je věnováno jiné disciplíně – matematice, námořnictví, fyzice a dalším. V nejvyšším patře je poté možnost vyzkoušet si řadu interaktivních experimentů.

Futuristický interiér Muzea vědy
Futuristický interiér Muzea vědy

Science museum se dá procházet skutečně dlouho a určitě jej oceníte, pokud vám historie a obrazy nic neříkají. Není problém se sem vrátit několik dnů po sobě a při každé návštěvě prozkoumat například jedno patro.

Morris Mini
Rozříznutý Morris Mini – Vozítko Mr. Beana

Pokračování textu Londýn 2008: Londýnská muzea obří

Sdílejte článek: