Rubrika: Můj život a úvahy

Možná si vzpomínáte, že jsem si minulý leden dal novoroční předsevzetí. A to ne jedno, ale rovnou pět. Sepsal jsem je sem na blog a pak se je snažil dodržovat následujících dvanáct měsíců. Ty před pár dny uplynuly, proto by bylo fér se s vámi podělit, jak to dopadlo.

Nebudu chodit kolem horké kaše, nedopadlo to nejlépe. Vezměme to ale postupně, raději od nejvíc splněného k těm horším:

1) Usínat o půlnoci a vstávat v 7:00

Spaní mi vloni šlo. Tedy usínání o půlnoci. Prakticky celý rok 2015 jsem chodil spát ve dvě a vstával po deváté (stejně jako mnoho jiných dělníků internetu) a posun o dvě hodiny zpět pro rok 2016 mi pomohl. Dopoledne jsem nejproduktivnější, práce mě baví nejvíc a navíc se před sedmou budí i dvojčata, takže to tak nějak dává samo o sobě smysl.  Předsevzetí splněno na: 90 % 

Pokračování textu (Ne)splněná předsevzetí roku 2016 a nová pro 2017

Při hledání našeho budoucího bytu jsem jich navštívil okolo dvacítky před tím, než jsme si vybrali ten náš v Králově poli. Potkal jsem se tehdy díky tomu s mnoha realitními makléři různých kanceláří a všiml si, že pro urychlení prodeje používají podobné metody. Takové malé triky, které se, počítám, naučili v rámci školení a kterými chtějí předběhnout konkurenci a prodat první. Ostatně, není se čemu divit, provize z prodeje bytu v Brně může být slušná a jen podle webu Sreality.cz tu máme 360 realitních kanceláří, což už je soutěž, která za nějaký ten psychologicky fígl stojí. Jak na to tedy jdou? Pokračování textu 3 triky realitních makléřů

Na tomto jsem pracoval dlouho. Vlastně od doby, kdy jsem hledal před pár lety ve zmoklém lese pod Kralickým Sněžníkem vhodné místo pro … no to je jedno proč. V tu chvíli jsem si uvědomil dvě věci. Za prvé, jak moc nedoceněná věc je splachovací záchod a za druhé, že se lidé dělí podle toho, jaká je jejich představa pojetí ideální výletu. Existují totiž tři hlavní skupiny cestovatelů, které se dělí dále na podskupiny, a lze do nich zařadit prakticky libovolného výletníka. Říkám tomu moje unifikovaná typologie turistů. A tady je.

1) Městští turisté

Podle názvu byste mohli na první pohled mylně soudit, že městské turisty potkáte pouze ve městech, čemuž tak ve většině případů opravdu bude, ale ve skutečnosti není množství okolní zástavby to, co je definuje, nýbrž něco mnohem více přízemnějšího, a tím je nutnost blízkosti zázemí a s ním spojené pohodlí.  Pokračování textu Typologie turistů

Když byla manželka těhotná, přemýšlel jsem často, jaké to bude – mít děti. Jak to změní člověku život. Zda ho zasáhne nějaký nečekaný paprsek lásky, až je po porodu poprvé uvidí. Jestli to bude jiné, než si to představuje. Možná jste si tyto otázky také někdy pokládali, ať už děti máte, či ne. Tento týden tomu bylo rok, co se nám narodila jednovaječná dvojčata, takže vám na ně můžu odpovědět. Tedy alespoň z pohledu, jak jsem to vnímal já.

Porod

Porod je jedním z okamžiků, které si člověk zapamatuje na celý život. Porod je také zážitek, který je zcela rozdílný pro muže a ženu (to kdyby vás to nenapadlo). Den D přitom alespoň u nás začal jako kterýkoliv z dní před ním. Ostatně, proč by neměl, termín byl bezpečně daleko – necelé dva měsíce, takže když se začalo dít to, co znáte dávno z filmů, tedy že praskla voda, bylo to nemalé překvapení. V tu dobu ukazovaly hodiny tři odpoledne. Následovala série přesunů a čekání, kterou jsem pro přehlednost znázornil do následujícího jednoduchého plánku:

Pro vysvětlení, manželka měla rodit v porodnici v Bohunicích, kde však po začátku samotné akce zjistili, že nemají volné dva inkubátory. Dali ji tedy skoro-rodící do sanitky a mířili nočním Brnem do porodnice v centru. Já jsem je stíhal v našem Fiatu Panda. Tedy, stíhal jsem je na parkovišti u první porodnice, pak mi zmizeli v dáli a já na místo dojel s udýchanou Pandou, až už když byl porod v chodu. Pokračování textu Rok otcem aneb jaké to je mít děti

Jedno z mých novoročních předsevzetí je zhubnout do konce roku 10 kilo. Myslím, že tipuji dobře, když napíšu, že předsevzetí  zhubnout patří k těm nejčastějším, které si lidé dávají a také hádám, že nebudu daleko od pravdy v tom, že většina z nich ve skutečnosti nezhubne.

Hlavní problém s hubnutím je totiž v tom, že trvá hooodně dlouho.  Není to jako dát si předsevzetí, že začnete kouřit. To proti tomu vypadá až dětsky snadno – stačí, když 31. prosince nekouříte, 1. ledna si dáte svou první cigaretu a pak kouříte zbytek roku. Jednoduché.

Hubnutí proti tomu vyžaduje disciplínu. Je to proces a chcete-li zvýšit svou šanci na úspěch, je dobré mít nějaký plán. Seznam pravidel, kterých se budete držet a díky nimž zhubnete. Bez plánu je to celé jen mlhavé přání, které velmi pravděpodobně skončí tak, že naopak přiberete a nebo ještě hůře …tím, že zhubnete náhodou.

Než vám osvětlím můj zázračný recept na úspěch, podívejme se, jaké jiné více či méně fungující metody se nabízejí:

Pokračování textu Můj ultimátní dietní plán

Přemýšlel jsem, jaké si koupit zimní boty. Měl jsem ve zvyku chodit po celý rok v běžeckých botách, což je sice pohodlné a lze si to navíc omlouvat tím, že stejně to měl i Steve Jobs, ale s napadnutím sněhu se objevilo pár drobností, které Steve v Kalifornii řešit nemusel. Zaprvé, v běžeckých botách začne být zima. Zadruhé v nich v kombinaci s hnědým kabátem (po dědovi) vypadám jako ukrajinský exmafián čekající ve frontě na polévku zdarma. No a za třetí to v nich klouže.

Bylo jasné, že budu potřebovat boty, které si se sněhem poradí lépe. Následoval tedy průzkum trhu a hledání odpověďi na otázku Jaké vybrat zimní boty?

Boty z Humanic, Deichmann apod.

První a nejdostupnější varianta, která mě napadla. Bohužel mé několikaleté zkušenosti s nákupem v těchto obchodech se dají shrnout do podobenství velkého čaroděje Gandalfa přijíždějícího do Hobitína. Vše je najednou tak malé. Mám nohu velikosti 47 a nejvyšší číslo, které na libovolné krabici v Humanicu nebo Deichmannu najdete je 46. A budete rádi, když jej najdete.

Nevybíral jsem tím pádem v Humanicu nikdy podle toho, které boty se mi líbí, ale které jsou ve velikosti 46. Shromáždil jsem následně ony přibližně 3–4 vyhovující krabice, vyzkoušel jejich obsah a koupil ty boty, které mě tlačily nejméně. Ty jsem následně půl roku nosil, pak se rozpadly a já šel opět pro nové. To není moc efektivní. Máte-li nohu pod 46, gratuluji, já už boty z těchto podniků nekoupím.

Co si pamatuji, nikdy jsem si nedával žádná novoroční předsevzetí. Sice jsem už dříve zkoušel například zhubnout, ale nebylo to nikdy spojeno se začátkem kalendářního roku (což je velmi pravděpodobně i důvod, proč se to tehdy nepodařilo). Je tedy na čase to změnit a nějaké novoroční předsevzetí si dát.

A proč si dávat jen jedno předsevzetí, když si jich můžu dát rovnou pět. Sepíšu jejich seznam sem na blog, abych se k nim mohl vrátit. Také si od zveřejnění slibuji větší motivaci je dodržet. Krom toho, jedno z nich se blogu týká.

Předsevzetí 1: Zhubnout 10 kg

Něco mi říká, že v tomto nebudu jediný, koho to na Nový rok napadlo. Také mi něco říká, že to bude nejtěžší ze seznamu předsevzetí. V současné době mám 115 kg. Rád bych měl na konci roku o 10 kilo méně, tedy 105 kg. Když jsem se snažil hubnout dříve, měl jsem odvážnější cíle, proto tento vypadá už od začátku více realisticky. Mimoto mám tentokrát neprůstřelný plán, který není bláhově založen na počtu naběhaných kilometrů, uplavaných bazénů apod., ale na něčem mnohem lepším – na excelovské tabulce, kterou jsem si na hubnutí vyrobil. Více detailů napíšu v některém z dalších článků.

Pokračování textu 5 novoročních předsevzetí

Před více než pěti lety jsem napsal článek Mýty a fakta o studiu práv, v němž jsem s trochou nadsázky popsal časté předsudky, se kterými se může setkat student některé z právnických fakult. Pod článkem se k mému překvapení rozpoutala velká diskuze a řada lidí posílala (a stále posílá) své seriózní dotazy. Snažím se na ně oněch pět let poctivě odpovídat. Poslední dobou se ale setkávám s tím, že se mnohé z nich často opakují. V diskuzi je nyní zhruba 300 komentářů, chápu tedy, že se je nově přispívajícímu nechce číst všechny a rovnou napíše svůj dotaz bez ohledu na to, zda už někdo na stejnou věc ptal. Mně už ovšem na druhou stranu nebaví psát stále dokola tytéž odpovědi. Vybírám tedy nejčastěji kladené a důležité otázky a dám na ně odpovědi do následujícího článku. Až je budete číst, mějte na paměti, že byť jsem dokončil Právnickou fakultu (konkrétně tu v Brně), jsou mé odpovědi v mnohém subjektivní. Mimoto se hodně věcí, o nichž píšu, může časem změnit. Tak, a začneme zostra, nejčastějším dotazem, který se v mnoha obměnách opakuje celou diskuzi:

Pro to, abyste se dostali na práva, musíte projít přijímacím řízením a uspět v něm. Je tedy dobré začít od toho, z čeho se přijímačky na jednotlivé fakulty skládají. Protože máme v současné době tři fakulty, které mají magisterský studijní program (Plzeň o ten svůj přišla a bakalářským se nebudu v tomto článku zabývat), podíváme se na ně postupně. Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně má již pár let své vlastní testy, které musí podstoupit všichni zájemci o studiu na univerzitě, nejen na právnické fakultě. Jmenují se Testy studijních předpkladů (zkráceně TSP) a skládají se z několika sekcí, jež prověřují analytické myšlení, představivost, logiku, číselné řady a další oblasti ne nepodobné těm z IQ testů (i když v tom by se mnou kamarádi psychologové nesouhlasili, na první pohled mi to jako IQ test zkrátka připadalo). Neřeší znalost dějepisu, neřeší znalost češtiny a už vůbec neřeší znalost práva. Po tom, co uchazeči o studium na Masaryčce TSPčky projdou, vezmou se stejné varianty testů a vypočítá se stupnice pro percentil. Každý uchazeč tak získá svůj percentil, který představuje, kde na škále 0-100% se mezi ostatními řešiteli nachází. Čím větší percentil, tím lepší. Zjednodušeně řečeno, percentil říká, kolik lidí jste při řešení překonali a kolik je naopak před vámi. Je častým omylem porovnávat po obdržení výsledků s kamarády, kolik má kdo bodů a stěžovat si na to, že někdo získal např. za 34 bodů percentil 60% a druhý za nižší počet bodů percentil 75%. Každý vás v tom případě psal jinou variantu testu a z každé se tak vypočítávaly percentily dle počtu bodů dosažených skupinou řešících. To byla teorie, pro pochopení základního principu však velmi důležitá. Teď na veselejší notu. Všechny testy studijních předpokladů jsou veřejně dostupné na webu univerzity, můžete si je tam stáhnout (včetně řešení) a zkoušet si, jak by vám šlo jejich řešení v minulých letech. Pokračování textu “Jak se dostat na práva” a další otázky

Už přes měsíc používám zubní pastu ELMEX a dnes jsem k ní do tandemu dokoupil i skvělý supersoft kartáček Curaprox 3960 s velmi jemnými štětinkami a úžasným retro designem. Od teď se mi tedy na umyvadle zahnízdila tahle švýcarská dvojka profesionálů a já doufám, že tím je otázka zubní hygieny na nějakou dobu vyřešena.

Napište mi do komentářů jakou kombinaci pasta + kartáček používáte vy.

Zubní pasta Elmex a kartáček Curaprox 3960