The Immigrant

The Immigrant byl založen v roce 2010 irským imigrantem Patrickem (nomen omen) podle vzoru typického ostrovního pubu. To znamená pivo Guinness, irská snídaně podávaná po celý den, dřevěné obložení stěn a večery s kvízy. Nejsem si jistý, zda je původní majitel s podnikem ještě nějak svázán, mám dojem že ne, ale nádech ostrovní atmosféry spolu s pivem Guinness zde stále najdete. A krom toho ještě něco navíc – jedny z nejlepších burgerů ve městě.

The Immigrant - Guinness Pokračování textu The Immigrant

Sdílejte článek:

Pivní šalina

Já v pivní šaliněOd vynálezu kola ušla civilizace v oblasti pozemní dopravy dlouhou cestu – přes železné oře tlačené párou, auta se spalovacími motory, elektřinou poháněné soupravy až ke stroji, který se tyčí na vrcholu pyramidy a je nejlepším dopravním prostředkem známým lidem – pivní šalině.

Pivní šalina je spojení Dopravního Podniku Města Brna (DPMB) a pivovaru Starobrno. Je to unikátní souprava, která vyjíždí každý pátek v šest hodin odpoledne z brněnského náměstí Svobody a následně každou celou hodinu až do desáté večer. Lístky je možné zakoupit na místě nebo na prodejně DPMB, přičemž hodinová jízda stojí 50 Kč. Pokračování textu Pivní šalina

Sdílejte článek:

Japonské bistro Izakaya Asahi

Bistro Izakaya Asahi bylo bohužel v létě 2016 ZAVŘENO.


Japonské bistro Izakaya Asahi je mladší a menší sestrou podniku Ebisu, který před pár lety otevřela mladá japonská imigrantka, a který stal se brzy oblíbenou alternativou pro lehká jídla nejen studentů na Veveří.

Izakaya Asahi

Jak jsem si dohledal, slůvko Izakaya v názvu je japonským výrazem pro kombinaci hospůdky a restaurace, místo setkávání přátel a odpočinku. Pro naše prostředí mi přijde přiléhavější výraz bistro, proto zůstanu u něj. Pokračování textu Japonské bistro Izakaya Asahi

Sdílejte článek:

Lokál U Caipla

Lokál U CaiplaNa Lokál jsme v Brně čekali šest let. Tehdy, v roce 2009, byl totiž otevřen první stejnojmenný podnik v Praze v ulici Dlouhá a když jsem tam pár měsíců poté byl, litoval jsem, že něco podobného nemáme tady. Od té doby však udělala z Lokálu skupina Ambiente síť restaurací, tedy frančízu, otevřela postupně v Praze další čtyři pobočky, následně přidala jednu v Plzni a minulý rok přišlo konečně na řadu Brno a dostalo svou první vlaštovku – Lokál U Caipla.

O čem to vlastně je? Pro ty, kteří o Lokálu slyší poprvé, jde o nevšední koncept restaurací, které se tváří jako kdyby byly ze sedmdesátých let, tedy dob hlubokého komunismu. To znamená, že záclony visí na žabkách, pečivo je v plastových košících, příbory jsou zatočeny do ubrousku, celý interiér vypadá dobově a stejně tak obsah jídelního lístku, v němž najdete mimo jiné červenou a žlutou limonádu. Vše to je ale jen hra, protože jídlo je připravováno z místních surovin, poctivě a v kvalitě, kterou byste při letmém pohledu do zdejšího prostoru možná nečekali. Pokračování textu Lokál U Caipla

Sdílejte článek:

Restaurant Pavillon

Hovězí Čestr, červená řepa a piniové oříškyO Pavillonu jsem už před třemi lety psal. Od té doby se ale změnily minimálně dvě věci, díky nimž o něm rád napíšu znovu. Za prvé, v rámci renesance mého blogu chci více psát o návštěvách restaurací, hospod, pivnic, hostinců a vůbec míst s jídlem spojených. Byť ne pokaždé s důkladným popisem, vždy alespoň s fotogalerií jídel (ano, další maniak s mobilem nad talířem).

Za druhé, a to je důležitější, šéfkuchařem Pavillonu už přes dva roky není Michal Göth, nýbrž jeho dřívější zástupce Jan Kaplan. Honza není rozhodně žádným elévem, vařil dříve mimo jiné v USA a v Londýně. Ostatně, pokud byste náhodou pochybovali, o svých zkušenostech a preciznosti vás rád přesvědčí na talíři.

Tartar z tuňáka, marinovaná bílá ředkev, sojový vinaigrette a mango
Tartar z tuňáka, marinovaná bílá ředkev, sojový vinaigrette a mango

Pokračování textu Restaurant Pavillon

Sdílejte článek:

Restaurant Pavillon

restaurant-pavillonJe úžasné jít do restaurace, kde dopředu víte, že vše proběhne bez problémů. Je dvojnásob úžasné jít do restaurace, kde vás jídlo vždy překvapí pouze v tom pozitivním slova smyslu. A do třetice, je mimořádně úžasné jít do restaurace, kde si rádi objednáte jídlo, které vám od mládí nechutná, ale tam si jej dáte, neboť víte, že ho připraví tak, že vám poprvé chutnat bude. A budete chtít víc. Takový je Pavillon.

Diadém brněnské gastro scény se skrývá v parku mezi Janáčkovým divadlem a Kolištěm v zrekonstruované funkcionalistické Zemanově kavárně. Jedná se o reinkarnaci podniku “U Kastelána”, který se sem přesunul z prostor na Kotlářské. Složení i směr kuchyně je stejné jako bylo U Kastelána a pevný kurz u kormidla drží šéfkuchař Michal Göth. V Kastelánovi jsem nikdy nebyl a první setkání s kuchyní pana Götha jsem tak zažil na loňském Špilberk Food Festivalu. Už tehdy jsem napsal, že to byla zdaleka nejlepší z prezentovaných restaurací a těšil jsem se na plnohodnotnou návštěvou se vší páradou. Dnes jsem se jí dočkal. Pokračování textu Restaurant Pavillon

Sdílejte článek:

Kavárna ERA

Přestože jsme v Brně už něco přes sedm let, do Ery jsme našli poprvé cestu až včera na sobotní oběd. Využili jsme jeden z posledních slunných podzimních víkendů a vydali se přes barvami hrající Lužánky do části města Černá pole. Ty jsou známé díky vile Tugendhat postavené ve funkcionalistickém stylu, což jí mimoděk pojí právě s Erou, která taktéž sídlí v citlivě rekonstruované funkcionalistické budově, a od vily k ní i pomalým procházkovým tempem dojdete za méně než pět minut.

Interiér kavárny je velmi čistý a geometrickou přesnost hran sympaticky narušuje linka schodiště. Z obou stran prostoru jsou velká výlohová okna přes celou šíři, momentální nálada světla z venku tak zaplňuje v každém počasí kavárnu i uvnitř. Podnik má dvě podlaží a v zadní části za okny zahrádku, na níž se vchází podél baru. Jak vidíte na fotografii, barvy interiéru jsou zvoleny vlastenecky. Je to hravé, je to milé a mně se to líbí.

Interiér kavárny ERA

Slovo kavárna v názvu je poněkud matoucí (na což jsme ale v Brně již zvyklí), Era působí spíše jako něco mezi restaurací a bistrem. “Bistro” dojmu nahrává i skutečnost, že nabídka jídel je napsána na velké černé tabuli v hlavním prostoru, klasický jídelní lístek nevedou. Aktuální tabuli najdete na jejich Facebook profilu a podle frekvence se zdá, že se mění jednou až dvakrát týdně. Sláva sezónním surovinám.

Nabídka jídel

Po příchodu a usazení se nás ujal mladý sympatický číšník s nenuceným nadšením. Hned zkraje navrhl, že nám po výběru jídel doporučí ideální víno ke spárování. Uvítali jsme to, přeskočili tedy nápojový lístek a pozornost upnuli k tabuli a nabídce jídel. Ta se skládala ze dvou překdrmů, tří polévek a asi desítky hlavních jídel, jejichž ceny se pohybují v rozmězí 150 až 200 korun.  Pokračování textu Kavárna ERA

Sdílejte článek:

Indická restaurace Everest

Na mapu indických restaurací v Brně přibyl zhruba před měsícem nový špendlík, a to v podobě Indické restaurce Everest na adrese Veveří 61. Kromě známého Taje a relativně mladé Annapury se tak nabízí v centru další možnost kam zajít za kuchyní, jejíž pálivost proslavil nejen seriál Červený trpaslík.

Indická restaurace

Za poslední týden jsem byl v Everestu třikrát, mám tedy dost materiálu na to, abych si udělal první obrázek. S indickou kuchyní se ještě navzájem spíš oťukáváme, nečekejte tedy žádnou objektivní recenzi (na tu toho nemám ještě tolik “najezeno”), ale spíš subjektivní článek o tom, zda mi chutnalo nebo ne. Dopředu můžu říct, že chutnalo.

Z ulice Everest ke vstupu příliš neláká. Dovnitř se schází po pár strmých schodech a prostor celé restaurace je jedna místnost pod úrovní chodníku. V té jsou tři stoly pro cca 8–10 lidí a dva nebo tři stolky pro páry. Výzdoba navozuje dojem v duchu nejlepších bollywoodksých tradic – na každém stole byl jiný ubrus, vždy však s motivem obřích barevných květin, které bych se nebál označit za kýčovité. Sedí se na lavicích a ratanu. Při první návštěvě jsem měl pocit jako bych vcházel do nějaké zastrčené indické restaurace na londýnském předměstí, do níž chodí pouze štamgasti a turista se o ní nemá šanci dozvědět.

Interiér Everestu

Obsluha v Everestu je milá, češtinu ale nečekejte – budete muset komunikovat v angličtině (v té je i celý jídelní lístek) nebo oprášit svou hindštinu. Na lístku jsou po nutných polévkách a předkrmech jídla rozdělena na dvě hlavní skupiny, a to ty z pece tandoor a druhá s omáčkou. Na konci se ještě tlačí sekce Moderní indická kuchyně, ale té jsem prozatím nevěnoval pozornost, když neznám pořádně ani tu klasickou. Ceny jsou více než příznivé, o třetinu levnější než v Taji.

Pokračování textu Indická restaurace Everest

Sdílejte článek: