The Immigrant byl založen v roce 2010 irským imigrantem Patrickem (nomen omen) podle vzoru typického ostrovního pubu. To znamená pivo Guinness, irská snídaně podávaná po celý den, dřevěné obložení stěn a večery s kvízy. Nejsem si jistý, zda je původní majitel s podnikem ještě nějak svázán, mám dojem že ne, ale nádech ostrovní atmosféry spolu s pivem Guinness zde stále najdete. A krom toho ještě něco navíc – jedny z nejlepších burgerů ve městě.
Štítek: Místa v Brně
Pivní šalina
Od vynálezu kola ušla civilizace v oblasti pozemní dopravy dlouhou cestu – přes železné oře tlačené párou, auta se spalovacími motory, elektřinou poháněné soupravy až ke stroji, který se tyčí na vrcholu pyramidy a je nejlepším dopravním prostředkem známým lidem – pivní šalině.
Pivní šalina je spojení Dopravního Podniku Města Brna (DPMB) a pivovaru Starobrno. Je to unikátní souprava, která vyjíždí každý pátek v šest hodin odpoledne z brněnského náměstí Svobody a následně každou celou hodinu až do desáté večer. Lístky je možné zakoupit na místě nebo na prodejně DPMB, přičemž hodinová jízda stojí 50 Kč. Pokračování textu Pivní šalina
Japonské bistro Izakaya Asahi
Bistro Izakaya Asahi bylo bohužel v létě 2016 ZAVŘENO.
Japonské bistro Izakaya Asahi je mladší a menší sestrou podniku Ebisu, který před pár lety otevřela mladá japonská imigrantka, a který stal se brzy oblíbenou alternativou pro lehká jídla nejen studentů na Veveří.
Jak jsem si dohledal, slůvko Izakaya v názvu je japonským výrazem pro kombinaci hospůdky a restaurace, místo setkávání přátel a odpočinku. Pro naše prostředí mi přijde přiléhavější výraz bistro, proto zůstanu u něj. Pokračování textu Japonské bistro Izakaya Asahi
Lokál U Caipla
Na Lokál jsme v Brně čekali šest let. Tehdy, v roce 2009, byl totiž otevřen první stejnojmenný podnik v Praze v ulici Dlouhá a když jsem tam pár měsíců poté byl, litoval jsem, že něco podobného nemáme tady. Od té doby však udělala z Lokálu skupina Ambiente síť restaurací, tedy frančízu, otevřela postupně v Praze další čtyři pobočky, následně přidala jednu v Plzni a minulý rok přišlo konečně na řadu Brno a dostalo svou první vlaštovku – Lokál U Caipla.
O čem to vlastně je? Pro ty, kteří o Lokálu slyší poprvé, jde o nevšední koncept restaurací, které se tváří jako kdyby byly ze sedmdesátých let, tedy dob hlubokého komunismu. To znamená, že záclony visí na žabkách, pečivo je v plastových košících, příbory jsou zatočeny do ubrousku, celý interiér vypadá dobově a stejně tak obsah jídelního lístku, v němž najdete mimo jiné červenou a žlutou limonádu. Vše to je ale jen hra, protože jídlo je připravováno z místních surovin, poctivě a v kvalitě, kterou byste při letmém pohledu do zdejšího prostoru možná nečekali. Pokračování textu Lokál U Caipla
Restaurant Pavillon
O Pavillonu jsem už před třemi lety psal. Od té doby se ale změnily minimálně dvě věci, díky nimž o něm rád napíšu znovu. Za prvé, v rámci renesance mého blogu chci více psát o návštěvách restaurací, hospod, pivnic, hostinců a vůbec míst s jídlem spojených. Byť ne pokaždé s důkladným popisem, vždy alespoň s fotogalerií jídel (ano, další maniak s mobilem nad talířem).
Za druhé, a to je důležitější, šéfkuchařem Pavillonu už přes dva roky není Michal Göth, nýbrž jeho dřívější zástupce Jan Kaplan. Honza není rozhodně žádným elévem, vařil dříve mimo jiné v USA a v Londýně. Ostatně, pokud byste náhodou pochybovali, o svých zkušenostech a preciznosti vás rád přesvědčí na talíři.
