FujiFilm FinePix S9600 po měsíci

Před měsícem jsem vyměnil svou starou „krabičku na obrázky“ (Konica Minolta Dimage Z20) za nový digitální kompakt FUJIFILM FinePix S9600 a po čtyřech týdnech používání přináším několik praktických postřehů, k nimž jsem došel. Nečekejte klasickou objektivní recenzi (takovou naleznete například zde) od člověka, který měl v ruce stovky přístrojů a může tak nezaujatě srovnávat, ale spíše názory řadového uživatele, pro kterého je výměna starého přístroje za nový malou oslavou.

Prvně musím říct, že rozhodnutí koupit si FUJIFILM FinePix S9600 nebylo lehké, a to především kvůli jeho ceně, která se v době koupě pohybovala na 12.000, což se dotýká horní hranice, za níž lze ještě tento druh fotoaparátu pořídit. Člověka v takové chvíli pochopitelně svádí myšlenka, zda ještě nějaký čas nepočkat, nepřišetřit dodatečně peníze a nekoupit rovnou zrcadlovku. To by byla hned jiná liga! Nakonec jsem se ale rozhodl, že tak neučiním a další rok či dva ještě vydržím ve skupině, kterou mají všichni majitelé zrcadlovek za nebohé amatéry. Je to z důvodů, že se ještě necítím dostatečně profesionálně a jsem rád, když za mne fotoaparát udělá většinu práce sám. Při příští výměně to už budu možná vidět jinak.

Pojďme ale k mým postřehům při práci s FUJIFILM FinePix S9600. A začnu rovnou těmi negativními. Prvním logickým prohřeškem je váha přístroje, která je bez baterií 600g, s bateriemi a brašnou bez problémů přes 700g. To už je pořádný macek, u kterého se nemusíte bát, že by se vám jen tak ztratil v kapse. Díky své robustnosti se fotoaparát dle mého soudu dobře drží a skvěle padne do ruky, ale pokud jej máte v plánu nosit celý den zavěšený na krku, pocítíte i stinnou stránku věci. Můžete namítnout, že jsem s tím mohl počítat už při koupi a máte určitě pravdu. Druhý prohřešek jsem však z recenzí na internetu nezjistil a připadá mi mnohem podstatnější.

Tou je spotřeba energie. FUJIFILM FinePix S9600 je malý žrout s věčným hladem a pokud nevlastníte dobíječku na baterie, utratíte za monočlánky nemalé peníze. Po rozbalení jsem dal do přístroje čtyři originální baterie, které přišly společně poštou, zapnul přístroj udělal několik zkušebních fotek, s manuálem v ruce procházel všemožné funkce, které má dřívější Minolta neznala a za necelou hodinu mi na displeji začala červeně blikat kontrolka vybitých baterií. Baterie jsem tedy vyndal, pomyslel si své o šetrnosti inženýrů z FUJIFILMU, kteří k fotoaparátu za 12.000 přibalí baterie za pár korun a šel do obchodu koupit kvalitní. Paní prodavačka mi doporučila Duracel („Králíček chodí, chodí a chodí…“) v ceně jedna AA baterie za 20 Kč a šel zpátky domů. K mému úžasu se scénář opakoval. Necelá hodinka, zhruba třicet fotografií a baterie Duracel byly vyždímány do posledního Voltu. Opakuji tedy ještě jednou, pokud uvažujete o stejném přístroji, doporučuji nabíjecí baterie a brašnu s velkým prostorem, v němž s sebou můžete stále nosit alespoň tři sady (po čtyřech článcích), pak budete mít totiž možnost objevit i jiné kvality přístroje než jen zpracování ikonky oznamující slabé baterie.

Pokračování textu FujiFilm FinePix S9600 po měsíci

Sdílejte článek: