Přemýšlel jsem, jaké si koupit zimní boty. Měl jsem ve zvyku chodit po celý rok v běžeckých botách, což je sice pohodlné a lze si to navíc omlouvat tím, že stejně to měl i Steve Jobs, ale s napadnutím sněhu se objevilo pár drobností, které Steve v Kalifornii řešit nemusel. Zaprvé, v běžeckých botách začne být zima. Zadruhé v nich v kombinaci s hnědým kabátem (po dědovi) vypadám jako ukrajinský exmafián čekající ve frontě na polévku zdarma. No a za třetí to v nich klouže.
Bylo jasné, že budu potřebovat boty, které si se sněhem poradí lépe. Následoval tedy průzkum trhu a hledání odpověďi na otázku Jaké vybrat zimní boty?
Boty z Humanic, Deichmann apod.
První a nejdostupnější varianta, která mě napadla. Bohužel mé několikaleté zkušenosti s nákupem v těchto obchodech se dají shrnout do podobenství velkého čaroděje Gandalfa přijíždějícího do Hobitína. Vše je najednou tak malé. Mám nohu velikosti 47 a nejvyšší číslo, které na libovolné krabici v Humanicu nebo Deichmannu najdete je 46. A budete rádi, když jej najdete.
Nevybíral jsem tím pádem v Humanicu nikdy podle toho, které boty se mi líbí, ale které jsou ve velikosti 46. Shromáždil jsem následně ony přibližně 3–4 vyhovující krabice, vyzkoušel jejich obsah a koupil ty boty, které mě tlačily nejméně. Ty jsem následně půl roku nosil, pak se rozpadly a já šel opět pro nové. To není moc efektivní. Máte-li nohu pod 46, gratuluji, já už boty z těchto podniků nekoupím.
Obchody s obuví nadměrných velikostí
Byli jste tam někdy? Ve vesmíru, kde se vzhled bot neřeší? Jako jo, sháním boty, ale mít ty, co nosí Hagrid z Harryho Pottera zrovna nemusím. Hnusno-hnusně-hnusný.
Kožené rámové boty
V létě jsem si koupil své první kožené rámové boty z Anglie a po svém rozchození se ukázaly být snad nejpohodlnějšími botami, co jsem kdy měl (z předchozího asi chápete proč). Podíval jsem se tedy na osvědčené HerringShoes.co.uk, zda se nedělají kožené rámové boty i v zimních variantách. Paráda, dělají se. Paráda, vypadají super. Neparáda, stojí okolo 12.000 Kč. Tolik za ně zatím rozhodně nedám. Takže tato varianta padá.
Trekové boty
Nebudu lhát, že mě trekové boty nenapadly. Na pár vteřin ano. Ale skutečně jen na pár. Mám pár kamarádů, kteří nenosí nic jiného než trekové boty. Jenže ti kamarádi létají do Kyrgyzstánu, aby tam chodili do hor. Já jsem ryzí městský turista a nechci vypadat jako někdo z horské služby, kdo se přijel podívat na pár chvil do civilizace. Trekové boty zkrátka přes svou pohodlnost nejsou můj styl a navíc by mi pro kombinaci s tím kabátem taky moc nepomohly.
Boty Dr Martens – Martensky
Dostáváme se k vítězi. Opět moje oblíbená Anglie. Navíc legenda s dlouhou historií. Nejprve zdravotní boty z roku 1945, později součást výstroje každého britského dělníka na stavbách (heavy boots), od dělnictví byl už jen krůček k tomu, kdy byly lidově zvané martensky jedním ze symbolů skinheadů v 80. letech, aby se tohoto stigmatu následně zbavily a staly se oblíbenými botami nejen mezi muzikanty londýnské čtvrti Camden. Mají silnou podrážku, která si se sněhem hravě poradí, a naštěstí pro mě se vyrábí v mé velikosti a v mnoha (opravdu mnoha) barvách, včetně hnědé, která mi jde ke kabátu. Nestojí tolik jako rámové boty, ale přesto by měly vydržet bez problémů alespoň 5 zim. Problém vyřešen.
Mimochodem, ještě jedna zajímavost. Martensky jsou po těch zmíněných rámových botách druhým párem, který jsem koupil přes internet. Přesto, že bych si dříve myslel, že boty patří do zboží, které je pro prodej přes internet jedno z nejméně vhodných. A jsem si jistý, že třetí koupím přes internet jakbysmet.
