Dublin 2009: poprvé

Irové dali svému hlavnímu městu původně úžasně poetické a melodické jméno – Baile Atha Cliath [bajkalyla], neboli tůň u protěného brodu. Nebudu zde spekulovat, proč se přes svou krásu a jednoduchost neujalo, ale neboť tyto řádky předznamenávají menší cestopis a jméno města, kam míříme, budu muset chtě nechtě nespočetněkrát použít, udělám s vámi předem malou dohodu a po vzoru zbytku světa pro něj budu používat ten nepoetický, zato všem dobře známý název… Dublin!

Celý ten výlet, který právě vypuknul je tak trochu jedna velká náhoda. Když píšu tyto řádky, tak sedíme na malém provinčním letišti Frankfurt/Hahn. Letiště je to menší než Brno Tuřany a jak se zdá, létá sem pouze jedna letecká společnost Ryanair. Ta stará, dobrá a především levná! Obzvlášť to poslední je důležité, protože díky slevové akci, která proběhla před pár týdny, nabízeli letenky za cenu více než lidovou – úplně zadarmo. Dokonce bez letištních poplatků.

Opuštěné letiště Frankfurt-Hahn

Tehdy si toho všimnul kamarád Jarda (jméno si zapamatujte) a navrhl, že toho využijeme a někam poletíme. Inu, proč ne. Z britských ostrovů byl volný Liverpool, Birmingham a Baile Atha Cliath (Dublin, víme 🙂 ). Volba nakonec padla na poslední zmíněný. V zásadě náhodně, impulsivně a myslím, že to bylo někde u kávy. To už je ale jedno.

Záhy po tom se připojily kamarádky Radka a Petra (říkejme jí po zbytek cestopisu třeba Peťule). Jedeme tedy ve čtyřech. Ubytování jsme sehnali přes hostelsclub.com a vychází nás to na šest nocí každého okolo 1500 korun. Sice v pokoji pro více lidí, zato se snídaní a prakticky v centru.

Účastníci zájezdu – zleva Radka, Peťule, Jarda a moje maličkost

To ale už trochu předbíhám. Zatím sedíme na tom malém provinčním letišti, kam jsme přiletěli z Prahy. Noc se právě přehoupla do druhé poloviny a letadlo odlétá za sedm hodin. Ve své sterilní čistotě, tichu a spoustě světla je noční letiště zajímavé prostředí. Tak trochu neosobní a s vlastními pravidly. Lidé z nejrůznějších vrstev spí na zemi, čtou si, chodí sem tam po tom obrovském prázdném prostoru a všichni jako vy sledují každou chvíli ručičku hodinek s přáním, aby byla o něco rychlejší. Je to zkrátka taková programová nuda.

Ta ale zítra skončí. Po přistání, ubytování a prvním doušku černého Guinesse. V Irsku.

Východ slunce za letu

Pak se zase ozvu, prozatím nemám po prvních pár hodinách výletu víc co napsat a taky jsem už ospalý. Jarda s Peťulí hrají na zemi pexeso a Radka spí. Já půjdu taky spát. A taky ve světle. A taky na zem!