Londýn 2008: Londýnská muzea obří

Původně jsem přemýšlel, jak rozdělit londýnská muzea tématicky do dvou článků a nakonec jsem zvolil kritérium toho, jak na člověka prostorově působí. Do prvního příspěvku jsem tak zařadil muzea, která byť svou rozlohou a počtem expozic zabírají třeba i hodně místa, tak ve vás zanechají pocit komorního prostředí. To platí především u Národní galerie, která je přes svou velikost dobře rozdělena na místnosti po jednotlivých obdobích a každá z nich je svým malým světem sám pro sebe. Z těchto muzeí si zkrátka odnesete pocit, že je lze poměrně dobře „pojmout“ i během jedné návštěvy.

Pro druhou část tohoto mini seriálu mi tudíž zbyla muzea veliká, a to nejen prostorem, ale i tím, že se v některých z nich člověk ztrácí a cítí se oproti rozsáhlým sbírkám a davům lidí malý a ještě menší. Nejenže některé z nich nejde během jednodenní návštěvy ani obsáhnout, ale i když je celá projdete, tak máte natolik zamotanou hlavu, že si stěží vzpomenete na více než pár exponátů. Proto je dobré se do těchto muzeí buď vracet vícekrát a nebo jednoduše rezignovat na to, že v nich chcete vidět všechno a soustředit se jen na malou část, jež vás zajímá nejvíc.

Science museum – Muzeum vědy

Muzeum vědy je ráj pro lidi, kteří mají rádi vesmír, matematiku, fyziku a technické disciplíny obecně. V úvodní hale najdete řadu exponátů z historie a dobývání vesmíru. Je zde například přistávací modul z Apolla 10, hodiny, které dokáží běžet na jedno natáhnutí 10.000 let nebo kyvadlo dlouhé přes všechna patra muzea, které se bez zastavení kývá jen díky odstředivé síle a rotaci Země. Muzeum má několik poschodí a každé z nich je věnováno jiné disciplíně – matematice, námořnictví, fyzice a dalším. V nejvyšším patře je poté možnost vyzkoušet si řadu interaktivních experimentů.

Futuristický interiér Muzea vědy

Science museum se dá procházet skutečně dlouho a určitě jej oceníte, pokud vám historie a obrazy nic neříkají. Není problém se sem vrátit několik dnů po sobě a při každé návštěvě prozkoumat například jedno patro.

Rozříznutý Morris Mini – Vozítko Mr. Beana

Viktoriino a Albertovo muzeum

Nejvíc neuspořádané muzeum v celém Londýně – to je právě Viktoriino a Albertovo muzeum. Ve svých zdech soustřeďuje sbírky všeho možného, od porcelánu, přes obrazy, skulptury, díla z oceli či každodenní potřeby různých starodávných kultur. Vše je navíc zdánlivě náhodně rozestavěné do desítek a desítek místností.

Budova Viktoriina a Albertova muzea

Ztratit se v tomto muzeu je snazší než to vypadá a během jednoho dne ho lze maximálně jen velmi zběžně „proběhnout“. Světlou stránkou velikosti budovy je fakt, že zde jen zřídka potkáte jiné návštěvníky a v některých místnostech tak můžete obdivovat vystavené předměty zcela sami.

Chodba s exponáty

Viktoriino a Albertovo muzeum bych vám doporučil v případě, že máte skutečný a nefalšovaný zájem o historii, kterou až tolik neznáte z učebnic a encyklopedií. Nenajdete zde totiž mnoho „známých“ věcí, ale spíše řadu nesourodých soukromých sbírek se všemi klady i zápory, které k tomu patří, rozestavěné na takové ploše, že po hodině procházení nebudete vědět, kde jste.

Britské muzeum

Tím se volně dostávám k muzeu největšímu – Britskému muzeu. To je přes svou velikost řešeno poměrně chytře. Uprostřed muzea je totiž prostranství s čítárnou, které připomíná menší náměstí. Strop je tvořen průhlednou „střechou“ ze skla a oceli sestavených trojúhelníků, skrz které vidíte oblohu.

Centrální dvůr Britského muzea

Počátečním bodem jakéhokoliv putování je tedy právě tento „centrální dvůr“. Jednotlivé části muzea se poté rozprostírají v místnostech okolo a jsou oproti Viktoriině a Albertovu muzeu velmi dobře řešeny díky rozdělení podle států, kterých se týkají. Můžete zde navštívit staré antické památky, mumie starého Egypta nebo pro Evropana exotickou část staré Číny a Japonska.

Antické památky

Opět je nereálné, že byste za jeden den prošli muzeum celé, ale to v tomto případě ani tolik nevadí. Zkrátka si zvolíte křídlo, které vás bude přitahovat nejvíce, to si projdete a o jiných částech expozic se nemusíte vůbec starat. Kdybych vám měl něco poradit, určitě je nejlepší podívat se na starý antický palác, často zmiňované Rossetské desce (díky níž byly rozluštěny hieroglyfy) se naopak můžete s klidem vyhnout. Její replika je v jiné části muzea a kolem originálu je navíc neustálá tlačenice.

Hieroglyfy

Tate modern – Galerie moderního umění

Tate modern jsem si nechal úplně nakonec. Tato galerie moderního umění je totiž ve všech ohledech naprosto překračující očekávání, s nimiž budete ráno vstávat před její návštěvou. Tak za prvé, galerie je umístěna v přestavěné budově jedné staré továrny. Ideální procházkou k ní dojdete přes Millenium bridge, kdy budete mít za zády krásnou scenérii s kopulí St. Paul Cathedral a před sebou něco, v čem byste hledali cokoliv jen ne místo, v němž jsou vystavena umělecká díla. Budova sama totiž působí pod deštivým londýnským nebem skoro strašidelně.

Komín budovy galerie Tate modern

Po vstupu dovnitř vás ale překvapí další věc, a to neuvěřitelně velký prostor. Těžko pochopit z fotek, ale muzeum se rozkládá ve čtyřech patrech, které však zabírají jen polovinu bývalé tovární haly, zatímco druhá polovina je zcela otevřená, až nahoru přes všechna čtyři patra. Když jste tedy ve čtvrtém patře, můžete se přes průhledy dívat do druhé poloviny budovy a vidět dole procházející se lidi o velikosti špendlíkových hlaviček. Všechno v galerii navíc nese atmosféru továrny, která plátna s moderním uměním dobře doplňuje.

Tovární hala, neboli interiér galerie

Co se týče samotných obrazů a exponátů, zde příliš neposloužím. Bavili jsme se o moderním umění s jedním kamarádem a ten situaci shrnul tak, že někteří lidé na to zkrátka nemají „dekodér“. Já patřím mezi ně. Bohužel mi nic neříká obraz, na němž jsou dvě nebo tři čáry v ceně několika desetitisíc liber, nebo několik vylitých kbelíků barev na plátno s názvem „Klec“ 🙂 Přesto, nebo možná právě proto, je to celé zajímavý zážitek, procházet se mezi něčím, co vám připadá tak trochu humorné, navíc v budově, jejíž strop je vysoko, vysoko nad vašimi hlavami.

Moderní umění – sáňky tažené autem

To byla a jsou tedy ta nejdůležitější londýnská muzea, jejichž návštěvu bych vám mohl doporučit. V dalším díle se podíváme opět pod pokličku naší místní zážitkové gastronomie.