Od vynálezu kola ušla civilizace v oblasti pozemní dopravy dlouhou cestu – přes železné oře tlačené párou, auta se spalovacími motory, elektřinou poháněné soupravy až ke stroji, který se tyčí na vrcholu pyramidy a je nejlepším dopravním prostředkem známým lidem – pivní šalině.
Pivní šalina je spojení Dopravního Podniku Města Brna (DPMB) a pivovaru Starobrno. Je to unikátní souprava, která vyjíždí každý pátek v šest hodin odpoledne z brněnského náměstí Svobody a následně každou celou hodinu až do desáté večer. Lístky je možné zakoupit na místě nebo na prodejně DPMB, přičemž hodinová jízda stojí 50 Kč. Pokračování textu Pivní šalina
Bistro Izakaya Asahi bylo bohužel v létě 2016 ZAVŘENO.
Japonské bistro Izakaya Asahi je mladší a menší sestrou podniku Ebisu, který před pár lety otevřela mladá japonská imigrantka, a který stal se brzy oblíbenou alternativou pro lehká jídla nejen studentů na Veveří.
Jak jsem si dohledal, slůvko Izakaya v názvu je japonským výrazem pro kombinaci hospůdky a restaurace, místo setkávání přátel a odpočinku. Pro naše prostředí mi přijde přiléhavější výraz bistro, proto zůstanu u něj. Pokračování textu Japonské bistro Izakaya Asahi
Možná si pamatujete na hru had z Nokie. Na starých modelech to byla jedna z asi dvou her dodávaných přímo s telefonem, takže si ji aspoň jednou zahrál snad každý. Hra, v níž ovládáte ve výběhu plazícího se hada, který jí „čtverečky“ a přitom se pokaždé prodlouží o jeden dílek. Cílem bylo nenarazit do okraje výběhu nebo sebe samého a sníst tolik čtverečků, aby had vyplnil celý obdelník. Pokračování textu Oddychovka: hadi slither.io
Při hledání našeho budoucího bytu jsem jich navštívil okolo dvacítky před tím, než jsme si vybrali ten náš v Králově poli. Potkal jsem se tehdy díky tomu s mnoha realitními makléři různých kanceláří a všiml si, že pro urychlení prodeje používají podobné metody. Takové malé triky, které se, počítám, naučili v rámci školení a kterými chtějí předběhnout konkurenci a prodat první. Ostatně, není se čemu divit, provize z prodeje bytu v Brně může být slušná a jen podle webu Sreality.cz tu máme 360 realitních kanceláří, což už je soutěž, která za nějaký ten psychologicky fígl stojí. Jak na to tedy jdou? Pokračování textu 3 triky realitních makléřů
Na Lokál jsme v Brně čekali šest let. Tehdy, v roce 2009, byl totiž otevřen první stejnojmenný podnik v Praze v ulici Dlouhá a když jsem tam pár měsíců poté byl, litoval jsem, že něco podobného nemáme tady. Od té doby však udělala z Lokálu skupina Ambiente síť restaurací, tedy frančízu, otevřela postupně v Praze další čtyři pobočky, následně přidala jednu v Plzni a minulý rok přišlo konečně na řadu Brno a dostalo svou první vlaštovku – Lokál U Caipla.
O čem to vlastně je? Pro ty, kteří o Lokálu slyší poprvé, jde o nevšední koncept restaurací, které se tváří jako kdyby byly ze sedmdesátých let, tedy dob hlubokého komunismu. To znamená, že záclony visí na žabkách, pečivo je v plastových košících, příbory jsou zatočeny do ubrousku, celý interiér vypadá dobově a stejně tak obsah jídelního lístku, v němž najdete mimo jiné červenou a žlutou limonádu. Vše to je ale jen hra, protože jídlo je připravováno z místních surovin, poctivě a v kvalitě, kterou byste při letmém pohledu do zdejšího prostoru možná nečekali. Pokračování textu Lokál U Caipla
Navštívíte-li čas od času některou z lepších restaurací, možná se vám už stalo, že jste si při pohledu do jídelního lístku nebyli úplně jisti, co znamená některý z názvů. Přestože jde často mnohé odtušit, když se pod sebou sejde čokoládové bavaroise a čokoládový fondant, bylo by fajn být si jistý, co je co.
Prošel jsem lístky dvou desítek známých restaurací z Prahy a Brna a sepsal ty častěji se opakující slovíčka, která by mohla dělat problémy. Pro přehlednost jsem seznam rozdělil na části podle toho, kde se v lístcích daný pokrm zpravidla nachází.
Slovník budu časem doplňovat, jak při vlastních gastro toulkách narazím na další ne zcela zaužívané názvy. Pokračování textu Gastro slovník
Jedny z nejčtenějších článků na tomto blogu jsou recepty. Byť jsou v době psaní tohoto článku jen čtyři, tak například recept na Ragú bolognese (z roku 2007!) navštíví měsíčně více lidí než bych byl býval čekal. Rád bych vydal nějaké další, ale narazil jsem na jeden praktický problém.
V rámci plánovaných receptů chci slušným způsobem nafotit postup tvorby jídla. Ne jen pár momentek a finální stylizovanou fotografii, jak to mají prakticky všechny foodblogy, leč skutečně krok za krokem. Co nejpodrobněji. Jenže to je mnohem náročnější než se může zdát. Pokud jste někdy vařili a snažili se při tom fotit, víte, že to je noční můra. Vše je neuspořádané, na stole se válí suroviny, pečete-li, máte ruce od mouky a nechcete si fotoaparát zašpinit, vaříte-li, zasáhne jeho čočku při každém pokusu o zvěčnění obsahu bublajícího hrnce oblak páry. Zkrátka, nemáte po takové anabázi chuť brzy podstupovat nic podobného hodně dlouho.
Přemýšlel jsem, jak to vyřešit. Vzdát se toho nápadu s focením jednotlivých kroků a udělat skutečně jen fotografii surovin, pak sepsat postup a pak vyfotit výsledek jako to mají ostatní? V tom roce 2007 možná ano, ale dnes … věřte mi, že to poslední, co internet potřebuje, je další zaměnitelný blog o jídle. Pak mě to napadlo. Pokračování textu Stolní fotostudio
Alt kódy jsou kombinace stisku klávesy ALT (ta nalevo od mezerníku) a jednoho nebo více čísel na numerické části klávesnice. Můžete pomocí nich napsat znaky, které standardně na klávesnici nenajdete. Třeba srdíčko ♥, nebo znak pro euro €, anebo mnou často používanou šipku →. Nejpoužívanějším alt kódem je ALT + 64, tedy ten pro zavináč – @.
Znalost alt kódů šetří čas pokaždé, když chcete například napsat znak copyrightu a jediný známý způsob, jak jste to do té doby dělali, spočíval v tom, že jste dali vyhledat „copyright“, otevřeli Wikipedii, tam si jej zkopírovali do schránky a pak vložili na místo, kam jste chtěli. Pokračování textu Alt kódy aneb ALT 64 a ti další
Na tomto jsem pracoval dlouho. Vlastně od doby, kdy jsem hledal před pár lety ve zmoklém lese pod Kralickým Sněžníkem vhodné místo pro … no to je jedno proč. V tu chvíli jsem si uvědomil dvě věci. Za prvé, jak moc nedoceněná věc je splachovací záchod a za druhé, že se lidé dělí podle toho, jaká je jejich představa pojetí ideální výletu. Existují totiž tři hlavní skupiny cestovatelů, které se dělí dále na podskupiny, a lze do nich zařadit prakticky libovolného výletníka. Říkám tomu moje unifikovaná typologie turistů. A tady je.
1) Městští turisté
Podle názvu byste mohli na první pohled mylně soudit, že městské turisty potkáte pouze ve městech, čemuž tak ve většině případů opravdu bude, ale ve skutečnosti není množství okolní zástavby to, co je definuje, nýbrž něco mnohem více přízemnějšího, a tím je nutnost blízkosti zázemí a s ním spojené pohodlí. Pokračování textu Typologie turistů
O Pavillonu jsem už před třemi lety psal. Od té doby se ale změnily minimálně dvě věci, díky nimž o něm rád napíšu znovu. Za prvé, v rámci renesance mého blogu chci více psát o návštěvách restaurací, hospod, pivnic, hostinců a vůbec míst s jídlem spojených. Byť ne pokaždé s důkladným popisem, vždy alespoň s fotogalerií jídel (ano, další maniak s mobilem nad talířem).
Za druhé, a to je důležitější, šéfkuchařem Pavillonu už přes dva roky není Michal Göth, nýbrž jeho dřívější zástupce Jan Kaplan. Honza není rozhodně žádným elévem, vařil dříve mimo jiné v USA a v Londýně. Ostatně, pokud byste náhodou pochybovali, o svých zkušenostech a preciznosti vás rád přesvědčí na talíři.