Ondřej Pohorský

Když byla manželka těhotná, přemýšlel jsem často, jaké to bude – mít děti. Jak to změní člověku život. Zda ho zasáhne nějaký nečekaný paprsek lásky, až je po porodu poprvé uvidí. Jestli to bude jiné, než si to představuje. Možná jste si tyto otázky také někdy pokládali, ať už děti máte, či ne. Tento týden tomu bylo rok, co se nám narodila jednovaječná dvojčata, takže vám na ně můžu odpovědět. Tedy alespoň z pohledu, jak jsem to vnímal já.

Porod

Porod je jedním z okamžiků, které si člověk zapamatuje na celý život. Porod je také zážitek, který je zcela rozdílný pro muže a ženu (to kdyby vás to nenapadlo). Den D přitom alespoň u nás začal jako kterýkoliv z dní před ním. Ostatně, proč by neměl, termín byl bezpečně daleko – necelé dva měsíce, takže když se začalo dít to, co znáte dávno z filmů, tedy že praskla voda, bylo to nemalé překvapení. V tu dobu ukazovaly hodiny tři odpoledne. Následovala série přesunů a čekání, kterou jsem pro přehlednost znázornil do následujícího jednoduchého plánku:

Pro vysvětlení, manželka měla rodit v porodnici v Bohunicích, kde však po začátku samotné akce zjistili, že nemají volné dva inkubátory. Dali ji tedy skoro-rodící do sanitky a mířili nočním Brnem do porodnice v centru. Já jsem je stíhal v našem Fiatu Panda. Tedy, stíhal jsem je na parkovišti u první porodnice, pak mi zmizeli v dáli a já na místo dojel s udýchanou Pandou, až už když byl porod v chodu. Pokračování textu Rok otcem aneb jaké to je mít děti

Jedno z mých novoročních předsevzetí je zhubnout do konce roku 10 kilo. Myslím, že tipuji dobře, když napíšu, že předsevzetí  zhubnout patří k těm nejčastějším, které si lidé dávají a také hádám, že nebudu daleko od pravdy v tom, že většina z nich ve skutečnosti nezhubne.

Hlavní problém s hubnutím je totiž v tom, že trvá hooodně dlouho.  Není to jako dát si předsevzetí, že začnete kouřit. To proti tomu vypadá až dětsky snadno – stačí, když 31. prosince nekouříte, 1. ledna si dáte svou první cigaretu a pak kouříte zbytek roku. Jednoduché.

Hubnutí proti tomu vyžaduje disciplínu. Je to proces a chcete-li zvýšit svou šanci na úspěch, je dobré mít nějaký plán. Seznam pravidel, kterých se budete držet a díky nimž zhubnete. Bez plánu je to celé jen mlhavé přání, které velmi pravděpodobně skončí tak, že naopak přiberete a nebo ještě hůře …tím, že zhubnete náhodou.

Než vám osvětlím můj zázračný recept na úspěch, podívejme se, jaké jiné více či méně fungující metody se nabízejí:

Pokračování textu Můj ultimátní dietní plán

Přemýšlel jsem, jaké si koupit zimní boty. Měl jsem ve zvyku chodit po celý rok v běžeckých botách, což je sice pohodlné a lze si to navíc omlouvat tím, že stejně to měl i Steve Jobs, ale s napadnutím sněhu se objevilo pár drobností, které Steve v Kalifornii řešit nemusel. Zaprvé, v běžeckých botách začne být zima. Zadruhé v nich v kombinaci s hnědým kabátem (po dědovi) vypadám jako ukrajinský exmafián čekající ve frontě na polévku zdarma. No a za třetí to v nich klouže.

Bylo jasné, že budu potřebovat boty, které si se sněhem poradí lépe. Následoval tedy průzkum trhu a hledání odpověďi na otázku Jaké vybrat zimní boty?

Boty z Humanic, Deichmann apod.

První a nejdostupnější varianta, která mě napadla. Bohužel mé několikaleté zkušenosti s nákupem v těchto obchodech se dají shrnout do podobenství velkého čaroděje Gandalfa přijíždějícího do Hobitína. Vše je najednou tak malé. Mám nohu velikosti 47 a nejvyšší číslo, které na libovolné krabici v Humanicu nebo Deichmannu najdete je 46. A budete rádi, když jej najdete.

Nevybíral jsem tím pádem v Humanicu nikdy podle toho, které boty se mi líbí, ale které jsou ve velikosti 46. Shromáždil jsem následně ony přibližně 3–4 vyhovující krabice, vyzkoušel jejich obsah a koupil ty boty, které mě tlačily nejméně. Ty jsem následně půl roku nosil, pak se rozpadly a já šel opět pro nové. To není moc efektivní. Máte-li nohu pod 46, gratuluji, já už boty z těchto podniků nekoupím.