Londýn 2007: Sherlock, muzeum a celebrity

Minule jsme skončili při mé návštěvě Národní galerie a Slunečnicí od Vincenta van Gogha, navážu tedy se zážitky, které následovaly. A byly to zážitky opravdu silné a bylo jich opravdu mnoho. Za poslední tři dny jsem toho navštívil více než dost a když vidím, kolik toho ještě zbývá, jsem rád, že jsme tu tři týdny a ne pouhých sedm dní. Mimoto jsem také rád, že jsem pár měsíců před výletem vyměnil starý fotoaparát za nový FUJIFILM FinePix S9600, protože při počtu fotek, které tady dělám, si nejsem jistý, jak moc dobře by to ten starý zvládal. Jsem tu zatím týden a mám už přes tisíc fotek, z toho více než polovinu za poslední tři dny. Pro tento článek jsem vybral několik málo z nich a jako menší výjimku oproti jiným dílům mého cestopisu bude na pár z nich i má maličkost. Važte si toho, dlouho se nebude nic podobného opakovat :-). Let`s go.

Po návštěvě velké Národní galerie na Trafalgar Square jsem si chtěl dát další den od „umění“ menší oddych, a tak jsem si vyhledal vhodné spojení a zamířil do muzea mého oblíbence – Sherlocka Holmese. Četl jsem skoro všechny knížky o tomto velkém detektivu od Arthura C. Doyla, chtěl jsem tudíž i na vlastní oči vidět dům, kde Holmes se svým věrným pomocníkem dr. Watsonem, bydlel, projít si jeho vnitřek a nadýchat se atmosféry viktoriánského Londýna 19. století, v němž se příběhy o detektivu z Baker Street odehrávají. Když už jsme u Baker Street, nevím, zda náhodou či úmyslně zasadil Arthur C. Doyle bydliště Holmese do existujícího domu číslo 221b, nicméně právě v něm se nachází nyní muzeum Sherlocka Holmese.

Návštěva muzea byla stanovena na 6 liber (asi 240 korun) a stála za to. Dům má tři patra, v nichž se nacházejí dobové rekvizity a ti, co četli knížky o Holmesovi, rozpoznají i věci vážící se ke konkrétním příběhům. V druhém patře je navíc vystaveno několik voskových figurín včetně hlavní dvojice. Dům má podivně „tajemnou“ atmosféru a tak tomu má podle mého být. Musím tedy říct, že jsem byl spokojený, protože mám Sherlocka rád a toto muzeum navíc není, na rozdíl od ostatních, přeplněné lidmi, což je to vítané pozitivum. V přízemí se nachází obchůdek se suvenýry, v němž si můžete koupit snad vše v souvislosti s detektivní a „sherlockovskou“ tématikou, od lupy, přes fajfky až po stylový půllitr. Já jsem si ale vybral klasickou čapku, kterou nosil Sherlock Holmes a pak se s ní nechal vyfotit se sochou samotného detektiva.

Holmes a já
Sherlock Holmes a já

Pokračování textu Londýn 2007: Sherlock, muzeum a celebrity

Sdílejte článek:

Londýn 2007: Výměna stráží

Na zacatek mam velmi neprijemnou zpravu. Behem psani tohoto clanku se mi rozbil muj notebook HP nx6110. Vyskocila chybova hlaska o „prepeti na portu rozbocovace“, notebok se vypnul a uz nezapnul. Na vine je zakladni deska, ktera timto odesla do vecnych lovist. Volal jsem ihned domu do CR, kde byla nalezena faktura … nastesti pro me je notebook jeste stale v zaruce a po telefonatu do servisu v Brne nebude problem jej opravit az se vratim z Londyna. Alespon toto me muze tesit, ze problem bude bez vetsich komplikaci vyresen.

Smutnejsi ale je, ze se tato havarie stala prave behem meho vyletu a tim i ohrozila tento cestopis, ktery jsem chtel psat zive a predevsim denne. To uz nyni nebude mozne, takze od ted se budu s novymi reporty ozyvat jednou za tri dny, bohuzel bez dikaritky (jak vidite) a s mensim poctem fotografii. Zbyva mi jeste 17 dni, takze se po tomto clanku muzete tesit jeste na dalsich pet.

Omlouvam se a diky za pochopeni.

Pro první den, kdy jsem měl v plánu navštívit centrum Londýna jsem si vybral událost, kterou by neměl minout nikdo, kdo cestuje do hlavního města Velké Británie, událost natolik specifickou pro monarchii, že o ni určitě slyšel každý, byť v Anglii nikdy nebyl a v neposlední řadě také událost, kde je koncentrace turistů větší než všude jinde. Tou událostí je výměna stráží.

Výměna stráží se koná celkem pravidelně (není tomu tak vždy, existují výjimky) každé dva dny v 11.30 na, běžnému smrtelníku nepřístupném, nádvoří Buckinghamského paláce. Její kouzlo spočívá více než v ukázce obranné síly jednotek královniny osobní stráže, v „divadlu“, které výměnu provází se všemi svými drobnými, tradičními doplňky. Tím mám kupříkladu na mysli perfektně čisté červené uniformy, obrovské čepice z medvědí srsti či „kapelu“ vojáků s hudebním představením během ceremonie. Na to vše jsem se rozhodl vypravit hned první den, protože tlačenice turistů, kteří výměně obden přihlíží je obrovská a stání v davu není snad oblíbenou činností nikoho, takže kromě faktu, že bez toho, abyste toto viděli snad ani nemůžete prohlásit, že jste „byli v Londýně“, tak jsem to chtěl mít i do jisté míry tak říkajíc „za sebou“.

Stráže na koních před Buckinghamským palácem
Vymena jizdnich strazi neprobiha pred Buckinghamem, jen kolem projizdi

Pokračování textu Londýn 2007: Výměna stráží

Sdílejte článek:

Londýn 2007: Nakupování a černoši v ulicích

Do Londýna jsem si s sebou mnoho potravin nedovezl, protože jsem počítal s tím, že pokud má být můj výlet autentický a já se chci přiblížit tradiční anglické kultuře, bude nejlepším krokem i zajistit si jídlo ze zdejších zdrojů až mi dojdou ty dovezené. A vzhledem k tomu, že celá má výbava spočívala ze dvou řízků a několika okurek, stalo se tak během prvního večera a já byl hned následujícího ráno nucen vyrazit na průzkum terénu a vyhledání nějakého přiměřeně levného obchodu.

Oblékl jsem se tedy do chladného britského počasí, do batohu přihodil mapu, pláštěnku, na krk zavěsil fotoaparátd a šel. Člověk, co mě sem přivezl mi poradil, na které ulici jsou velké supermarkety, různé levné restaurace a trh. Držel jsem tedy před sebou mapu a se zevnějškem kontinentálního turisty směřoval na High Street. Lidé mě mlčky míjeli a když jsem se pořádně rozhlédl a podíval se na ně, uvědomil jsem si, že čtvrť, v níž bydlíme je plná černochů, Arabů a celkově všech podobných se stupněm opálení vysoko nad ostrovní průměr. Nejsem rasista, takže po prvním překvapení je to spíše zajímavá změna vůči Brnu a ČR vůbec. Všichni černoši jsou navíc velmi kreativní v úpravě svého zevnějšku, především vlasů. S tímto naopak kontrastují arabské ženy, které jsou také kreativní, ale ve svém skrývání. Některé natolik, že přestože jsou zahaleny od hlavy až k patě, mají v úzkém průzoru pro oči mezi šátky ještě nasazeny tmavé brýle, aby někdo omylem nezahlédl barvu jejich očí. Bydlím ve čtvrti kontrastů.

Černoch na trhu v High Street
Černochů je tady hodně

Po pěti minutách jsem dorazil konečně na High Street, což je zhruba kilometr dlouhá pěší ulice, která je dennodenně lemována stánky se vším možným, od zeleniny a ovoce, přes oblečení až po kýčovité suvenýry, leštiče bot a pouliční výrobce klíčů. Každý třetí dům přitom ještě navíc nabízí smažené kuře či rybu s hranolkami, takže ve vdzuchu se mísí vlhký britský vzduch s pokřiky prodávajících a vůní smažených ryb. Jen procházka tudy je zážitek. Fotografie z trhu dodám v některém z příštích článků.

Na konci této rušné ulice, zaplněné proplétajícími se a navzájem do sebe vrážejícimi lidmi, byl cíl mé cesty – supermarket. Ve Velké Británii mají stejně jako v ČR několik velkých řetězců, které konkurují malým obchodníkům především nízkými cenami a snadnou dostupností. Pro obě země je společné například Tesco či Lidl. Nevím, zda tu mají další řetězce známé od nás, po Londýně je ale hojně rozmístěna síť obchodů ASDA a Sainsbury`s. Oba dva jsou podobné jako Tesco tím, že mimo běžnou nabídku všeho, co vás napadne, mají i své vlastní výrobky, které jsou zpravidla levnější. První den jsem zamířil do vzdálenější ASDY, abych udělal základní nákup.

Britský řetězec ASDA
Řetězec ASDA

Pokračování textu Londýn 2007: Nakupování a černoši v ulicích

Sdílejte článek:

Londýn 2007: Share house

Share house, neboli doslova „sdílený dům“ je nejlepší možností pro dlouhodobé ubytování v Londýně. Pod pojmem „dlouhodobé“ mám konkrétně na mysli dobu, kdy váš pobyt přesáhne deset nocí či dva týdny. Proč právě deset nocí? Nejen to se vám pokusím vysvětlit na následujících řádcích a také popíšu ostatní možnosti použitelného ubytování, které se v Londýně nabízejí.

Hostel

Důvodem, proč se při delším pobytu vyplatí najít si vhodný „share house“ je skutečnost, že první nabízející se alternativou, je ubytování v hostelu, což je mládežnická ubytovna ve většině případů s 5–15 lůžky na pokoji, uzamykatelnou skříňkou pro osobní věci a společnou kuchyní a umývárnou pro více pokojů. Ceny hostelů začínají v případě těch nejlevnějších někde okolo 10 liber za noc. Nejnižší cena ale samozřejmě obnáší velkou vzdálenost do centra, mnoho lidí na pokoji a pravděpodobně rušnou ulici, kde vás bude v noci budit hlasitý bar přes ulici (v lepsim pripade necim, co se bude dat vzdalene nazvat „hudbou“). Průměrnou cenu hostelů hledejme tedy spíše okolo 18–25 liber za noc (zhruba 750– 1000 korun) a v takovém případě už budete bydlet na pokoji, při troše štěstí, pouze se třemi až čtyřmi lidmi (z nichž ani jeden nebude mít tuberkulózu) a poloha ubytovny bude mnohem lepší pro výlety do centra. Pokud byste jeli do Londýna jako turista na týden, bez možnosti žít u příbuzných či spřátelené rodiny, je hostel bezkonkurenčně nejlevnější možností. Pojdme se ale podivat na jine alternativy…

Pokračování textu Londýn 2007: Share house

Sdílejte článek:

Londýn 2007: Let, přílet a první noc v Londýně

Včerejšek byl vážně hektický. Po vydání článku o tom, co si s sebou beru, jsem vše zabalil a přitom se snažil na nic nezapomenout. Letadlo mělo podle plánu vzlétnout v pět z Tuřan, což je malé letiště za Brnem, kde donedávna stálo namísto funkční odbavovací haly něco jako přerostlá maringotka. Teď je tomu už jinak. Vyrazili jsme s Hankou ve dvě odpoledne k zastávce MHD a odtud na místo, kterým opustím ČR na další tři týdny.

Jak jsem se zmínil, Tuřany jsou nově rekonstruované a jde to na nich vidět. Hala zářila ocelí, sklem a čistotou. Personál zářil zase úsměvy. Obrazovka zářila nápisem Londýn Stansted. A já už začínal zářit únavou. Po zvážení zavazadla (15 kilogramů lehce překročeno) jsme si sedli do letištního baru k poslednímu českému pivo na dalších dvacet dva dní a pak se rozloučili. Hanka míří za pár dní naopak do Švédska. Zaútočíme pak na Island ze dvou směru, to je náš plán. Těš se, Rejkjavíku 🙂

Hala Brno Tuřany

Po jejím odchodu jsem prošel pasovou kontrolou a detektorem kovu. Něco mi pískalo v botě, ale asi jsem vzal té srandovní směsi od strejdy Ahmada málo, protože mě po chvíli zkoumání ručním detektorem pustili dál. Příště to každopádně napravím, Aláh je přeci věčný. Nakonec jsem prošel i kolem policejního psa, který neodhalil pečlivě skryté řízky odstíněné vrstvou alobalu a ocitl se v hale, kde jsme čekali na náš „koráb“. Stál jsem přes 45 minut u odbavovací přepážky, pečlivě hlídající svou prvni pozici, abych si mohl při nalodění vybrat místo u okénka. Nejlépe u okénka na levé straně trupu letadla, neboť letíme na letiště Stansted, které je 50 kilometrů severně od Londýna, tudíž budeme mít Londýn po levé straně a při dobré viditelnosti by byla šance, že jej uvidím a vyfotím.

Brno Tuřany - odletová hala

Pokračování textu Londýn 2007: Let, přílet a první noc v Londýně

Sdílejte článek:

Londýn 2007: Před odletem

Dnes odlétám do Londýna. Byl jsem v metropoli Velké Británie už jako malý a tehdy se mi tam zalíbilo, takže když jsem se před pár měsíci rozhodoval jaký výlet si na prázdniny nadělit, byl to právě Londýn, na které padla moje volba. Letím tam na tři dlouhé týdny a už ze začátku mou cestu nazývám výletem, neboť nemám v plánu v Anglii pracovat, to mi dostatečně nahrazuje webdesign a jiné aktivity po zbytek roku. Mé cíle jsou tedy čistě turistické, nicméně, abych tomu všemu dodal alespoň nějakou pointu a sám před sebou si ospravedlnil nemalé výdaje spojené s pobytem, rozhodl jsem se, že vytvořím následně o Londýnu webovou stránku plnou informací a originálních fotografií, které tam pořídím. Znáte to, důvod se vždycky najde a toto je jeden z těch lepších.

Tento článek je první ze série, kterou bych chtěl mé cestě věnovat, další budou následovat přímo z Londýna, kde, jak doufám, najdu nějakou blízkou internetovou kavárnu. V mém cestopisu mám v plánu psát o drobnostech, které by vás mohly zajímat víc než popis památek (který pak najdete na onom webu, který vytvořím :-), takže tady na webzinu se postupně dozvíte o tom, kde jsem nakupoval, co kolik stálo, jaká místa jsem navštívil apod. Jednoduše, chci se zaměřit na ty drobné rozdíly … však víme, little differences.

Odlétám dnes v pět hodin večer, takže o ubytování, cestě a přesunu z letiště napíšu zítra včetně fotografií. Dnes se zaměřím na věci, které by člověk neměl opomenout, když jede do Londýna, třeba na podobný výlet jako já. Čas kvapí a já nemám ještě úplně sbaleno, tak pojďme na to.

Průvodci

Dobrý turistický průvodce je do tak velkého města, které navíc neznáte, absolutní nutností. Nejen, že se dozvíte, kam chodit a co je spíše ztráta času, ale pomůže vám rozplánovat si důležité trasy a nezapomenout něco, co byste jinak možná opomněli. Určitě by stačil jeden, já jich ale nakoupil pět , a to spíše kvůli výše zmíněnému webu, který mám v plánu následně udělat. Bude to tím pádem objektivnější.

Průvodci po Londýně

Pokračování textu Londýn 2007: Před odletem

Sdílejte článek: