Londýn 2007: Share house

Share house, neboli doslova „sdílený dům“ je nejlepší možností pro dlouhodobé ubytování v Londýně. Pod pojmem „dlouhodobé“ mám konkrétně na mysli dobu, kdy váš pobyt přesáhne deset nocí či dva týdny. Proč právě deset nocí? Nejen to se vám pokusím vysvětlit na následujících řádcích a také popíšu ostatní možnosti použitelného ubytování, které se v Londýně nabízejí.

Hostel

Důvodem, proč se při delším pobytu vyplatí najít si vhodný „share house“ je skutečnost, že první nabízející se alternativou, je ubytování v hostelu, což je mládežnická ubytovna ve většině případů s 5–15 lůžky na pokoji, uzamykatelnou skříňkou pro osobní věci a společnou kuchyní a umývárnou pro více pokojů. Ceny hostelů začínají v případě těch nejlevnějších někde okolo 10 liber za noc. Nejnižší cena ale samozřejmě obnáší velkou vzdálenost do centra, mnoho lidí na pokoji a pravděpodobně rušnou ulici, kde vás bude v noci budit hlasitý bar přes ulici (v lepsim pripade necim, co se bude dat vzdalene nazvat „hudbou“). Průměrnou cenu hostelů hledejme tedy spíše okolo 18–25 liber za noc (zhruba 750– 1000 korun) a v takovém případě už budete bydlet na pokoji, při troše štěstí, pouze se třemi až čtyřmi lidmi (z nichž ani jeden nebude mít tuberkulózu) a poloha ubytovny bude mnohem lepší pro výlety do centra. Pokud byste jeli do Londýna jako turista na týden, bez možnosti žít u příbuzných či spřátelené rodiny, je hostel bezkonkurenčně nejlevnější možností. Pojdme se ale podivat na jine alternativy…

B&B a levné hotely

Další možností, jak přežít v Londýně na kratší dobu je ubytování ve stylu B&B nebo v některém levném hotelu. Záhadná zkratka dvou „béček“ skrývá spojení Bed & Breakfest, neboli „Postel a Snídaně“ a jedná se doslova o to co zkratka hlásá, tedy, že bydlíte ve vlastním pokoji, kde máte postel a ráno dostanete snídani. Totéž platí pro levnější hotely. Ubytování je to lepší než hostely, neboť máte soukromí a prostředí bude určitě útulnější. B&B je navíc často k vidění na ulicích jako vývěsní štít před některým domem na předměstí. Tento typ ubytování tímto způsobem poskytují i některé rodiny, které mají v domě jeden pokoj neobývaný a je to pro ně jednoduchý způsob zajímavého přivydělání. Ceny průměrného B&B a levných hotelů se pohybují na 35– 40 librách za noc (zhruba 1400–1600 korun). Co jsem zatím viděl na ulicích a v jednom letáku, který se mi dostal do ruky je to hodně o tom, na co člověk narazí, ceny jsou jako na horské dráze.

Hotel

Výběr hotelů v Londýně je nemalý a pokud byste hledali pěkné prostředí, dobrou polohu a přiměřené služby, určitě si vyberete. Ceny hotelů střední kategorie se pohybují mezi 50–80 librami (zhruba 2000–3200 korun) za jednolůžkový pokoj, často včetně snídaně.

No a pak nám zbývají luxusní hotely, které toho nabízejí zase o trochu víc a jejich poloha je jedním slovem „dokonalá“. Je jich tu pár desítek, ale já bych osobně zvolil pětihvězdičkový Savoy na Strandu, který je pověstný svou tradicionalistickou a mírně absurdní povahou. Ta se projevuje například tím,že matrace na každé posteli je s přesně 836 péry (k matracím se v dnešním článku ještě vrátím), u každé postele je šňůra se zvonkem pro přivolání portýra, sprchy vypadají jako obrovské stříbrné konve a ulice před hotelem je jediná ve Velké Británii, kde se jezdí vpravo. Cena za jednu noc v běžném jednolůžkovém pokoji (rozumějte bez výhledu, jinak na něm není běžného skoro nic) stojí přibližně 300 liber (zhruba 12.000 korun). Apartmán s výhledem je o 200 liber dražší (20.000 kotun). Pro studenta zkrátka ideální.

Share house

Tím se dostávám k poslední možnosti a zároveň té, kterou jsem zvolil pro svůj třítýdenní výlet já. Jedná se o ubytování ve stylu „share house“. To se vyplatí na delší dobu a využívají jej tedy především lidé, co sem přijeli za práci na dva až tři měsíce. Dlouhodobost je přímo dána faktem, že ubytování v „share housu“ si musíte zaplatit minimálně na jeden měsíc. Cena za měsíc se pohybuje mezi 200–260 librami (tj. osm az deset tisic korun), podle toho, zda chcete být v jedno, dvou či třílůžkovém pokoji. Já jsem za ubytování ve dvoulůžkovém pokoji zaplatil 220 liber. I když jsem v Londýně pouze tři týdny, musel jsem zaplatit „nájem“ za celý měsíc, z toho plyne, že share house se nevyplatí pokud byste jeli do Londýna na týden, ale pouze když váš výlet přesáhne 10 nebo ideálně 14 dní. Potom se vám vyplatí zaplatit raději další dva týdny navíc, kdy v Londýně nebudete, než se ubytovat v hostelu.

Všechny domy na předměstí jsou stejné. Jeden z nich je náš „share house“

Mimoto má share house své nesporné výhody. Máte relativně soukromí, share house je běžný dům v klidném předměstí (v mém případě navíc u parku), máte zde k dispozici plně vybavenou kuchyň, koupelnu, obývací pokoj, zahradu a vzhledem k tomu, že společnost, přes kterou share house seženete má pobočku v ČR, tak bydlíte s Čechy případně Slováky, tedy někým, s kým si můžete normálně popovídat (pokud neovládáte angličtinu).

Můj pokoj

Vím, že víc než popis řeknou fotografie, takže tady je menší galerie z interiérů. Jak uvidíte, share house, v němž jsem já, je pro tyto účely využíván nově, takže obývací pokoj ještě není úplně vybaven. To mě ale moc netrápí.

Horní pokoj je menší, zato s výhledem na zahradu

Koupelna

Obývací pokoj ještě není vybaven. Do týdne tomu má být jinak.

Kuchyně s pračkou, dvěma ledničkami, varnou konvicí, toastovačem a vším vybavením

Ani na nádobí se nezapomnělo

Slíbil jsem, že se vrátím k matraci a taky to udělám. Matrace jsou tady totiž naprosto úžasné. Na fotografii vidíte jejich výšku, která je skoro srovnatelná s konstrukcí postele pod nimi a navíc jsou pérové. Byť asi nemají 836 per jako ty v Savoyi, i tak se na nich spí jako na obláčku. Roman (člověk, co mě sem vezl z letiště), říkal, že jedna stála 80 liber (zhruba 3200 korun) a že můžu být rád, že dříve kupovali za 25 liber. Tak jsem rád.

Matrace jako smysl života

Jak jsem psal v minulém článku, první noc jsem byl v celém domě sám. Dnes už naštěstí přijeli spolubydlící. V horních pokojích teď bydlí čtyři Slováci, jeden Čech a ke mně do pokoje se nastěhoval taky Čech. Má 25 let, čerstvě získal titul Ing. z mikrobiologie a má v plánu tu pracovat tři týdny. Když píšu tento článek (v 9 hodin ráno), tak zrovna něco shání. Stejně tak ostatní spolubydlící. Povídal jsem si s nimi o tom, takže vám později popíšu, jak tady takové hledání práce probíhá, co k tomu člověk potřebuje a jaký je průměrný výdělek. Všichni vypadají rozumně, jediný rozdíl je ten, že se na rozdíl ode mě nespoléhají na zdejší potraviny. To se v plné síle ukázalo, když jsem ráno otevřel ledničku. Máme tu naštěstí dvě, protože pohled do té první mi vnukl myšlenku, že pokud existuje opak vegetariánství, tak tihle lidé budou vrcholní představitelé tohoto nového směru. Nevím, kolik přesně kilo salámů, klobás a masa si dovezli, ale jedna lednička je plná ke stropu a vzhledem k váhovému omezení zavazadla při letu, předpokládám, že oblečení a podobné zbytečnosti se jim do kufru nemohly vejít 🙂

To by pro představu, kde a jak bydlím stačilo, zítra vám popíšu můj první nákup a tradiční fish & chips, které jsem poobědval. Mimochodem, jak vidíte, našel jsem internetovou kavárnu. Je 10 minut od domu a internet tu stojí 50p na hodinu (20 korun). V ČR do internetových kaváren nechodím, ale i tak se domnívám, že tato cena bude i u nás asi přibližně stejná. Mě přijde super. Za hodinu stihnu s rezervou přidat sem na www.poho.cz článek, který jsem si napsal ráno na notebooku a vyřídit e-maily. A to je hlavní.