Londýn 2007: Nakupování a černoši v ulicích

Do Londýna jsem si s sebou mnoho potravin nedovezl, protože jsem počítal s tím, že pokud má být můj výlet autentický a já se chci přiblížit tradiční anglické kultuře, bude nejlepším krokem i zajistit si jídlo ze zdejších zdrojů až mi dojdou ty dovezené. A vzhledem k tomu, že celá má výbava spočívala ze dvou řízků a několika okurek, stalo se tak během prvního večera a já byl hned následujícího ráno nucen vyrazit na průzkum terénu a vyhledání nějakého přiměřeně levného obchodu.

Oblékl jsem se tedy do chladného britského počasí, do batohu přihodil mapu, pláštěnku, na krk zavěsil fotoaparátd a šel. Člověk, co mě sem přivezl mi poradil, na které ulici jsou velké supermarkety, různé levné restaurace a trh. Držel jsem tedy před sebou mapu a se zevnějškem kontinentálního turisty směřoval na High Street. Lidé mě mlčky míjeli a když jsem se pořádně rozhlédl a podíval se na ně, uvědomil jsem si, že čtvrť, v níž bydlíme je plná černochů, Arabů a celkově všech podobných se stupněm opálení vysoko nad ostrovní průměr. Nejsem rasista, takže po prvním překvapení je to spíše zajímavá změna vůči Brnu a ČR vůbec. Všichni černoši jsou navíc velmi kreativní v úpravě svého zevnějšku, především vlasů. S tímto naopak kontrastují arabské ženy, které jsou také kreativní, ale ve svém skrývání. Některé natolik, že přestože jsou zahaleny od hlavy až k patě, mají v úzkém průzoru pro oči mezi šátky ještě nasazeny tmavé brýle, aby někdo omylem nezahlédl barvu jejich očí. Bydlím ve čtvrti kontrastů.

Černochů je tady hodně

Po pěti minutách jsem dorazil konečně na High Street, což je zhruba kilometr dlouhá pěší ulice, která je dennodenně lemována stánky se vším možným, od zeleniny a ovoce, přes oblečení až po kýčovité suvenýry, leštiče bot a pouliční výrobce klíčů. Každý třetí dům přitom ještě navíc nabízí smažené kuře či rybu s hranolkami, takže ve vdzuchu se mísí vlhký britský vzduch s pokřiky prodávajících a vůní smažených ryb. Jen procházka tudy je zážitek. Fotografie z trhu dodám v některém z příštích článků.

Na konci této rušné ulice, zaplněné proplétajícími se a navzájem do sebe vrážejícimi lidmi, byl cíl mé cesty – supermarket. Ve Velké Británii mají stejně jako v ČR několik velkých řetězců, které konkurují malým obchodníkům především nízkými cenami a snadnou dostupností. Pro obě země je společné například Tesco či Lidl. Nevím, zda tu mají další řetězce známé od nás, po Londýně je ale hojně rozmístěna síť obchodů ASDA a Sainsbury`s. Oba dva jsou podobné jako Tesco tím, že mimo běžnou nabídku všeho, co vás napadne, mají i své vlastní výrobky, které jsou zpravidla levnější. První den jsem zamířil do vzdálenější ASDY, abych udělal základní nákup.

Řetězec ASDA

Koupil jsem nezbytné potraviny, jakými jsou čaj, cukr, sůl, chleba, vejce, mléko, olej, fazole, tradiční britskou pomerančovou marmeládu a sýr Red Leicester. Něco z toho „ASDA“ výrobky, něco ne. Většinou jsem kupoval to levnější, kromě pomerančové marmelády, tam jsem mířil nekompromisně vysoko :-). Myslím ale, že víc vás zajímají konkrétní ceny, takže ty byly následující:

• čaj (40 sáčků) – 48p (zhruba 20 korun)
• mléko (1 litr) – 35p (zhruba 14 korun)
• vejce (6 kusů) – 54p (zhruba 22 korun)
• máslo (200 gramů) – 53p (zhruba 22 korun)
• fazole (300 gramů) – 23p (zhruba 10 korun)
• cukr (1 kg) – 49p (zhruba 20 korun)
• pomerančová marmeláda Fine Cut Oxford Marmelade (454 gramů) – 1.44 libry (zhruba 60 korun)
• sýr Red Leicester (4 dkg) – 1.51 (zhruba 65 korun)

Velký rozdíl jsem zaznamenal, co se týče chlebů. Samozřejmě zde není prakticky dostupný náš tmavý chleba, ale pouze předem nakrájený toastový chléb. Přesto je ho nespočet druhů a v několika různých cenových relacích. Pohybuje se od 40p (zhruba 16 korun) do 1.5 libry (zhruba 60 korun). Mám v plánu jich během svého pobytu vyzkoušet co nejvíc, protože čekám rozdíly i v chuti. Zatím jsem vyzkoušel dva. První z nich byl Bread Everyday a druhý chleba Farmhouse. Bread Everyday, neboli „Každodenní chléb“ stál 96p (cca 40 korun) a je velmi měkký (aby se nezdeformoval, musel jsem ho dát do samostatné tašky). Má měkkou kůrku a výraznou pšeničnou vůni. V toastovači je velmi rychle opečený, první dva plátky se mi dokonce podařilo spálit.

Bread Everyday

Druhý chleba Farmhouse za 1.05 libry (zhruba 45 korun) má naopak tvrdší kůrku posypanou moukou, má silnější plátky a v touastovači musí být o mnohem déle než Everyday, aby se opekl. Zatímco Everyday je po opečení křupavý celý, tento je křupavý jen na povrchu, vytvoří se na něm jakási krusta. Zatím tedy u mě vede o 9p levnější Bread Everyday. O dalších chlebech vás budu informovat.

Farmhouse

Ale zpět do AZDY. Po mém prvním nákupu bylo už dost hodin a já od rána nejedl, takže jsem se rozhodl dát si během návratu tradiční Fish and Chips, tedy rybu s hranolkami. Cestou zpět po High Street jsem míjel spoustu „okének“ a barů s různými nabídkami, ve většině z nich byla cena 3 libry (zbruha 120 korun), já jsem měl ale opravdu velký hlad, tak jsem šel nakonec do jednoho rybího baru, kde stálo Fish and Chips 3.90 libry (necelých 160 korun). To jsem neměl dělat, protože velikost porce, kterou jsem dostal, byla alespoň pro mě, nadlidská. Na fotografii níže to tak nevypadá, ale ryba měla podle mého odhadu 30 centimetrů (za rybou je pro orientaci běžný ubrousek) a přestože hranolky vypadají na obrázku také menší, tak dohromady by mi stačily samy o sobě. Ryba je tradičně treska, byla velmi měkká, skoro až drobivá, obalovaná v těstíčku a bez jediné kůstky. Vzal jsem ji jednoduše ubrouskem do ruky a přikusoval k hranolkám. Chutnalo to skvěle.

Velká, opravdu velká ryba

Ve žádném z barů, kde prodávají Fish and Chips nemají kečup, namísto toho hranolky hodně, opravdu hodně posolí a silně zastříkají speciálním octem. Hranolky jsou velmi vysoké, takže osmažené jsou jen na povrchu, uvnitř jsou měkké jako vařené brambory. Díky pokapání octem mírně „zavadnou“ a zvláční a mají zajímavou nakysle-slanou chuť a vůni. Lépe to popsat nedokážu. Druhý den jsem si dal samotné hranolky s sebou na ulici. Dostal jsem je do čtyř vrstev papíru, stály 1.25 libry (zhruba 50 korun) a přestože byly „Small“, tedy nejmenší z nabídky, opět jsem je pro velikost porce nedojedl. Tyto chips, hranolky, tady jedí na ulici skoro všichni, často místo oběda. O nedojené zbytky se postarají holubi, kterých tu je všude také hodně.

Tolik k nakupování a první rybě s hranolkami, od zítřka mi platí Travelcard na libovolné jízdy po Londýně, takže dnes odpoledne si vymyslím trasy na příští týden. Doteď to bylo seznamování s prostředím a základními nutnostmi, od zítřka začínají mé cesty za zážitky do centra, takže … stay tuned…zůstaňte naladěni.

PS: Pokud vás zajímají ceny některých specifických potravin, zeptejte se v komentářích.