Černoch

Londýn 2007: Nakupování a černoši v ulicích

Do Londýna jsem si s sebou mnoho potravin nedovezl, protože jsem počítal s tím, že pokud má být můj výlet autentický a já se chci přiblížit tradiční anglické kultuře, bude nejlepším krokem i zajistit si jídlo ze zdejších zdrojů až mi dojdou ty dovezené. A vzhledem k tomu, že celá má výbava spočívala ze dvou řízků a několika okurek, stalo se tak během prvního večera a já byl hned následujícího ráno nucen vyrazit na průzkum terénu a vyhledání nějakého přiměřeně levného obchodu.

Oblékl jsem se tedy do chladného britského počasí, do batohu přihodil mapu, pláštěnku, na krk zavěsil fotoaparátd a šel. Člověk, co mě sem přivezl mi poradil, na které ulici jsou velké supermarkety, různé levné restaurace a trh. Držel jsem tedy před sebou mapu a se zevnějškem kontinentálního turisty směřoval na High Street. Lidé mě mlčky míjeli a když jsem se pořádně rozhlédl a podíval se na ně, uvědomil jsem si, že čtvrť, v níž bydlíme je plná černochů, Arabů a celkově všech podobných se stupněm opálení vysoko nad ostrovní průměr. Nejsem rasista, takže po prvním překvapení je to spíše zajímavá změna vůči Brnu a ČR vůbec. Všichni černoši jsou navíc velmi kreativní v úpravě svého zevnějšku, především vlasů. S tímto naopak kontrastují arabské ženy, které jsou také kreativní, ale ve svém skrývání. Některé natolik, že přestože jsou zahaleny od hlavy až k patě, mají v úzkém průzoru pro oči mezi šátky ještě nasazeny tmavé brýle, aby někdo omylem nezahlédl barvu jejich očí. Bydlím ve čtvrti kontrastů.

Černoch na trhu v High Street
Černochů je tady hodně

Po pěti minutách jsem dorazil konečně na High Street, což je zhruba kilometr dlouhá pěší ulice, která je dennodenně lemována stánky se vším možným, od zeleniny a ovoce, přes oblečení až po kýčovité suvenýry, leštiče bot a pouliční výrobce klíčů. Každý třetí dům přitom ještě navíc nabízí smažené kuře či rybu s hranolkami, takže ve vdzuchu se mísí vlhký britský vzduch s pokřiky prodávajících a vůní smažených ryb. Jen procházka tudy je zážitek. Fotografie z trhu dodám v některém z příštích článků.

Na konci této rušné ulice, zaplněné proplétajícími se a navzájem do sebe vrážejícimi lidmi, byl cíl mé cesty – supermarket. Ve Velké Británii mají stejně jako v ČR několik velkých řetězců, které konkurují malým obchodníkům především nízkými cenami a snadnou dostupností. Pro obě země je společné například Tesco či Lidl. Nevím, zda tu mají další řetězce známé od nás, po Londýně je ale hojně rozmístěna síť obchodů ASDA a Sainsbury`s. Oba dva jsou podobné jako Tesco tím, že mimo běžnou nabídku všeho, co vás napadne, mají i své vlastní výrobky, které jsou zpravidla levnější. První den jsem zamířil do vzdálenější ASDY, abych udělal základní nákup.

Britský řetězec ASDA
Řetězec ASDA

Koupil jsem nezbytné potraviny, jakými jsou čaj, cukr, sůl, chleba, vejce, mléko, olej, fazole, tradiční britskou pomerančovou marmeládu a sýr Red Leicester. Něco z toho „ASDA“ výrobky, něco ne. Většinou jsem kupoval to levnější, kromě pomerančové marmelády, tam jsem mířil nekompromisně vysoko :-). Myslím ale, že víc vás zajímají konkrétní ceny, takže ty byly následující:

  • čaj (40 sáčků) – 48p (zhruba 20 korun)
  • mléko (1 litr) – 35p (zhruba 14 korun)
  • vejce (6 kusů) – 54p (zhruba 22 korun)
  • máslo (200 gramů) – 53p (zhruba 22 korun)
  • fazole (300 gramů) – 23p (zhruba 10 korun)
  • cukr (1 kg) – 49p (zhruba 20 korun)
  • pomerančová marmeláda Fine Cut Oxford Marmelade (454 gramů) – 1.44 libry (zhruba 60 korun)
  • sýr Red Leicester (4 dkg) – 1.51 (zhruba 65 korun)

Velký rozdíl jsem zaznamenal, co se týče chlebů. Samozřejmě zde není prakticky dostupný náš tmavý chleba, ale pouze předem nakrájený toastový chléb. Přesto je ho nespočet druhů a v několika různých cenových relacích. Pohybuje se od 40p (zhruba 16 korun) do 1.5 libry (zhruba 60 korun). Mám v plánu jich během svého pobytu vyzkoušet co nejvíc, protože čekám rozdíly i v chuti. Zatím jsem vyzkoušel dva. První z nich byl Bread Everyday a druhý chleba Farmhouse. Bread Everyday, neboli „Každodenní chléb“ stál 96p (cca 40 korun) a je velmi měkký (aby se nezdeformoval, musel jsem ho dát do samostatné tašky). Má měkkou kůrku a výraznou pšeničnou vůni. V toastovači je velmi rychle opečený, první dva plátky se mi dokonce podařilo spálit.

Bread Everyday
Bread Everyday

Druhý chleba Farmhouse za 1.05 libry (zhruba 45 korun) má naopak tvrdší kůrku posypanou moukou, má silnější plátky a v touastovači musí být o mnohem déle než Everyday, aby se opekl. Zatímco Everyday je po opečení křupavý celý, tento je křupavý jen na povrchu, vytvoří se na něm jakási krusta. Zatím tedy u mě vede o 9p levnější Bread Everyday. O dalších chlebech vás budu informovat.

Bread Farmhouse
Farmhouse

Ale zpět do AZDY. Po mém prvním nákupu bylo už dost hodin a já od rána nejedl, takže jsem se rozhodl dát si během návratu tradiční Fish and Chips, tedy rybu s hranolkami. Cestou zpět po High Street jsem míjel spoustu „okének“ a barů s různými nabídkami, ve většině z nich byla cena 3 libry (zbruha 120 korun), já jsem měl ale opravdu velký hlad, tak jsem šel nakonec do jednoho rybího baru, kde stálo Fish and Chips 3.90 libry (necelých 160 korun). To jsem neměl dělat, protože velikost porce, kterou jsem dostal, byla alespoň pro mě, nadlidská. Na fotografii níže to tak nevypadá, ale ryba měla podle mého odhadu 30 centimetrů (za rybou je pro orientaci běžný ubrousek) a přestože hranolky vypadají na obrázku také menší, tak dohromady by mi stačily samy o sobě. Ryba je tradičně treska, byla velmi měkká, skoro až drobivá, obalovaná v těstíčku a bez jediné kůstky. Vzal jsem ji jednoduše ubrouskem do ruky a přikusoval k hranolkám. Chutnalo to skvěle.

Ryba s hranolkami
Velká, opravdu velká ryba

Ve žádném z barů, kde prodávají Fish and Chips nemají kečup, namísto toho hranolky hodně, opravdu hodně posolí a silně zastříkají speciálním octem. Hranolky jsou velmi vysoké, takže osmažené jsou jen na povrchu, uvnitř jsou měkké jako vařené brambory. Díky pokapání octem mírně „zavadnou“ a zvláční a mají zajímavou nakysle-slanou chuť a vůni. Lépe to popsat nedokážu. Druhý den jsem si dal samotné hranolky s sebou na ulici. Dostal jsem je do čtyř vrstev papíru, stály 1.25 libry (zhruba 50 korun) a přestože byly „Small“, tedy nejmenší z nabídky, opět jsem je pro velikost porce nedojedl. Tyto chips, hranolky, tady jedí na ulici skoro všichni, často místo oběda. O nedojené zbytky se postarají holubi, kterých tu je všude také hodně.

Tolik k nakupování a první rybě s hranolkami, od zítřka mi platí Travelcard na libovolné jízdy po Londýně, takže dnes odpoledne si vymyslím trasy na příští týden. Doteď to bylo seznamování s prostředím a základními nutnostmi, od zítřka začínají mé cesty za zážitky do centra, takže … stay tuned…zůstaňte naladěni.

PS: Pokud vás zajímají ceny některých specifických potravin, zeptejte se v komentářích.

Sdílejte článek:

Autor

Ondřej Pohorský

Autor poho.cz, tvůrce webů, obyvatel Brna, otec jednovaječných dvojčat, veslař a majitel Bromíka.

13 thoughts on “Londýn 2007: Nakupování a černoši v ulicích”

  1. Zdravím ze starého kontinentu! Předem by mě zajímalo to mlíko. Jak chutná anglické mlíko? Předpokládám, že prostě tak nějak jinak. 🙂

    Taky bys mi mohl vysvětlit ten čaj. Měl jsem za to, že alespoň s mírou se oddáváš čajomilectví a tedy papírové sáčky si do hrnku cpát nebudeš. Mohl bys mi to vysvětlit?

    >Nejsem rasista, takže po prvním překvapení je to spíše zajímavá změna vůči Brnu a ČR vůbec.

    Zaprvé, pokud nejsi rasista, tak bys měl používat pouze rasově neutrální termíny, tzn. afromeričané a blízkovýchoďané.

    Zadruhé, nechápu jaký vidíš rozdíl oproti Brnu…

    (Komentar byl upraven kvuli pouziti rasove vyhranenych vyrazu)

  2. Nazyvat cernochy v Anglii jako Afroamericany mi prijde trochu divne. Vetsina z nich v Americe urcite ani nebyla 🙂

  3. Ježiš Asda, mám na tento řetězec dobré vzpomínky a rád jsem tam nakupoval (možná kvůli té zelené barvě.) Subjektivně mi v Británii přijde nejlevnější právě dvojice Asda + Tesco.

    Měli v Asdě zálohované vozíky? Vzpomínám si na nákup v Southamptonu, kde jsme si museli košík půjčit za libru (klasicky jak známe z Česka) – jenže po dlouhém pobytu v Británii, kde ve většině supermarketů necháte košík stát za pokladnou a postará se o něj personál, jsme i náš vozík díky síle zvyku nechali napospas také zde – až zpětně nám došlo, že jsme asi přišli o trochu peněz.. 😉

    S těmi černochy tě úplně chápu, také jsem byl při první návštěvě Londýna překvapen koncentrací, ono to musí být nezvyk pro každého Čecha, i v Praze jich zrovna moc není (vyjma nočních brigádníků na Václaváku.)

  4. Ahoj Ondro, mám dotaz trochu mimo tenhle článek. Jak se projevily nebo projevují ta bezpečnostní opatření kvůli nalezeným bombám v Londýně a Glasgow. Díky

  5. [1] kahi: caj jsem si do Anglie nevezl a jak jsem psal, chci tu zit a jist tradicne. Mleko tu chutna stejne jako u nas. Tolik k jidlu.

    Nechapu, co vidis reasistickeho na vyrazu „cernoch“ a oznaceni prislusnika Saudske Arabie „Arabem“. Bud to myslis opet jako ironicky-provokativni vystrelek, nebo mas posunute socialni vnimani.

    Zmena oproti Brnu: Moc cernochu a Arabu v CR neni, toliko hlavni rozdil.

    [4] xom: zalohove voziky neberu, zatim jsem nakupoval jen do kosiku do ruky. Je pravda, ze ta zelena je fakt uklidnujici 🙂 ASDA je fajn.

    [5] pokornas: zadne specialni bezpecnostni prohlidky jsem nezaznamenal. Normalni kontrola pasu a pruchod pres detektor.

  6. Zpravodajství z UK: „O dalších chlebech vás budu informovat.“ Funny. 😀

    Ale jinak zajímavé čtení.

  7. Ahoj Ondřeji.Namáš představu,kolik stojí těstoviny?Díky

  8. [11] Magda: Pamatuji-li si to dobře, tak těstoviny bylo možné sehnat za velmi nízké ceny, obzvlášť pokud by jsi koupila velké pětikilové balení. Běžný balíček špaget střední kvality bych tipoval na cenu okolo 50p.

  9. Vážně moc užitečný článek, díky! Do Londýna se chystám za pár týdnů a tohle mi bodlo 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *