Na zacatek mam velmi neprijemnou zpravu. Behem psani tohoto clanku se mi rozbil muj notebook HP nx6110. Vyskocila chybova hlaska o „prepeti na portu rozbocovace“, notebok se vypnul a uz nezapnul. Na vine je zakladni deska, ktera timto odesla do vecnych lovist. Volal jsem ihned domu do CR, kde byla nalezena faktura … nastesti pro me je notebook jeste stale v zaruce a po telefonatu do servisu v Brne nebude problem jej opravit az se vratim z Londyna. Alespon toto me muze tesit, ze problem bude bez vetsich komplikaci vyresen.
Smutnejsi ale je, ze se tato havarie stala prave behem meho vyletu a tim i ohrozila tento cestopis, ktery jsem chtel psat zive a predevsim denne. To uz nyni nebude mozne, takze od ted se budu s novymi reporty ozyvat jednou za tri dny, bohuzel bez dikaritky (jak vidite) a s mensim poctem fotografii. Zbyva mi jeste 17 dni, takze se po tomto clanku muzete tesit jeste na dalsich pet.
Omlouvam se a diky za pochopeni.
Pro první den, kdy jsem měl v plánu navštívit centrum Londýna jsem si vybral událost, kterou by neměl minout nikdo, kdo cestuje do hlavního města Velké Británie, událost natolik specifickou pro monarchii, že o ni určitě slyšel každý, byť v Anglii nikdy nebyl a v neposlední řadě také událost, kde je koncentrace turistů větší než všude jinde. Tou událostí je výměna stráží.
Výměna stráží se koná celkem pravidelně (není tomu tak vždy, existují výjimky) každé dva dny v 11.30 na, běžnému smrtelníku nepřístupném, nádvoří Buckinghamského paláce. Její kouzlo spočívá více než v ukázce obranné síly jednotek královniny osobní stráže, v „divadlu“, které výměnu provází se všemi svými drobnými, tradičními doplňky. Tím mám kupříkladu na mysli perfektně čisté červené uniformy, obrovské čepice z medvědí srsti či „kapelu“ vojáků s hudebním představením během ceremonie. Na to vše jsem se rozhodl vypravit hned první den, protože tlačenice turistů, kteří výměně obden přihlíží je obrovská a stání v davu není snad oblíbenou činností nikoho, takže kromě faktu, že bez toho, abyste toto viděli snad ani nemůžete prohlásit, že jste „byli v Londýně“, tak jsem to chtěl mít i do jisté míry tak říkajíc „za sebou“.
Vymena jizdnich strazi neprobiha pred Buckinghamem, jen kolem projizdi
Ráno jsem vyrazil z domu před osmou, protože byť mi spolubydlící (jeden z nich už sehnal práci) říkali, že se do centra dostanu metrem za necelou hodinu, tak jsem přesně nevěděl, jaké budou v neděli intervaly příjezdů a první cestu jsem chtěl míst jistotu a nedorazit „na poslední chvíli“.
Londynske metro je rozdeleno do sesti zon, centrum se nachazi v zone 1 a dalsi zony na nej v „soustrednych kruzich“ navazuji. Pokud jste do Londyna prijeli za turistikou, tak jako ja, vyplati se vam, koupit si cestovni prukaz TRAVELCARD, s nimz muzete neomezene jezdit metrem, vlaky, autobusy a tramvajemi (zatim jsem nevidel v celem Londyne jedinou). Nas dum stoji v zone 3 a protoze vsechny me nasledujici cesty planuji do centra, koupil jsem si sedmidenni TRAVELCARD, prave pro zony 1,2 a 3. Prukaz stal 27,40 liber (zhruba 1100 korun) a dostal jsem k nemu modry obal „National rail“. Mile.
Vyzbrojen cerstvou TRAVELCARD, nasedl jsem na doubledecker (tradicni dvojposchodovy autobus) a vyrazil na nejblizsi stanici metra. Tou je v nasme pripade WALTHAMSTOW na trase Victoria Line. Mym cilem byla puvodne Victoria Station, odkud bych prochazkou presel k Buckinghamu. Zacten do pruvodce jsem vsak behem cesty plne nezaregistroval hlas z reproduktoru, ktery ohlasil, ze cast trasy je v oprave, a ze mame na dalsi zastavce vystoupit. Vsichni vystoupili, ja ne. Metro se rozjelo nazpatek a ja na nejblizsi prestupni stanici vystoupil.
Zmenil jsem trasu a vybral si novy cil – GREEN PARK na trase Picadilly. Nastoupil jsem a vydal se … tentokrat druhym smerem. na dalsi stanici jsem uz potreti me kratke cesty zmenil soupravu a opet vyjel. I kdyz to tedy nebylo „na prvni dobrou“, tak tentokrat jsem uz jel spravne a po hodine se objevil konecne zpatky nad zemi.
Stal jsem pred stanici GREEN PARK a od Buckinghamskeho palace me delila jen zelen nevelkeho Green parku. Prselo. Naproti vychodu metra se k nebi vypinal hotel Ritz (dalsi utulna skoro-studentska ubytovna s 300 librami za noc) a pres ulici, kterou jsem potreboval prejit pro vstup do parku, prave probihal jakysi beh. Doufal jsem, ze bezci budou do chvile pryc a dovoli mi tak prechod na druhou stranu, ale pri pohledu do dalky jsem uvidel, ze had sportovcu se tahne kam az jsem dohledl. Bezeli v nem bili, cerni, bezeli hasici, bezeli lide v plastenkach i s destniky, bezeli psi na voditku, bezeli ruzni maskoti a chvili to vypadalo, ze to nebude mit konce.
Stal jsem pul hodiny, abych mohl konecne prekonat par metru silnice a vydat se k Buckinghamu. Ma cesta mi z domu trvala nakonec, pres vyse zminene komplikace, dve hodiny a k sidlu kralovny jsem dorazil o pul jedenacte. Samotny ceremonial mel zacinat za hodinu, byl tedy nejvyssi cas najit si spravne misto mezi narustajicim davem turistu.
Jak jsem napsal vyse, vymena strazi probiha na nadvori, ktere je oddelene masivni branou a vysokymi „mrizemi“. Pokud chcete vyfotit alespon trochu pouzitelne snimky, bez hlav davu pred vami, je bezpodminecne nutne stat uplne vepredu u mrizi. To se mi po chvilce premistovani a hledani podarilo a tri-ctvrte hodiny pred zacatkem jsem byl na pomerne slusnem miste primo u brany.
Dav turistu za zady silil a po onech par desitkach minut, kdy vsichni pozorovali Buckinghamsky palac a dva osamocene strazne, to konecne zacalo. Prazdne nadvori se zacalo zaplnovat jednotkami, jejichz velitele pokrikovali nesrozumitelnym hulakanim ruzne rozkazy, vojaci pochodovali, stali a rovnali se. Jednotky pribyvaly, nektere mely hudebni nastroje, jine mece a dalsi zase moderni zbrane. Vsichni byli ale obleceni v tradicnich uniformach s vysokymi cernymi cepicemi. Samotny proces vymeny se slozite popisuje…
Velmi pekne bylo, kdyz po pul hodine manevrovani dorazil na nadvori „orchestr“ strazi, rozestoupil se do oblouku a zahral vyborne zvladnute Over the Rainbow a mix pisni od mych oblibenych The Beatles v instrumentalnim provedeni. Zaznelo It`s been a hard day night, I wanna hold your hand, Yesterday, Michelle a Hey Jude. Parada. Po tom doslo k „oficialnimu“ predani mezi veliteli jednotek jendotlivych strazi a nadvori bylo stejne pomalu vyklizeno. Vymena skoncila. Pro lepsi ilustraci celeho ceremonialu prinasim nekolik dalsich fotografii.
Krasne uniformy (myslite, ze neco vidi?!)
Po vymene strazi zacalo opet jemne prset, a tak jsem na dalsi dve hodiny prochazel centrem a pote, kdyz dest zesilil, zamiril zpet do domu.
V nejblizsich dnech jem mel v planu vyfotit Houses of Parliament s Big Benem, Westminsterske opatstvi a dalsi. Kvuli pretrvavajicimu desti jsem to ale musel posunout. Na misto toho jsem dnes zamiril na Trafalgar Square a navstivil Narodni galerii. Kvuli vyse zminene poruse meho notebooku vam o tom napisu priste, zatim staci vedet, ze to na me zapusobilo skvelou atmosferou diky vsem tem originalum znamych del, jako jsou napriklad Slunecnice od Vincenta van Gogha, jejichz kopie visi v nejednom pokoji po celem svete.
Pokracovani tedy cekejte za tri dny, to uz bych za sebou mel mit mimojine navstevu Muzea voskovych figurin Madamm Taussaud`s a prohlidku muzea o mem dalsim tradicne britskem oblibenci Sherlocku Holmesovi. Tak zatim.
V tom muzeu jsem byl, docela zajímavé, rád bych se tam podíval znovu.
Docela komické mi připadá, když vidím ty oficiální „staromódní“ uniformy, nesou si přitom nějaké M16 a hrajou jim do toho The Beatles. 😀
[2] Petr Brádler: i monarchie se musi trochu „modernizovat“
tak tak, ten NB je skoda >:'(
BTW, ohledně notebooku – Murphy je šílený, stane se to zrovna na začátku „výletu“, kdyby to bylo alespoň na konci/po příjezdu domů… :-/