Okno v muzeu Sherlocka Holmese

Londýn 2007: Sherlock, muzeum a celebrity

Minule jsme skončili při mé návštěvě Národní galerie a Slunečnicí od Vincenta van Gogha, navážu tedy se zážitky, které následovaly. A byly to zážitky opravdu silné a bylo jich opravdu mnoho. Za poslední tři dny jsem toho navštívil více než dost a když vidím, kolik toho ještě zbývá, jsem rád, že jsme tu tři týdny a ne pouhých sedm dní. Mimoto jsem také rád, že jsem pár měsíců před výletem vyměnil starý fotoaparát za nový FUJIFILM FinePix S9600, protože při počtu fotek, které tady dělám, si nejsem jistý, jak moc dobře by to ten starý zvládal. Jsem tu zatím týden a mám už přes tisíc fotek, z toho více než polovinu za poslední tři dny. Pro tento článek jsem vybral několik málo z nich a jako menší výjimku oproti jiným dílům mého cestopisu bude na pár z nich i má maličkost. Važte si toho, dlouho se nebude nic podobného opakovat :-). Let`s go.

Po návštěvě velké Národní galerie na Trafalgar Square jsem si chtěl dát další den od „umění“ menší oddych, a tak jsem si vyhledal vhodné spojení a zamířil do muzea mého oblíbence – Sherlocka Holmese. Četl jsem skoro všechny knížky o tomto velkém detektivu od Arthura C. Doyla, chtěl jsem tudíž i na vlastní oči vidět dům, kde Holmes se svým věrným pomocníkem dr. Watsonem, bydlel, projít si jeho vnitřek a nadýchat se atmosféry viktoriánského Londýna 19. století, v němž se příběhy o detektivu z Baker Street odehrávají. Když už jsme u Baker Street, nevím, zda náhodou či úmyslně zasadil Arthur C. Doyle bydliště Holmese do existujícího domu číslo 221b, nicméně právě v něm se nachází nyní muzeum Sherlocka Holmese.

Návštěva muzea byla stanovena na 6 liber (asi 240 korun) a stála za to. Dům má tři patra, v nichž se nacházejí dobové rekvizity a ti, co četli knížky o Holmesovi, rozpoznají i věci vážící se ke konkrétním příběhům. V druhém patře je navíc vystaveno několik voskových figurín včetně hlavní dvojice. Dům má podivně „tajemnou“ atmosféru a tak tomu má podle mého být. Musím tedy říct, že jsem byl spokojený, protože mám Sherlocka rád a toto muzeum navíc není, na rozdíl od ostatních, přeplněné lidmi, což je to vítané pozitivum. V přízemí se nachází obchůdek se suvenýry, v němž si můžete koupit snad vše v souvislosti s detektivní a „sherlockovskou“ tématikou, od lupy, přes fajfky až po stylový půllitr. Já jsem si ale vybral klasickou čapku, kterou nosil Sherlock Holmes a pak se s ní nechal vyfotit se sochou samotného detektiva.

Holmes a já
Sherlock Holmes a já

Po návštěvě muzea byl čas na oběd, vytáhl jsem tedy doma udělaný toast a zamířil s ním do nedalekého Regent`s Parku. Stejně jako museum Sherlocka Holmese, je i tento díky své poloze poměrně klidný a není tak zaplněný turisty jako St. James Park či Hyde Park. Sednul jsem si tedy na lavičku a obedval. V tom se ale začaly kolem seskupovat holubi a co mě překvapilo víc – veverky. Naštěstí od návštěvy Trafalgar Square, které bylo plné holubů, nosím v batohu pytlík levných máslových sušenek, abych mohl pozorovat divadlo, které se odehraje, když pár drobků rozhodíte kolem sebe. Vytáhl jsem je tedy a začal je drobit před lavičku. Co se týče holubů, ti jsou v masovém útoku na cokoliv podobného klasikou, nicméně překvapil mě počet veverek, které se za chvíli kolem mě vyrojily bůhvíodkud. Veverky odháněly holubi, aby měly sušenky pro sebe a nechaly se krmit prakticky „z ruky“. Stály vedle mě na lavičce a pod lavičkou a vyhlíželi do pytlíku pro další potravu. Neuvěřitelné. Byť je to maličkost, byl to pro mě další z velkých zážitků.

Veverka
Společný oběd s veverkou

Další den jsem zamířil zpět za historií v té nejsurovější podobě a navštívil Britské muzeum. Průvodce v psané podobě radil, že na návštěvu si mám vyhradit jeden celý den, což mi přišlo jako poměrně dlouhá doba, ale pár minut po vstupu jsem pochopil, že na nic jiného mi skutečně do večera nezbude čas. Pokud byla Národní galerie velká a její návštěva mi zabrala 3 hodiny, tak Britské muzeum by si zasloužilo přívlastky jako monstrózní, megalomanské, …zkrátka obrovské. Strávil jsem v budově pět až šest hodin, a to jsem ji celou neprošel, nenavštívil jsem všechny expozice a až na výjimky jsem si žádný exponát dlouho neprohlížel, jen jsem tak chodil, nasával atmosféru a občas se u něčeho „zastavil“. Pět hodin vám tedy zabere jen povrchní prohlídka muzea, pokud máte zájem o historii, je i jeden den málo. V tom případě jeďte do Londýna na týden a každý den choďte jen do Britského muzea a skutečně se nebudete nudit.

Průčelí britského muzea
Průčelí Britského muzea

Kromě ale tohoto pocitu, že ať se budete snažit jakkoliv, tak vše prostě nemůžete v rozumném čase (jednoho dne) navštívit, má muzeum skutečně silnou atmosféru. Jednotlivé expozice jsou rozděleny podle oblastí, procházíte tedy například výstavou historie Egypta, kde se nachází vše od mumii až po obrovské sochy, které hlídaly vstupy do egyptských svatyní nebo Rossetská deska, jiz rozluštil Champolión. Poté přejdete do expozice starého Řecka, kde je originál průčelí z chrámu v Akropoli. Podle mého odhadu má na výšku alespoň 8 metrů a jen stát před ním je úžasné. Některé místnosti jsou vybaveny tak, že máte pocit, že napriklad procházíte skutečným 15. stoletím. Skvělé je srovnání toho, jak se vyvíjely nezávisle na sobě různé civilizace, jako je Mezopotámie, kmeny v Jižní Americe a např. oblast Číny. Je to silny zážitek. Velmi těžko se podobný pocit předává, musíte tam skutečně stát a tváří tvář tak ohromnému muzeu s dějinami celého lidstva si uvědomit, jak jste „maličtí“.

Interiér muzea je navíc dobře vyřešen tím, že existuje jakýsi „centrální“ dvůr, který je ohromný sám o sobě a z něhož vedou do všech stran jednotlivé části. Tento hlavní výchozí bod je vysoký přes všechny tři patra muzea, má bílé stěny, bílou podlahu a prosklenou střechu, je tedy osvěžujícím světlým místem pro případ, že si chcete během návštěvy odpočinout. A odpočinout si chce každý.

Centrální dvůr v britském muzeu
Velká hala uvnitř muzea

Ještě než přejdu k dalšímu dni, musím zmínit společnou výhodu Národní galerie a Britského muzea. Obě dvě instituce mají totiž vstup zdarma a v Britském muzeu můžete navíc libovolně pořizovat snímky.

Po celém dni stráveném v Britském muzeu to chtělo nějaké rozptýlení a tak jsem po časově nejnáročnější londýnské atrakci zamířil naopak na tu nejdražší. Nevím, zda tomu bylo tak ještě minulý rok, ale letos si tento exkluzivní titul vysloužilo beze zbytku Muzeum voskových figur Madame Tussaud. Vstupenka stojí 25 liber (zhruba 1000 korun) a fronty před vhodem jsou opravdu dlouhé. Je to dáno tím, že na muzeum Madame Tussaud jsou reklamy prakticky po celém Londýně, v každé stanici metru, v nekterych doubledeckerech. Davy sem tedy míří po celý den a pokud se chcete vyhnout hodinovému čekání ve frontě, doporučuji přijít ráno v 9.00, kdy muzeum otevírá. Tak jsem učinil i já a navíc využil možnosti koupit si spolecnou vstupenku do muzea voskových figurín + lístek na London`s Eye – neboli na londýnské ruské kolo. Protože jsem na kolo chtěl jít tak či tak a cena vstupného je podle mých informací 15 liber (zhruba 600 korun), využil jsem možnosti koupit si oba lístky najednou za 35 liber (1400 korun) a 5 liber tak ušetřit.

A byť jsme přišel takto ráno, půlhodinová fronta mě neminula a až poté jsem vstoupil do síně slavných osobností z vosku. Muzeum je rozděleno do několika částí, podle oborů slavných. Nejdříve se tedy setkáte s herci, poté se sportovci, pomalu přejdete kolem státníků a velikánů vědy a nakonec vás čeká projížďka po „Spirit of London“ (Duch Londýna) v upraveném londýnském taxíků, z něhož vidíte hlavní momenty z historie metropole. Některé voskové figuríny jsou povedené a vypadají jako živé, na jiných je poznat „vosková patina“. Celkově je ale tato atrakce místem, které byste měli v Londýně navštívit. Pokud nebude cena vstupného dále růst, doporučuji.

Albert Einstein
Albert Einstein a celebrita 🙂

Pulp Fiction
Dva mafiáni z Pulp Fiction: John Travolta a Samuel L. Jackson

Nicolas Cage a já
Nick Cage vypadal, ze se co chvili rozplace, tak si vzal aspon poradny retez

V muzeu jsem strávil necelé tři hodiny a protože jsem byl blízko od Baker street, zamířil jsem znovu na oběd do Regent`s Parku a poté velmi dlouhou procházkou k poutnímu místu, které by neměl vynechat žádný milovník The Beatles. Je to slavná Abbey Road a byť to na následující fotografii tak nevypadá, tak přechod pro chodce, který přecházím, je skutečně ten z přebalu stejnojmenné desky.

Abbey Road
Ja na Abbey Road

The Beatles - Abbey Road originál
…a originál

Tolik k mým zážitkům za poslední tři dny. Ve zbytku týdne mám v plánu jít do Museum of London (muzea historie Londýna), navštívit Hyde Park a podle počasí zmíněné ruské kolo London`s Eye. Vstupenku na něj můžu využít během následujících třech měsíců, počkám si tedy na bezoblačnou oblohu, aby byl výhled na Londýn z vrcholu jeho dráhy bezchybný. Mimoto zde má probíhat v sobotu prolog k Tour de France, mám tedy v plánu najít se nějaké dobré místo na trase a pořídit pár snímků. Držte mi palce, zase se ozvu!

Sdílejte článek:

Autor

Ondřej Pohorský

Autor poho.cz, tvůrce webů, obyvatel Brna, otec jednovaječných dvojčat, veslař a majitel Bromíka.

5 thoughts on “Londýn 2007: Sherlock, muzeum a celebrity”

  1. Fotečky jsou moooc hezký (článek samozřejmě taky),ale vyvstává mi – jako amatérskému fotografovi – jedna otázka: Kdo tě vlastně fotil, případně kam jsi postavil foťák ?

  2. Ad Museum Madame Tussaud’s – rodina Tussaud, které museum patří, je opravdu trochu pošahaná. Například vlastní i hrad Warwick – a jedná se bezkonkurenčně o nejdražší hrad na sever od Toweru – chtějí celých 18 liber za osobu… GRRR! Navíc je hrad plný voskových figurín, které se už nevešly do musea v Londýně, takže historie jde trochu stranou.

    A státní musea jsou zdarma… Ach jo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *