Londýn 2008: Gastro speciál 1

Startuji první Gastro speciál, jež se bude věnovat jídlům, která se během naší cesty ocitla před námi na talíři. Po loňských zkušenostech jsem se rozhodl oddělit naše „cestovní“ zážitky v článcích od těch gastronomických, v Gastro speciálech z Londýna 2008 tedy nečekejte žádné památky, interiéry a ruch velkoměsta, nýbrž pouze vůně, chutě a fotografie jídel pro Čecha zvláštních a typicky britských. Mezi ta první a pro turistu dá se říci povinné jídlo, jehož vůně vás doprovází v uličkách Londýna takřka na každém kroku, patří ryba s hranolky, neboli Fish and Chips. Vynechat smaženou tresku s většími kousky smažených brambor lze jen stěží. My jsme se této výzvě nakonec ani nebránili a postavili se jí čelem hned druhý den. Vybrali jsme si jeden typický snack-bar na předměstí a dali si Fish and Chips. Tradice byla dovršena a my dostali k příloze navíc porci dušeného hrášku. Ryba byla měkká, hranolky tak akorát a smysl hrášku zůstal nepochopen. Porce byla navíc natolik štědrá, že jsme ani jeden nedojedli.

*Ryba s hranolky – Fish and Chips*

Druhý den ráno mi v místním obchodě padly do oka na-první-pohled chlupaté kuličky. Zjistil jsem, že jde o Scotch Egg, tedy Skotské vejce a dvě koupil. Tajemný název skrýval natvrdo uvařené vejce smažené v jakémsi masovém těstíčku se strouhankou na povrchu. Někdy vyzkouším doma, bylo to docela zajímavé.

*Skotská vejce*

Během návštěvy Trafalgar Square jsme se zastavili v jedné malé kavárně s krásným interiérem. Hanka si dala espresso, já ledový pomerančový džus a k tomu croissanty. Nepříliš britské, tedy vůbec, abych byl přesný, ale v úplném centru Londýna na vás dýchá anglická atmosféra i s šálkem italské kávy a francouzského pečiva v ruce.

*Trocha Francie v centru Londýna*

Teď trochu odbočím, poněvadž mě napadl jeden paradox. Britská kuchyně je považována za jednu z nejhorších na světě. To je obecně známý fakt a nemá smysl jej neustále opakovat. Britové jsou si nicméně této nelichotivé nálepky vědomi, a tak se snaží v posledních několika letech všeobecné mínění o své gastronomii otočit. Nejenže jsou Ostrovy otevřeny cizím kuchyním a vnějším vlivům, ale od osmdesátých let zde vznikla i řada restaurací orientujících se na tradiční (rozumějte předválečnou) britskou kuchyni a Londýn je v současnosti městem s největším zastoupením prestižních Michelin Stars. Další snahou, nebo lépe řečeno, dalším útokem Británie v boji o změnu vnímání jejich kuchyně je řada kuchařů-celebrit, jenž se zde vyrojili. Začal to Jamie Oliver a jeho popularita časem přerostla hranice. Pokračoval Gordon Ramsay (mimochodem držitel největšího počtu dvanácti Michelin Stars na světě) a když se zde podívám do televizního programu, tak se často v hlavním vysílacím čase objevují jejich pořady. Nevím jak je to v jiných zemích, ale v Anglii jsou tito „kuchaři“ celebritami, které mají obří billboardy ve stanicích metra, které jsou denně potravou bulvárních plátků a které září stejně a mnohdy více než jejich soupeři z řad filmových herců a zpěváků. Velká Británie se zkrátka učí vařit lépe, zdravěji a baví jí to. Změna je to rozhodně vítaná a nakonec i potřebná, obzvlášť vezmeme-li v potaz, že podle posledního průzkumu veřejného mínění si zde přes 30 procent rodičů myslí, že smažené bramborové chips jsou zelenina. Vraťme se ale zpět k jídlům naší cesty. V neděli ráno jsme před výletem do Hyde Parku navštívili místní podnik, kde připravují klasickou anglickou snídani, vybrali jsme si střední z šesti nabízených variant a celý den poté prakticky nic nejedli. Těžkotonážní porci, pro kterou byl skoro i stolek malý, vidíte na fotografii. Účinkující na talíři byli ve složení dvou smažených vajec, křupavé slaniny, klobásy, fazolí, hromádky žampiónů a dvou bramboráků. K tomu všemu jsme dostali čtyři tousty s máslem a čaj či kávu dle volby. O tom, že by uvedený výčet jídla vystačil průměrné anorektičce na několik týdnů není třeba polemizovat. Nám tato snídaně nahradila oběd a částečně i večeři.

*Anglická snídaně – dohlédnete na konec talíře?*

Na závěr zakončím první Gastro speciál obrázkem tajemného koláče či páje, jak by řekl Angličan. Tento kousek pečiva skrývá rozemleté a okořeněné vepřové maso. Je to něco na způsob sekané, která si s sebou nese ulitu z těsta.

Vepřový páj 🙂

Tím jsem vyčerpal většinu zajímavých jídel z našich prvních několika dnů v Londýně. Ta zbylá a řadu nových vám na čistém talíři donesu v příštím speciále. Tak zatím.