V těchto dnech (20. – 22. června) probíhá v Praze na Slovanském ostrově nejvýznamnější česká gastro akce roku – Prague Food Festival. Jde již o druhý ročník stejnojmenných slavností kvalitního jídla a pití, a protože jsem byl i vloni na premiéře, nenechal jsem si ujít možnost jej včera navštívit podruhé a porovnat tak dojmy z obou ročníků a samozřejmě … dobře se najíst.
Do Prahy jsem se vydal s Kahim autobusem Student Agency a k branám Prague Food Festivalu jsme dorazili pár chvil po zahájení. Už během prvních minut jsem pochopil, že přesun akce na prostorný Slovanský ostrov festivalu oproti loňskému ročníku prospělo. Zatímco před rokem se musel člověk prodírat na Sovových mlýnech davem k vybraným stánkům a poté postával v hloučcích u degustačních stolků, letos byla akce roztroušena v parku, kde byly alespoň v pátek volné lavičky a prostor na pohodovou procházku mezi jednotlivými „podniky“.
Další pokrok z hlediska organizace vidím ve všudypřítomné obsluze s tácy, na které jste mohli odložit sklenku dopitého vína, špinavý talířek apod. Cena vstupného a systém platby za pokrmy zůstal stejný jako vloni. Vstupné tedy činilo 350 Kč, přičemž zahrnovalo 10 grandů, každý v ceně 25 korun, za něž jste si mohli koupit vybrané jídlo u jedné z 37 vybraných českých špičkových restaurací. Pokud vám grandy došly, nebyl problém si dokoupit další. Příjemným bonusem byla letos možnost zakoupení festivalové vidličky za 20 Kč. Designově povedené, účelné a navíc skvělý suvenýr. Tleskám za tento nápad stejně jako za kostýmky hostesek u vchodu 🙂
Tolik k organizaci, která ve mně zanechala vesměs pozitivní dojem a pojďme k jídlu, které ostatně bylo a mělo být po celé odpoledne v hlavní roli. Po krátkém projití celého ostrova jsme odstartovali ochutnávky u stánku podniku Dům vína u závoje s výběrem francouzských sýrů a vín. Zvolili jsme největší lodičku s šesti sýry na palubě a k tomu bílé víno. Pokusil jsem se i natočit video s popisem jednotlivých sýrů, bohužel mi Youtube.com kvalitu nějak zkazil, tudíž sýry nejdou úplně vidět a je potřeba použít dodatečně obrázek. Nejvíce mě ze sýru zaujal kozí Bouchon de Chèvre, jemný a smetanový, v kombinaci s přiloženou marmeládu doslova vynikající.
Po lehkém rozjezdu a faktu, že jsem od rána nic nejedl, to chtělo něco hutnějšího, zamířili jsme tedy do restaurace Žofín Garden hotelu Mlýnec, kde jsem si vybral Bio vepřový řízek s bramborovým salátem a Kahi se rozhodl pro Bujabézu. Tato zastávka byla však nakonec pro mě osobně největším zklamáním festivalu. Salát byl výborný, ale řízek (byť Bio) byl samá šlacha a blána. Škoda, na pohled vypadal skvěle a nápaditý salát to prostě nemohl zachránit. Zkusil jsem Kahiho Bujabézu (Bouillabaise = tradiční francouzská polévka z ryb) a byla dobrá, ale ne oslnivá.
Po této zastávce a osvěžením točenou Plzní za cenu jednoho grandu, jsme zamířili na druhou stranu ostrova, kde jsem musel u podniku Monarch vyzkoušet Raclette. Raclette je švýcarská specialita, kdy tavíte pod rozžhavenou spirálou polovinu bochníku sýra a roztavenou vrstvu vždy „srhnete“ na talířek a okamžitě podáváte s bagetou. Mám velmi rád fondue, tudíž jsem neodolal a raclette se ukázalo jako dobrá volba. Sýr byl spíše pivní, což mi po Plzni vůbec nevadilo.
Kahi naopak Raclette vynechal, ale namísto toho zamířil ke stánku hotelu Savoy, kde si dal Fontánu s belgickou čokoládou a ovocem. Údajně dobré a Kahiho obličej navíc celý od čokolády 🙂
Dále následoval pro mě osobně jeden z vrcholů našeho gastro odpoledne, a to Pečená kachna s domácím červeným zelím a houskovým knedlíkem u Ambiente Pasta Fresca (Café savoy). Naprosto dokonalá kombinace měkkých domácích knedlíčků, dobře okořeněné kachny a sladkého zelí, kde jsem cítil, že bylo vařené pravděpodobně s medem. Pět hvězdiček z pěti!
Po tomto skvostném kousku dostal na maso chuť Kahi, takže jsme zamířili k restauraci U lípy, kde si dal Prsa divoké kachny s brusinkovou omáčkou a karlovarským knedlíkem. Vyzkoušel jsem knedlík, byl výborný, ale předchozí knedlík od Café Savoy ještě o bodík vedl. Já jsem naproti tomu U Lípy neodolal Zaječí paštice s brusinkami a domácím rohlíčkem. Paštika byla dělaná na divoko, cítil jsem tam jalovec a rozmarýn. V kombinaci s brusinkami to bylo přesně ono.
A jdeme dál, přičemž oba začínáme být poměrně najedení. Další stanicí na naší trase je však podnik V zátiší od hotelu Belevue a jejich Risotto s hříbky a lanýžovým olejem. Tentýž pokrm jsem měl od stejného podniku minulý rok a kvalita zůstala. Usedáme do stínu stromů, připíjíme víno a pouštíme se do risotta. Je vynikající, po předešlé pekelné výzvě, kdy jsem risotto dělal doma, můžu posoudit, že udělat správné risotto není úplně snadné. Tady se ale daří.
Během degustace navíc potkáváme Cuketku, se kterým jsme si krátce popovídali nad Citrónovým dortíkem s malinovou omáčkou podniku La Provance. Ten mě příliš nezaujal a dokážu si jej představit lepší (ten dortík, nikoliv Cuketku 🙂 Naopak s Cuketkou jsme poté vyrazili na ukázku čerstvého majitele Michelin Star, šéfkuchaře Andreu Accordiho z restaurace Allegro, který předváděl vaření risotta. Trvalo to necelou půlhodinku, během které nám trochu vytrávilo, vyrazili jsme tedy opět na průzkum, co by se kde dalo sníst.
Bohužel nás naše kroky zavedly zpět do restaurace Žofín Garden hotelu Mlýnec, kde jsem měl na začátku onen nelichotivý bio řízek (Cuketka mi říkal, že on měl maso měkké, takže možná byla chyba jen v mém kusu). Tentokrát jsem sáhl po Hovězím hamburgeru na domácí foccacie a Jahodovém dezertu s mascarpone. Oboje znělo a vypadalo skvěle, ale opět se bohužel žádný wow-efekt nekonal. Normální, běžné, nepřekvapivé. Smutně lituji.
O trochu lepší hodnocení si u mě sklidil Vanilkový košíček ze Lvího dvora. Uvnitř pěkně kyprý, jen vanilková chuť by mohla být výraznější.
Od Lvího dvora byl jen kousek ke stánku Hiltonu a jeho Café Bistro, kde jsem zažil druhý vrchol dne. Z nabídky jsem zvolil Raviollu plněnou artyčokem s lupínky s pancetty a k tomu malý, ale zato překvapivý Cremé brullé. První pokrm byl nápaditý, neboť raviolly byly přelité proužkem sladkého sosu, který výborně doplňoval náplň, to vše při křupání do lupínků z pancetty. Velmi hravé! No a Creme brullé byl pro mě osobně vítězem na straně dezertů. Smetanový, lehký se skvělou konzistencí a křupavým opraženým mangem nahoře.
V tu dobu už se nám nachyloval čas k odjezdu zpět do Brna a zbývalo nám poslední několik Grandů, rozhodli jsme se tedy pro poslední pokrm s vínem. Já už jsem byl opravdu plný, ale když jsem uviděl La Provance Hovězí Bourguignon se slaninou, houbami a šalotkou, neodolal jsem. S červeným vínem výborná kombinace. Omáčka chutnala trochu jako stará klasika „Kohoutek na víně“ a hovězí bylo podle mého názoru trochu tužší. Pokrm se ale pohyboval přesto vysoko nad standardem a potěšil. Kahi si dal na rozloučenou se Slovanským ostrovem Sušené hovězí s rukolou. Údajně lehce ostré, což nedokážu posoudit, nechutnal jsem.
Tak tedy vypadalo odpoledne ve společnosti dobrého jídla a vína na Prague Food Festival 2008. Myšlenka této akce, tedy možnost nahlédnout a ochutnat kuchyně české gastronomické špičky, byla naplněna a my spokojeni a přejedení odcházeli zpět. Prague Food Festival se od loňského ročníku zlepšil a odstranil problémy, které jej svazovali. Už teď mám důvod se těšit na další rok, protože pokud to bude minimálně stejné, budu naprosto spokojen a do Prahy se rád vrátím.
[3] míra: díky Míro, tak snad příště. Mimochodem, nevěděl jsem, že máš blog.