Pekelný Cuketka
Když Cuketka.cz napsal o chystané pekelné výzvě v podobě třech léty prověřených a zrádných receptů, přišlo mi to jako skvělý nápad. … Když jsem příléval šestou dávku zeleninového vývaru do mého Risotta a ono stále nepůsobilo, tak jak mělo, měl jsem o trochu horší pocit. … A konečně když jsem další den běhal mezi horou špinavého nádobí při tvorbě drahého Beef Wellington a svlékal tričko zašpiněné od čokoládového Soufflé, ptal jsem sám sebe, proč jsem jeho pomyslnou výzvu přijal a neudělal si raději fazole z konzervy.
Nicméně uznávám, že to byl od Cuketky dobrý nápad, posunout běžnou domácí gastronomii na hranici, kterou může a nemusí při vypětí všech sil kuchař-laik (to jako já) zvládnout. Dost ale řečí, pojďte se podívat na fotografie mého snažení a výsledků, které stály na konci oněch třech dní plných krve, potu a slz.
Risotto
Prvním receptem pekelné výzvy bylo italské risotto. Nebudu zde popisovat postup výroby, na ten se zajděte podívat k Cuketkovi, stačí konstatování, že bylo ze všech třech pokrmů nejjednodušší. Minimum surovin, navíc poměrně levných, k tomu přičtu jeden hrnec na vývar, jedna pánev na risotto a i výsledná náročnost na špinavé nádobí tak byla malá.
Risotto s hráškem a lístkem bazalky
Nefotil jsem průběh přípravy, tudíž se můžete podívat až na hotový výsledek, který měl i přes drobné zaváhání s vývarem a mazlavější strukturu, odpovídající chuť. S bílým vínem ideální kombinace a dostatečně hladký rozjezd pro rozhodnutí pokračovat v dalších receptech.
8.6.2008 14:00 | Gastronomie | Komentářů: 7
Snadné zjištění DVD příloh časopisů
Znáte filmová DVD, která se dají koupit v novinách a časopisech? Vycházejí pravidelně ve známých denících a jejich hlavní pozitivum je především cena. Zatímco běžné DVD s kvalitním filmem nejde zpravidla pod 200 Kč, tak DVD přílohy u časopisů stojí díky velkému nákladu distributora většinou okolo 40 korun, což už si může dovolit opravdu každý.
Tento fenomén se u nás v ČR objevil zhruba před rokem a od té doby zaplavila vyšlá DVD trafiky, ale i pokladny v hypermarketech. Lidé nejrůznějšího věku začali v papíru zabalené disky pravidelně kupovat a z dnešního pohledu si myslím, že i pro deníky to je nakonec skvěly byznys. Zkrátka, všichni jsou spokojeni. Jediný problém je v tom, že dříve neexistovalo transparentní místo, kde by se dalo jedním kliknutím zjistit, které filmy následující den vyjdou a které kdy a kde vyšly. Po nějakém čase se sice objevil jeden web s kalendářem, kde jsou tituly uvedeny, ale to už jsem pracoval na svém vlastním projektu, a protože si myslím, že mé řešení vypadá přehledněji, rozhodl jsem se jej dokončit a dnes je den, kdy jej veřejně spouštím.
Projekt má název DVD v novinách a časopisech a koupil jsem pro něj adresu www.dvdvnovinach.cz, která je přátelská k vyhledávačům. Nemá cenu popisovat obsah složitými větami, účel je totiž jediný a na první pohled zřejmý. Na titulní stránce najdete seznam DVD, která ten den vyšla s uvedením deníku a ceny. Dále následuje seznam nejbližších dní a plánovaných titulů. Kromě aktuálních DVD můžete procházet i starší měsíce, nebo tituly podle deníků, do kterých patří. Jednoduché a přehledné. Na slušnou grafiku bohužel nebyl čas, spíše jsem chtěl projekt co nejrychleji spustit, takže omluvte rychlou nití sešitý design (upravený z šablony od Breezy) . Za spuštění musím také poděkovat člověku, bez něhož by to vše nebylo a to je programátor a pomocník za oponou, Josef Průša, který mé velké myšlenky během minima času přetvořil do funkčního webu. Díky.
Ukázka přehledu vydaných DVD
Pokud sami kupujete DVD přílohy novin a časopisů, věřím, že vám web DVDvNovinach.cz pomůže. V jiném případě na něj můžete upozornit někoho, kdo tak se zálibou činí. O případných vylepšeních a změnách vás budu určitě informovat.
UPDATE: Nově jsme přidali ke většině DVD odkaz na ČSFD pro bližší informace
Pokud se divíte, že nepíšu o předešlém projektu, který měl stejné zaměření, tak vězte, že jsem jej přestal spravovat a vše přesunul na novou, výše zmíněnou doménu, tj. DVD v novinách.cz.
6.3.2008 20:00 | Společnost a kultura | Komentářů: 9
Jak správně vybrat pánev
V Brně se nám rozbila naše dosavadní pánev, stojíme tudíž před pořízením nové. A neboť rád vařím a pánev pokládám hned vedle kvalitních nožů za jednu z těch úplně nejdůležitějších a základních součástí výbavy kuchyně, rozhodl jsem se sepsat několik postřehů, co všechno by podle mě měla taková ideální pánev splňovat, aby našla co nejširší využití a stala se každodenním pomocníkem a ne jen přitěžujícím kusem nádobí.
Vlastnosti dobré pánve jsem si nejprve sepsal do několika bodů, přičemž jsem vycházel především z mých vlastních kulinářských zkušeností a vypozorovaných nedostatků, které jsem pociťoval při práci s předchozími pánvemi. Pojďme si tedy nalít čistého oleje:
Pánev by měla být nepřilnavá
První a základní poznatek a prakticky také ten hlavní, bez kterého to podle mě při takovém tom malém domácím vaření ani jinak nejde. Nepřilnavý (např. teflonový povrch) je první znak, který v mých očích dělá pánev pánví. Moji rodiče mají dlouhodobě pánev, která nemá nepřilnavý povrch a práce s ní je noční můrou. Všechno se přichytává, škvaří a jediná cesta, jak tomu zabránit, je přidání vrstvy oleje, která by jinak byla zbytečná. Při vaření na pánvi používám nejčastěji dřevěné vařečky a obracečky, tudíž odolnost vůči kovovým předmětům pro mě nehraje až tak podstatnou roli. Chápu, že pro někoho jiného bude důležité i toto.
Pánev by měla být dostatečně velká
Bavíme-li se o pánvi, jakožto o kusu nádobí, který máte jen jeden (nepočítám grilovací pánev s drážkami) a používáte ji denně k přípravě nejrůznějších pokrmů, tak brzy pochopíte, že malá pánev je zlo vhodné pouze pro samotáře, jejichž kulinářství začíná a končí u jednoho volského oka ke snídani. Na cokoliv většího je totiž podle mého názoru malá pánev nepoužitelná. Správná velikost pánve by měla být taková, aby se do ní dala bez problémů vložit malá ryba (např. pstruh), nebo čtyři plátky masa. Za dostačující velikost tedy pokládám průměr 26 centimetrů a více.
Pánev by měla být hluboká
Jak už jsem se zmínil, pánev pokládám za všestranného pomocníka v kuchyni a tudíž ji nepoužívám zdaleka jen ke smažení. Kupříkladu pro přípravu tradičního guláše pro 2–4 osoby je pánev ideální nádoba. To ovšem vyžaduje právě jistou hloubku, tedy objem pánve, aby nic nepřetékalo, ale namísto toho jen tiše probublávalo.
29.2.2008 14:00 | Gastronomie | Komentářů: 15
Rudy Linka Trio
6.11.2007 18:00 | Společnost a kultura | Komentářů: 4
Jsi chytřejší než osmák?
… tak nějak by se mohla jmenovat další soutěž naši největší komerční a vpravdě bulvární televize – televize Nova. Jednalo by se o soutěž ryze vědomostní a navíc takovou, kde využijí své znalosti lidé sběhlí a životními zkušenostmi přímo protkaní. Uváděl by ji zpocený Richard Genzer a v roli protivníka odvážnému soutěžícímu by vystupoval osmák. Chápejte, ne žák osmé třídy, ale osmák (jinými slovy osmák degu). Soutěžní úkoly by mohly spočívat kupříkladu v procházení bludiště, hledání pamlsku na čas nebo třeba… točení za ocáskem. Divácký úspěch by byl zaručen předem a rodiny by se scházely k pořadu „Jsi chytřejší než osmák?“ s železnou pravidelností. A aby taky ne. Vždyť by to byla pořádná taškařice.
Živě slyším postřehy sledujících, kteří komentují neúspěch muže středního věku v závodu o rychlejší proběhnutí tratě než osmák slovy: „Hele, mámo, jak ten osmák toho chlapa převezl. To zvíře teda musí bejt chytrý.“ V té chvíli by na obrazovce poskakoval triumfálně vyhrávající osmák, obecenstvo by se smálo jeho roztomilým pohybům a Richard Genzer by vzrušeným hlasem vybízel pokleslého soutěžícího do dalšího kola.
No vždyť říkám … taškařice.
1.9.2007 21:00 | Společnost a kultura | Komentářů: 6
Ragù alla bolognese (Boloňské ragú)
Právě uzrál čas k tomu, abych vydal první foto-recept na tomto webu a připojil se tak do skupiny blogujících kulinářských „velikánů“ jako je Cuketka.cz a další. Než se pustíme do receptu, uvědomte si, že to není nic snadného – vařit a přitom fotit. Všechny ty páry, stůl zašpiněný od surovin, v jedné ruce fotoaparát, ve druhé pánev…až to člověka přestává bavit. Pro poprvé jsem byl ale této alternativy naštěstí ušetřen, neboť pozvání na oběd přijal Kahi s lahví červeného vína, který celý pracovní proces dokumentoval a já tak měl „ruce volné“, což se při vaření něčeho jako je ragù alla bolognese hodí. U ragù alla bolognese obzvlášť.
Ragù alla bolognese (čti boloňéze) je italská klasika srovnatelná s naší českou svíčkovou omáčkou v tom smyslu, že byť je jasný základní postup její výroby, tak přesto dělá svíčkovou každý trochu jinak a najít dvě stejné není zrovna snadný úkol. U bolognese je tomu taky tak. Recept na boloňské ragú se liší v Itálii rodinou od rodiny a přestože je základní „kostra“ postupu stále stejná, tak ji dělá každá mamma trochu jinak a italští synáčci „kojení“ od útlého mládí rodinnou verzí populárního pokrmu, potom marně hledají u svých partnerek jim dobře známou kombinaci chutí a vrací se rádi domů na „jediné správné“ bolognese.
Já jsem ragù alla bolognese vařil „pořádně“ poprvé, postupoval jsem tedy tak, že jsem z několika originálních zdrojů (české kuchařky mezi nimi nebyly) zjistil základní kostru pro všechny bolognese společnou a podlé té se pustil do výroby. Šlo mi o autenticitu, takže použité suroviny byly kvalitní, některé na studentské poměry až přespříliš. Co jsem tedy potřeboval?
Suroviny
- 500 gramů mletého hovězího masa (nekupujte v Tescu, vybral jsem si jedno u řezníka a nechal si ho namlít)
- dvě střední cibule nebo jednu opravdu obrovskou
- čtyři řapíky celeru – alespoň mně nesympatická zelenina
- dva velké stroužky česneku
- dvě mrkve, střední velikost – oranžové
- slanina (originálně pancetta, v ČR těžko k sehnání), u řezníka jsem koupil tedy libovější kousek, nikoliv anglickou – budete ji potřebovat přibližně stejně jako cibule, odhadněte okem
- sklenka červeného vína – volba je na vás, je mám rád Cabernet Sauvignon nebo Modrého Portugala, nemusím naopak Frankovku. Rozdíly v kvalitách zatím nepoznám, nejsou-li příliš markantní, takže jakákoliv láhev nad 60 Kč bude dobrá volba
- rajčatové purée – zkrátka rajský protlak – bude stačit 2–5 polévkových lžic, takže málo
- těstoviny – tvar si vyberte dle estetického cítění, podstatné je něco jiného – zásadně kupujte těstoviny ze semoliny (semola di grano duro) – nemohlo by se stát nic horšího než zkazit celé jídlo vaječnými „těstovinami“ s akční cenou pod deset korun. I kdybyste měli šetřit na ostatních surovinách, tak na těstovinách ne
- sůl a koření – bobkový list (nejlépe drcený), bílý pepř – na těchto dvou se většina receptech shoduje, další koření bude klíčem k velkým rozdílům mezi výsledky, takže se tady do budoucna otvírá cesta pro experimentování. Z důvodů mé prvotiny jsem se držel při zemi a kromě uvedených tedy jen použil pro italskou kuchyni bezpečné oregano
- olivový olej – na vaření, extra panenským byste jen plýtvali
- máslo – nemáte-li, není to až taková tragédie
- sýr na posypání – Parmigiano Reggiano je nejlepší volba, Grana Padano druhá nejlepší, třetí pravděpodobně Pecorino a další už se originálu příliš nedotknou, tím ale nechci říct, že byste pokrm českým eidamem zkazili – máte-li tento sýr rádi, nebraňte se tomu
30.8.2007 18:00 | Gastronomie | Komentářů: 22
900 gramů živé váhy
Rodiče koupili sobě a sestře štěně jednoho malého psího plemene. Vlastně, toho nejmenšího. Řeč je o čivavě, konkrétně čivavě dlouhosrsté, která se k nám včera přistěhovala, dostala vlastní misku s vodou, další s granulemi, vystlané místo na spaní a několik psích hraček. Zatím si zvyká na okolí, běhá, skáče, píská, koulí obrovskýma očima a tak vůbec se chová, jak to asi štěňata mají ve zvyku. První noc u nás ani příliš netesknila, to až až brzo ráno, kdy se vzbudila na – pro ni zatím – cizím místě.
Teď má 8 týdnů a váží 900 gramů, v dospělosti to bude dvojnásobek, ale přesto se prakticky vejde do dlaně. Moc toho nesní a ze začátku je potřeba si dávat pozor, kam šlapete… může být kdekoliv. A jestli vám podle fotografií připomíná zbarvením známého Komisaře Rexe, tak máte pravdu. Čivavy jsou ostatně tvrdí psi. Ti nejtvrdší.
12.8.2007 1:00 | Ostatní | Komentářů: 8
Parmigiano Reggiano
Náhody se dějí. Cuketka mi dnes dopoledne nevědomky vyfoukl doslova před nosem téma dnešního článku. Zvažoval jsem, zda jej tedy i přesto vydat? Nakonec jsem se rozhodl, že ano. Alespoň odhalím, že máme v Parmigiano Reggiano stejnou zálibu a potvrdím jeho slova, že v ČR je parmezán mnohem dražší než v Itálii a originál se opravdu vyplatí.
Dnes mi dorazil ze sluncem zalité Itálie malý poklad. Ještě se z té cesty ani nestihl vzpamatovat a už mi stál „modelem“ a roztočil mou fantazii na plné obrátky. Mluvím o originálním dlouhozrajícím sýru, doslova phu-eru mezi sýry: Parmigiano reggiano. U nás v Brně je Parmigiano reggiano poměrně drahý, do teď jsem tedy kupoval levnější variantu Grana Padano. Dneškem jsou ale tyto časy minulostí, neboť od této chvíle mi leží ve správné teplotě v plátně zabalené necelé 3 kilogramy tohoto skvostu. Jeho cena byla 46,20 euro (zhruba 1300 korun), tedy 15 euro (zhruba 410 korun) za kilogram a jen při pohledu na něj se mi v hlavě začínají objevovat desítky oblíbených italských jídel, která s ním v následujícím semestru ozvláštním, vylepším a posunu z roviny všednosti o pár pater výš. Viva Italia!
Parmigiano Reggiano
11.8.2007 16:00 | Gastronomie | Komentářů: 5
Třídění fotografií
V posledních několika týdnech jsem vyfotil nejen díky výletu do Londýna s vynikajícím fotoaparátem FujiFilm FinePix S9600 velmi mnoho snímků. Takto zachycené zážitky jsou pro vzpomínání v chladných zimních večerech sice k nezaplacení, ale zvyšující se počet fotografií s sebou nese jeden plíživý problém. Jak v nich udělat přehledný systém? Už dříve jsem častokrát přemýšlel, jak třídit obrázky na mém disku, ale až ve chvíli, kdy jejich počet přesáhl stovky a tisíce se z myšlenky stal akutní problém a já musel svůj dosavadní, nepříliš vyhovující způsob, celý změnit.
Při práci s počítačem mám rád přehlednost a pořádek. Při pohledu na plochu mého kamaráda, který ji má od levého po pravý okraj celou vysázenou nejrůznějšími ikonami a složkami jsem si uvědomil, že takhle bych pracovat nemohl. Potřebuji vědět přesně, kde co mám a každou novou věc umět zařadit tam, kam patří. Je to trochu perfekcionismus, ale při práci brzy zjistíte, že se vyplácí. Ve stejném duchu jsem se tedy snažil vymyslet i takové třídění fotografií, které by mi dovolilo kdykoliv dostat se v záplavě obrázku k tomu, který potřebuji, ale na druhou stranu, aby mi z přidání nově vyfocených snímků nenaskakovaly vrásky na čele.
Nakonec jsem takový, pro mě osobně přehledný systém, objevil. Je v zásadě úplně jednoduchý a pochopitelný. Po tom co vám jej představím bych chtěl naopak od vás v komentářích slyšet, jak vy třídíte vaše fotografie. Třeba se navzájem inspirujeme.
Všechny vyfocené fotografie dávám do složky Dokumenty/photo/, kde pro každou vyfocenou událost vytvořím novou složku ve formátu „rok-měsíc-den jméno-akce“, tím mám zaručeno, že všechny události jdou za sebou. Pokud jeden den vyfotím více událost, není v tom problém, seřadí se podle svých jmen a poslední událost je vždy po ruce. Lepší než tisíc slov bude ukázka, pro ilustraci tedy přikládám část s mým výletem do Londýna.
Jak vidíte první den jsem vyfotil dvě události, 2007–06–27 pred-odletem a 2007–06–27 prijezd. Byť jsou v obou složkách fotografie z jednoho dne, v první jsem byl ještě v ČR a spěchal na letadlo, zatímco v druhé jsem se z letiště přesouval na místo ubytování. Přehledné.
10.8.2007 10:00 | Ostatní | Komentářů: 19
Smrtonosná past 4.0 a Next
A máme tu dva další letní a dlouho očekávané popcornové filmy – Smrtonosnou past 4.0 s Brucem Willisem a Next s Nicolasem Cagem v hlavní roli. Co od nich můžete čekat, máte-li v plánu shlédnout je ve vašich kinech a stojí-li vůbec za to kupovat lístek, na to se vám pokusím odpovědět v dnešních dvou mini-recenzcích.
Smrtonosná past 4.0
Od chvíle, kdy jsem se
dozvěděl, že se bude točit Smrtonostná
past 4.0 (Live Free or Die Hard), jsem byl trochu na
rozpacích z toho, zda producenti udělali dobře, že na pokračování
„kultovní“ akční série uvolnili peníze a hlodala mě myšlenka
„jestli už není trochu pozdě“ vzít počtvrté Bruce Willise a snažit se
z něj udělat ještě jednou Johna McClana. Obav z toho, co se
nemusí povést, bylo hodně a musím se přiznat, že do kina jsem šel spíše
s očekáváním průměrné blockbusteru než plnohodnotného pokračování
Smrtonosných pastí se stejným nábojem a humorem, jaké měly
v dřívějších dílech.
Když jsem z kina odcházel, byl jsem velmi rád, že jsem se mýlil. Dvě hodiny utekly rychlým tempem a byly plné akce, pohybu a humoru. Film se neskrývá za žádný pokus u hlubší pohled, jako to nepříliš zdařile dělá vzpomínající Rocky Balboa, je to zkrátka akční pecka staré školy s přídavkem moderních efektů.
Ústřední zápletka je stará jako akční filmy samy. Jeden šílenec, bývalý pracovník vládní bezpečnosti, se rozhodl využít svých znalostí a přejít tzv. „na druhou stranu“. Má v plánu pomocí moderních technologií a faktu, že vše se dá ovládat na dálku, způsobit naprostý chaos, nabourat americkou infrastrukturu a trochu se přitom obohatit. Proti němu stojí kdo jiný než Bruce Willis a mladý hacker, který mu pomáhá tam, kde jen hrubá síla nestačí.
9.8.2007 12:00 | Ostatní | Komentářů: 2