Prague Food Festival 2011

Rok 2011 znamená pro Prague Food Festival a jeho pořadatele Pavla Maurera završení první pětiletky. Akce se za těch pět ročníků etablovala na místo největší české gastro akce celkem bez problémů. Aby ne, konkurence de facto neexistuje a není s čím srovnávat, proto mohou jet pořadatelé po vlastní ose ať je jakákoliv. Absolvoval jsem všechny ročníky, proto se rozepíšu trochu kriticky o trendu, který z mého pohledu festival sleduje.

Ceny

Nelze jimi nezačít. Stěžují si skoro všichni. Od prvního ročníku se podstatně zvedly. Podstatně. Za 10 grandů (250 Kč), které dostanete v ceně vstupenky si už stěží koupíte předkrm, hlavní chod, dezert a pití, pokud nevyužijete souhrné menu. Průměrná cena hlavních chodů se pohybovala v rozmezí 4–8 grandů. Nevyhnete se tedy dokoupení dalšího nebo spíše dalších bločků s festivalovým platidlem, především pokud nechcete zůstat u jedné restaurace, ale vyzkoušet jich co nejvíc. Podtitul „neobyčejné jídlo pro obyčejné lidi“ tak ztrácí na svém původním smyslu.

Místo

Letos jsme museli stejně jako minulý rok vystoupat až k Pražskému hradu do Královských zahrad. Tentokrát však do těch na severní straně, tedy bez výhledu na Prahu. Zahrady byly na první pohled dostatečně rozlehlé a vzdušné. Jako mínus se ale ukázal fatálně nedostatečný počet míst, kde by si bylo možné sednout a časem i míst, kde by bylo možné jídlo jíst. S talířky od jedné restaurace jsme museli nejednou chodit k části volného stolečku úplně jiné restaurace a přitom se prodírat chumlem lidí. Takto to vypadalo v pátek, bojím se představit hlavní nápor lidí o víkendu. Po pěti letech „zkušeností“ organizátorů nechápu, že to bylo takto nezvládnuté.

Stejně tak není možné nezmínit zákaz vstupu na trávníky, navíc briskně vynucovaný hradní stráží. Obtěžující. U letohrádku královny Anny bylo sice několik laviček, do tohoto prostoru vás však nepustili byť jen s Mattonkou v ruce. Dvojnásob obtěžující!

Celý článek

Farmářské trhy v Brně

Dnes se konaly v Brně první farmářské trhy letošního roku. Mám radost, že tento trend dorazil z Prahy už i k nám na Moravu v plné síle a trhy se budou konat každých čtrnáct dní. Alespoň ty v centru na nádvoří restaurace Hansen, kam jsme se dnes vypravili a z nichž přináším první obrázky.

Trh se skládal přibližně z jedné desítky stánků a protože je sezóna teprve na svém počátku, zastoupení zeleniny bylo prakticky nulové. U jednoho stánku s uzeninami prodávali sice bokem tři druhy zeleniny ze zahrádky, ale to bylo vše. Návštěvníci tak své chutě museli uspokojit jiným zbožím domácí výroby. Na pultech stánků převládalo maso a salámy, sýry, v kádi se cákali pstruzi a u stánku pekařství, které se chlubilo cedulí proklamující ruční výrobu pečiva s 20 letou tradicí byl překvapivě velký výběr sladkého i slaného pečiva včetně tradičních frgálů.

Cenově mi přišlo vše v pořádku, žádné předražené „bio“ ceny nečekejte. Hlavní vábničkou pro návštěvníky je přesto vědomí, že všechno prezentováno zboží je děláno v domácí produkci s jasnou prokazatelností původu. Stejný pocit můžete mít sice i na nedalekém Zelném trhu, ne vždy to však bude pravda: Zelný trh v Brně vábí na „domácí“ vejce, ale půlka trhovců jsou velkoprodejci.

Bylinky

Med

Stánek s pečivem

Sušené ovoce

Sýry

Domácí klobásky, sádlo a salámy

Nakonec náš dnešní nákup. Koupili jsme domácí paštiku, telecí klobásky, tři roky zrající Goudu, sýr holandského typu Maasdam a škvarkový chleba z domácí pekárny. Máslo na obrázku není přímo z trhů, ale jde o domácí máslo, které začali nedávno prodávat blízko Zelného trhu v obchůdku se sýry. Tolik pro dnešek, příště snad i s větším množstvím zeleniny.

Nákup na farmářských trzích

Houbová smaženice

Rostou! Letošní nadílka hub v lesích je oproti minulým ročníkům opravdu bohatá. Zjistil jsem to poté, když soused u nás na chatě vycházel z probouzejícího se lesa se dvěma plnými košíky a slovy, že „se tam ještě musí vrátit pro další“.

Stalo se tak, že jsem i já vyrazil na lov. Úspěchy byly po dvou hodinách mnohem menší než u souseda, což lze ovšem omluvit jednak tím, že on je místní domorodec, který zná všechna tajná místa a druhak tím, že sbírám v zásadě jen tři druhy hub. Ty, které mají bílou nožíčku, hnědý klobouk a žluté „podkloboučí“, potom lidově zvané babky a křemenáče. Popisuji to dostatečně odborně?

Košík byl nakonec i tak přes polovinu zaplněn a když už byly houby, mohlo následovat jen jediné – houbová smaženice. Klasický recept, v němž kromě kulajdy, houbového guláše nebo kuby končí pravděpodobně většina hub, jež si přinášíme z lesů. Jeho popis by ani nebyl nutný, ale říkám si, proč se nepodělit a nedýchnout na vás atmosférou poctivého receptu s trochou té rustikální nálady.

Suroviny

• Houby  – jakékoliv, které považujete za jedlé
• Cibule
• Vejce – podle množství hub
• Máslo
• Drcený kmín – nejlépe ve hmoždíři, aby byl čerstvý
• Sůl
• Pepř

Postup

Začnete tím, že houby nakrájejte na přibližně stejně velké kousky. Jen přibližně.

Celý článek

Náměstí na kolech

Včera proběhl na Náměstí Svobody sraz starých Škodovek, Tater, Lad, autobusů a dalších dopravních prostředků v rámci oslav výročí MHD linek v Brně. Bylo konečně i krásné počasí, přináším proto několik obrazových střípků těchto nablýskaných retro kousků.

Lada 2103

Škoda 110R

Veřejná bezpečnost – Lada 2101

Celý článek

Prague Food Festival 2010

Prague Food Festival 2010 jsme navštívili v pátek před víkendovým maratónem jídla a pití vybraných restaurací vyšší třídy, od nichž můžete ochutnat malé porce z jejich kvalitní nabídky. To by bylo při osobních návštěvách podniků mnohem náročnější, a to nejen z hlediska času, ale především stran výdajů. Možná právě proto si získává každoročně festival čím dál více příznivců, doplňkové programy a show jsou košatější a prostory pro vměstnání všech prezentujících restaurací a návštěvníků větší.

Letošní ročník je čtvrtým v pořadí a právě za výběr lokality si zaslouží organizátoři velké uznání. Každý rok mám pocit, že místo konání je lepší než předchozí a ani letos to nebylo vyjímkou. Zatímco vloni jsme jedli a pili blízko u Vltavy s přímým výhledem na Karlův most, letos se podařilo týmu pana Maurera zajistit jižní zahrady u Pražkého Hradu. Zahrady jsou pěkné samy o sobě a ten výhled na Prahu pod námi byl úžasný. Přičtu-li k tomu, že se na den naší návštěvy umoudřilo i deštivé počasí, tak z této stránky nelze festivalu nic vytknout.

Výhled na Prahu z hradních zahrad

Brány svátku jídla se otevřely tentokrát ve dvanáct hodin a neboť jsme byli mezi prvními návštěvníky, mohli jsme si užít skoro prázdného festivalového prostoru, volných míst u stolků a absence front u jednotlivých stánků. Později odpoledne vypadala situace mnohem kritičtěji a bojím se domyslet, jak dlouhé čekání bylo o víkendu, kdy je zpravidla více návštěvníků. Pojďme ale k jídlu.

Čerstvě otevřený festivalový prostor

V Ambiente vědí jak na hovězí

Naši první zastávkou byl stánek skupiny Ambiente Groups, pod jejíž křídla spadá kupříkladu velmi oceňované La Degustation Bohemé Burgouise nebo vloni otevřená retro-restaurace Lokál. Minulý rok jsme měli možnost pochutnat si na jejich klasických českých omáčkách (koprová, svíčková, rajská) založených na poctivých vývarech , letos šéfkuchař Oldřich Sahajdák zvolil do hlavní role české hovězí maso vyzrálé 60 dní při teplotě 1°C. Začali jsme tedy oním Pečeným hovězí s křenovou omáčkou a lanýžovými chipsy, plus jsme si navíc z nabídky vybrali Tatarský biftek na topince.

60 dní vyzrálé a následně pečené hovězí

Ani jedno nezklamalo očekávání. Hovězí bylo křehoučké, rozpadající seopravdu skoro jako plátek svíčkové a křenová omáčka velmi jemná. Jedinou výtku máme k chipsům z lanýžů, jejichž chuť jsme se snažili marně dekódovat.

Tataráček byl výborný. Nebyl namletý úplně najemno, přesto měl konzistenci dobře roztíratelné „marmelády“. Chuťově skvěle okořeněn a topinka navíc nebyla mastná. Dohromady není co vytknout, v La Degu zkrátka vědí jak na to a onu Michelin hvězdičku bych jim už moc přál.

Tataráček od Ambiente

Celý článek

Brno za deště

Náměstí Svobody v Brně – 24. květen. Nikde nikdo.

Celý článek

Poho.cz – nový motor se starou karosérií

Jak jste si možná všimli, posledních pár měsíců byl web poho.cz nefunkční. Místo článků visela při příchodu na stránku hláška o tom, jak dám vše do pořádku, v co nejkratším čase. „Na Vánoce“ … „Na Silvestra“ … „Po zkouškovém“ … „Někdy“ Typicky.

Problém jako takový vzniknul čistě na technické straně. Nebudu vás obtěžovat podrobnostmi, co se přesně stalo, pro tu většinu z vás, kteří nejsou zběhlí v SQL databázích by to stejně moc neřeklo a ti druzí by se mi smáli.

Každopádně tento problém, díky němuž jsem musel poho.cz dočasně zavřít, neboť by místo rozumných českých vět ukazovalo pouze změť nečitelných znaků, dal do pohybu věc, kterou jsem chtěl už nějaký čas udělat, ale nikdy nebyl přímo akutní důvod a chuť se do toho pustit. Až tentokrát. Poho.cz fungovalo v minulém stavu nějaký ten pátek, počítám-li správně tak tomu budou tři roky. V té době jsem ho sešil bez dnešních znalostí skoro na koleni, poslepoval různá řešení, aby to vypadalo tak, jak jsme chtěl. To že to funknčě nebylo nejjednodušší na ovládání a nesplňovalo to některé věci, které mi dnes přijdou při tvorbě webu samozřejmé, jsem neřešil. Tehdy jsem o nich neměl ani ponětí.

Jenže čas běží, znalosti se zvětšují, rozhodl jsem se tedy, že svou osobní stránku předělám od základu. Ne, že před technickou kontrolou jen vyleštím trochu písty a doleju olej, ale že dám do té karosérie zbrusu nový motor. Nenechte se tedy zmást tím, že vše vypadá podobně nebo stejně jako předtím. To je jen karosérie, to hlavní, co se změnilo je pod kapotou. A zatím to šlape dobře.

Hlavní posun spočívá v tom, že je poho.cz včetně webzinu mnohem lépe optimalizováno pro vyhledávače, přidávání nových článků a fotografií je pro mne snazší, zlepšilo se kategorizování obsahu. Všechno jsou to skoro samozřejmosti, ale mám radost, že to konečně je. Předtím to bohužel nebylo.

Z hlediska vás, návštěvníků se mění jen dvě věci. Ta druhá není až tak podstatná, ta první naopak zaslouží pozornost pro odebíratele RSS kanálů.

• Odebíráte-li RSS kanál článku nebo komentářů z webbzinu, změňte si jej na adresu http://feeds.feedburner.com/pohocz (pro komentáře na http://feeds.feedburner.com/pohocz-comments). Předchozí kanály přestanou fungovat, pokud se tomu již nestalo. Bez této změny se o nových článcích přes vaše RSS čtečky bohužel nedozvíte.
• Nově můžete v diskuzích používat tzv. Gravatary, to jsou vaše ikonky u komentářů. Jejich zprovoznění je snadné. Na adrese gravatar.com vyplníte e-mail, zaregistrujete se a nahrajete si obrázek, který chce, aby se u vašeho jména zobrazoval. Gravatar je tak spojený s e-mailem a automaticky se načte, když vyplníte e-mail ve formuláři pro přidání nového komentáře.

To je asi vše, co jsem chtěl k novému spuštění napsat. V současné době je na webzinu 60 článků, z většiny o gastronomii a cestování. Tímto směrem bych chtěl budoucí zaměření webzinu vést především. Ostatně, tato dvě témata baví snad všechny z nás.

Dublin 2009: město jedné legendy

„Řím má své Koloseum, Sydney operu, Paříž Eiffelovu věž a Dublin…“. Dublin má Guiness. Skutečně. Je to pravdivé, přestože to z různých pohledů nemusí pro město na řece Lifey vyznívat úplně nejlépe. Dublin dal světu nejslavnější černé pivo, aby se sám stal slavným.

Když jsme přistávali na dublinském letišti, nevěděli jsme ještě přesně, co bychom měli všechno navštívit. Vybaveni průvodcem Lonely Planet (mimochodem, nekupujte jiné, tato značka je o třídu nad konkurencí), pročítali jsme na poslední chvíli seznamy památek a musím přiznat, že už tehdy to působilo, že není moc z čeho vybírat. Jasně, mají tam Národní galerii a Národní muzeum jako v každém hlavním městě. Mají tam galerii moderního umění, sochy slavných rodáků a mají tam i ZOO. Ve srovnání s jinou turistickou metropolí to ale působí jakoby z povinnosti. Je to tam, protože to tak je prostě všude.

Jenže tam, kde v Londýně najdete známá díla a davy lidí, tak tady procházíte poloprázdnou galerií, abyste na konci viděli jeden slavný obraz od Caravagia. Takový je pohled laika. Věřím, že někdo, kdo je milovníkem umění by se mnou polemizoval a tvrdil, že i ostatní vystavené obrazy jsou svým způsobem slavné, ale i ten musí uznat, že podobná instituce na Trafalgar Square nabízí mnohem větší zážitek. Na British museum v anglické metropoli se vyplatí vyšetřit si nejlépe dva dny, pokud nechcete jen běžet mezi exponáty. V Dublinu vám stačí jen pár hodin a jste zpět venku, pod irským nebem vedle sytě zeleného trávníku.

Národní galerie v Dublinu

Návštěva muzea moderního umění pak byla jako výlet do hlavy šíleného umělce. Jára se těšil na obrazy, ale objevili jsme něco, na co, neměl žádný z nás ten správný „dekodér“. Konceptuální díla v podobě kamenů vyskládaných do kruhu uprostřed místnosti, kýčovitý vánoční stromek z plastu, nebo prázdnou místnost, kde bylo do zásuvky zapojeno hodně, opravdu hodně „rozdvojek“ 

Moderní umění

Abych jen nekřivdil, všechny uvedené galerie a muzea měly vstup zdarma. Ani to však nesmaže pocit, že to je vše tak trochu „na oko“ a jen proto, aby to bylo. Tím jsem pro začátek vyčerpal tu odvrácenou tvář Dublinu, do níž jsme jako turisti museli nahlédnout. Ta druhá, příjemnější, se nám naštěstí brzy ukázala sama.

Celý článek

Dublin 2009: poprvé

Irové dali svému hlavnímu městu původně úžasně poetické a melodické jméno – Baile Atha Cliath [bajkalyla], neboli tůň u protěného brodu. Nebudu zde spekulovat, proč se přes svou krásu a jednoduchost neujalo, ale neboť tyto řádky předznamenávají menší cestopis a jméno města, kam míříme, budu muset chtě nechtě nespočetněkrát použít, udělám s vámi předem malou dohodu a po vzoru zbytku světa pro něj budu používat ten nepoetický, zato všem dobře známý název… Dublin!

Celý ten výlet, který právě vypuknul je tak trochu jedna velká náhoda. Když píšu tyto řádky, tak sedíme na malém provinčním letišti Frankfurt/Hahn. Letiště je to menší než Brno Tuřany a jak se zdá, létá sem pouze jedna letecká společnost Ryanair. Ta stará, dobrá a především levná! Obzvlášť to poslední je důležité, protože díky slevové akci, která proběhla před pár týdny, nabízeli letenky za cenu více než lidovou – úplně zadarmo. Dokonce bez letištních poplatků.

Opuštěné letiště Frankfurt-Hahn

Celý článek

Otázka zubní hygieny vyřešena

Už přes měsíc používám zubní pastu ELMEX a dnes jsem k ní do tandemu dokoupil i skvělý supersoft kartáček Curaprox 3960 s velmi jemnými štětinkami a úžasným retro designem. Od teď se mi tedy na umyvadle zahnízdila tahle švýcarská dvojka profesionálů a já doufám, že tím je otázka zubní hygieny na nějakou dobu vyřešena.

Napište mi do komentářů jakou kombinaci pasta + kartáček používáte vy.

Zubní pasta Elmex a kartáček Curaprox 3960

« Starší články

Menu

zpět na úvodní stranu

• Úvodem
• Webdesign
• Kontakt

• Webzine (vše)
• Na cestách
• Gastronomie
• Psáno perem
• Společnost a kultura
• Hledáčkem
• Ostatní

Témata

Vyhledávání

Poslední články

Co si myslíte...

Z jiného soudku