Články z tématu ‘reportáž’
Prague Food Festival 2011
Rok 2011 znamená pro Prague Food Festival a jeho pořadatele Pavla Maurera završení první pětiletky. Akce se za těch pět ročníků etablovala na místo největší české gastro akce celkem bez problémů. Aby ne, konkurence de facto neexistuje a není s čím srovnávat, proto mohou jet pořadatelé po vlastní ose ať je jakákoliv. Absolvoval jsem všechny ročníky, proto se rozepíšu trochu kriticky o trendu, který z mého pohledu festival sleduje.
Ceny
Nelze jimi nezačít. Stěžují si skoro všichni. Od prvního ročníku se podstatně zvedly. Podstatně. Za 10 grandů (250 Kč), které dostanete v ceně vstupenky si už stěží koupíte předkrm, hlavní chod, dezert a pití, pokud nevyužijete souhrné menu. Průměrná cena hlavních chodů se pohybovala v rozmezí 4–8 grandů. Nevyhnete se tedy dokoupení dalšího nebo spíše dalších bločků s festivalovým platidlem, především pokud nechcete zůstat u jedné restaurace, ale vyzkoušet jich co nejvíc. Podtitul „neobyčejné jídlo pro obyčejné lidi“ tak ztrácí na svém původním smyslu.
Místo
Letos jsme museli stejně jako minulý rok vystoupat až k Pražskému hradu do Královských zahrad. Tentokrát však do těch na severní straně, tedy bez výhledu na Prahu. Zahrady byly na první pohled dostatečně rozlehlé a vzdušné. Jako mínus se ale ukázal fatálně nedostatečný počet míst, kde by si bylo možné sednout a časem i míst, kde by bylo možné jídlo jíst. S talířky od jedné restaurace jsme museli nejednou chodit k části volného stolečku úplně jiné restaurace a přitom se prodírat chumlem lidí. Takto to vypadalo v pátek, bojím se představit hlavní nápor lidí o víkendu. Po pěti letech „zkušeností“ organizátorů nechápu, že to bylo takto nezvládnuté.
Stejně tak není možné nezmínit zákaz vstupu na trávníky, navíc briskně vynucovaný hradní stráží. Obtěžující. U letohrádku královny Anny bylo sice několik laviček, do tohoto prostoru vás však nepustili byť jen s Mattonkou v ruce. Dvojnásob obtěžující!
29.5.2011 11:39 | Gastronomie | Komentářů: 8
Farmářské trhy v Brně
Dnes se konaly v Brně první farmářské trhy letošního roku. Mám radost, že tento trend dorazil z Prahy už i k nám na Moravu v plné síle a trhy se budou konat každých čtrnáct dní. Alespoň ty v centru na nádvoří restaurace Hansen, kam jsme se dnes vypravili a z nichž přináším první obrázky.
Trh se skládal přibližně z jedné desítky stánků a protože je sezóna teprve na svém počátku, zastoupení zeleniny bylo prakticky nulové. U jednoho stánku s uzeninami prodávali sice bokem tři druhy zeleniny ze zahrádky, ale to bylo vše. Návštěvníci tak své chutě museli uspokojit jiným zbožím domácí výroby. Na pultech stánků převládalo maso a salámy, sýry, v kádi se cákali pstruzi a u stánku pekařství, které se chlubilo cedulí proklamující ruční výrobu pečiva s 20 letou tradicí byl překvapivě velký výběr sladkého i slaného pečiva včetně tradičních frgálů.
Cenově mi přišlo vše v pořádku, žádné předražené „bio“ ceny nečekejte. Hlavní vábničkou pro návštěvníky je přesto vědomí, že všechno prezentováno zboží je děláno v domácí produkci s jasnou prokazatelností původu. Stejný pocit můžete mít sice i na nedalekém Zelném trhu, ne vždy to však bude pravda: Zelný trh v Brně vábí na „domácí“ vejce, ale půlka trhovců jsou velkoprodejci.
Bylinky
Med
Stánek s pečivem
Sušené ovoce
Sýry
Domácí klobásky, sádlo a salámy
Nakonec náš dnešní nákup. Koupili jsme domácí paštiku, telecí klobásky, tři roky zrající Goudu, sýr holandského typu Maasdam a škvarkový chleba z domácí pekárny. Máslo na obrázku není přímo z trhů, ale jde o domácí máslo, které začali nedávno prodávat blízko Zelného trhu v obchůdku se sýry. Tolik pro dnešek, příště snad i s větším množstvím zeleniny.
Nákup na farmářských trzích
30.4.2011 11:37 | Gastronomie | 0 komentářů
Prague Food Festival 2010
Prague Food Festival 2010 jsme navštívili v pátek před víkendovým maratónem jídla a pití vybraných restaurací vyšší třídy, od nichž můžete ochutnat malé porce z jejich kvalitní nabídky. To by bylo při osobních návštěvách podniků mnohem náročnější, a to nejen z hlediska času, ale především stran výdajů. Možná právě proto si získává každoročně festival čím dál více příznivců, doplňkové programy a show jsou košatější a prostory pro vměstnání všech prezentujících restaurací a návštěvníků větší.
Letošní ročník je čtvrtým v pořadí a právě za výběr lokality si zaslouží organizátoři velké uznání. Každý rok mám pocit, že místo konání je lepší než předchozí a ani letos to nebylo vyjímkou. Zatímco vloni jsme jedli a pili blízko u Vltavy s přímým výhledem na Karlův most, letos se podařilo týmu pana Maurera zajistit jižní zahrady u Pražkého Hradu. Zahrady jsou pěkné samy o sobě a ten výhled na Prahu pod námi byl úžasný. Přičtu-li k tomu, že se na den naší návštěvy umoudřilo i deštivé počasí, tak z této stránky nelze festivalu nic vytknout.
Výhled na Prahu z hradních zahrad
Brány svátku jídla se otevřely tentokrát ve dvanáct hodin a neboť jsme byli mezi prvními návštěvníky, mohli jsme si užít skoro prázdného festivalového prostoru, volných míst u stolků a absence front u jednotlivých stánků. Později odpoledne vypadala situace mnohem kritičtěji a bojím se domyslet, jak dlouhé čekání bylo o víkendu, kdy je zpravidla více návštěvníků. Pojďme ale k jídlu.
Čerstvě otevřený festivalový prostor
V Ambiente vědí jak na hovězí
Naši první zastávkou byl stánek skupiny Ambiente Groups, pod jejíž křídla spadá kupříkladu velmi oceňované La Degustation Bohemé Burgouise nebo vloni otevřená retro-restaurace Lokál. Minulý rok jsme měli možnost pochutnat si na jejich klasických českých omáčkách (koprová, svíčková, rajská) založených na poctivých vývarech , letos šéfkuchař Oldřich Sahajdák zvolil do hlavní role české hovězí maso vyzrálé 60 dní při teplotě 1°C. Začali jsme tedy oním Pečeným hovězí s křenovou omáčkou a lanýžovými chipsy, plus jsme si navíc z nabídky vybrali Tatarský biftek na topince.
60 dní vyzrálé a následně pečené hovězí
Ani jedno nezklamalo očekávání. Hovězí bylo křehoučké, rozpadající seopravdu skoro jako plátek svíčkové a křenová omáčka velmi jemná. Jedinou výtku máme k chipsům z lanýžů, jejichž chuť jsme se snažili marně dekódovat.
Tataráček byl výborný. Nebyl namletý úplně najemno, přesto měl konzistenci dobře roztíratelné „marmelády“. Chuťově skvěle okořeněn a topinka navíc nebyla mastná. Dohromady není co vytknout, v La Degu zkrátka vědí jak na to a onu Michelin hvězdičku bych jim už moc přál.
Tataráček od Ambiente
30.5.2010 23:36 | Gastronomie | Komentářů: 11
Prague Food Festival 2008
V těchto dnech (20. – 22. června) probíhá v Praze na Slovanském ostrově nejvýznamnější česká gastro akce roku – Prague Food Festival. Jde již o druhý ročník stejnojmenných slavností kvalitního jídla a pití, a protože jsem byl i vloni na premiéře, nenechal jsem si ujít možnost jej včera navštívit podruhé a porovnat tak dojmy z obou ročníků a samozřejmě … dobře se najíst.
Do Prahy jsem se vydal s Kahim autobusem Student Agency a k branám Prague Food Festivalu jsme dorazili pár chvil po zahájení. Už během prvních minut jsem pochopil, že přesun akce na prostorný Slovanský ostrov festivalu oproti loňskému ročníku prospělo. Zatímco před rokem se musel člověk prodírat na Sovových mlýnech davem k vybraným stánkům a poté postával v hloučcích u degustačních stolků, letos byla akce roztroušena v parku, kde byly alespoň v pátek volné lavičky a prostor na pohodovou procházku mezi jednotlivými „podniky“.
Další pokrok z hlediska organizace vidím ve všudypřítomné obsluze
s tácy, na které jste mohli odložit sklenku dopitého vína, špinavý
talířek apod. Cena vstupného a systém platby za pokrmy zůstal stejný jako
vloni. Vstupné tedy činilo 350 Kč, přičemž zahrnovalo
10 grandů, každý v ceně 25 korun, za něž jste si mohli koupit
vybrané jídlo u jedné z 37 vybraných českých špičkových restaurací.
Pokud vám grandy došly, nebyl problém si dokoupit další. Příjemným
bonusem byla letos možnost zakoupení festivalové vidličky za 20 Kč.
Designově povedené, účelné a navíc skvělý suvenýr. Tleskám za tento
nápad stejně jako za kostýmky hostesek u vchodu 
Tolik k organizaci, která ve mně zanechala vesměs pozitivní dojem a pojďme k jídlu, které ostatně bylo a mělo být po celé odpoledne v hlavní roli. Po krátkém projití celého ostrova jsme odstartovali ochutnávky u stánku podniku Dům vína u závoje s výběrem francouzských sýrů a vín. Zvolili jsme největší lodičku s šesti sýry na palubě a k tomu bílé víno. Pokusil jsem se i natočit video s popisem jednotlivých sýrů, bohužel mi Youtube.com kvalitu nějak zkazil, tudíž sýry nejdou úplně vidět a je potřeba použít dodatečně obrázek. Nejvíce mě ze sýru zaujal kozí Bouchon de Chèvre, jemný a smetanový, v kombinaci s přiloženou marmeládu doslova vynikající.
Po lehkém rozjezdu a faktu, že jsem od rána nic nejedl, to chtělo něco hutnějšího, zamířili jsme tedy do restaurace Žofín Garden hotelu Mlýnec, kde jsem si vybral Bio vepřový řízek s bramborovým salátem a Kahi se rozhodl pro Bujabézu. Tato zastávka byla však nakonec pro mě osobně největším zklamáním festivalu. Salát byl výborný, ale řízek (byť Bio) byl samá šlacha a blána. Škoda, na pohled vypadal skvěle a nápaditý salát to prostě nemohl zachránit. Zkusil jsem Kahiho Bujabézu (Bouillabaise = tradiční francouzská polévka z ryb) a byla dobrá, ale ne oslnivá.
21.6.2008 15:00 | Gastronomie | Komentářů: 5
Gastro Hradec 2007
Dne 19.1. se v centru Aldis v Hradci Králové konala výstava Gastro Hradec 2007, jejíž součástí byla soutěž Mistr Kuchař 2007. Sešlo se tu veliké množství kuchařů, cukrářů a vůbec zručných kulinářů dělajících čest svému řemeslu, kteří v několika kategoriích soutěžili o to, kdo je mezi elitou nejelitnější. Pohozine byl samozřejmě u toho s nabitým fotoaparátem a nenechavou chutí podívat se všude. V následujícím krátkém ohlédnutí se dočtete o dojmech z této vydařené akce.
Do Hradce Králové jsem se vypravil autobusem z Vysokého Mýta v 9.50, přičemž samotná akce měla začít v 10.00. Cesta trvala něco kolem tři-čtvrtě hodinky a přesun po Hradci se také povedl nečekaně bez problémů, takže jsem byl okolo jedenácté před Aldisem a vmísil se do davu proudícího za výstavou. A dav to nebyl zrovna malý. Celé výstavní centrum praskalo ve švech pod náporem žáku hotelových škol a kuchařských oborů z celé republiky. Ti se přijeli buď něco přiučit či podpořit některé své spolužáky mající soutěžní želízko v ohni anebo se v neposlední řadě na vlastní oči přesvědčit o tom, že gastronomie v podání české fantazie nemusí končit u pečeného vepřového se zelím a pěti knedlama, ja.
První hodinku jsem strávil prakticky jen tím, že jsem se s neustálým opakováním fráze „Promiňte, s dovolením“ snažil proplétat mezi stojícími hloučky a zorientovat se ve výstavních plochách. V centru Aldis se často konají plesy, takže je jeho hlavní část rozdělena na Velký sál a Malý sál. V prvním jmenovaném byly umístěny soutěžní pokrmy kuchařů a „zdobičů“ ovoce, v přilehlých prostorách se naopak konala bitva mezi díly cukrářů. V malém sále probíhal celý den až do závěrečného vyhlášení výsledků program sestávající z ukázek kuchařského umění, barmanské show, povídání s „kuchařskými“ legendami (pan Nodl jako jediní český nositel Řádu svatého Vavřince byl opravdu skvělý), scénkami učňů kuchařských oborů a soutěžemi s publikem (např. krájení co nejdelší jablečné slupky). Na chvíli se zastavil i Ivan Vodochodský, ale bylo to zastavení na „pár minut“ a působilo jako spíše jednorázová snaha dostat na akci alespoň jednu mediálně známou „celebritu“. Jinak jsem se ale bavil výborně a moderátor malého sálu, sám soutěžní kuchař, byl výborný a show neztrácela na tempu ani na chvíli.
22.4.2007 19:00 | Gastronomie | 1 komentář