Články z tématu ‘recenze’
Rudy Linka Trio
6.11.2007 18:00 | Společnost a kultura | Komentářů: 4
Smrtonosná past 4.0 a Next
A máme tu dva další letní a dlouho očekávané popcornové filmy – Smrtonosnou past 4.0 s Brucem Willisem a Next s Nicolasem Cagem v hlavní roli. Co od nich můžete čekat, máte-li v plánu shlédnout je ve vašich kinech a stojí-li vůbec za to kupovat lístek, na to se vám pokusím odpovědět v dnešních dvou mini-recenzcích.
Smrtonosná past 4.0
Od chvíle, kdy jsem se
dozvěděl, že se bude točit Smrtonostná
past 4.0 (Live Free or Die Hard), jsem byl trochu na
rozpacích z toho, zda producenti udělali dobře, že na pokračování
„kultovní“ akční série uvolnili peníze a hlodala mě myšlenka
„jestli už není trochu pozdě“ vzít počtvrté Bruce Willise a snažit se
z něj udělat ještě jednou Johna McClana. Obav z toho, co se
nemusí povést, bylo hodně a musím se přiznat, že do kina jsem šel spíše
s očekáváním průměrné blockbusteru než plnohodnotného pokračování
Smrtonosných pastí se stejným nábojem a humorem, jaké měly
v dřívějších dílech.
Když jsem z kina odcházel, byl jsem velmi rád, že jsem se mýlil. Dvě hodiny utekly rychlým tempem a byly plné akce, pohybu a humoru. Film se neskrývá za žádný pokus u hlubší pohled, jako to nepříliš zdařile dělá vzpomínající Rocky Balboa, je to zkrátka akční pecka staré školy s přídavkem moderních efektů.
Ústřední zápletka je stará jako akční filmy samy. Jeden šílenec, bývalý pracovník vládní bezpečnosti, se rozhodl využít svých znalostí a přejít tzv. „na druhou stranu“. Má v plánu pomocí moderních technologií a faktu, že vše se dá ovládat na dálku, způsobit naprostý chaos, nabourat americkou infrastrukturu a trochu se přitom obohatit. Proti němu stojí kdo jiný než Bruce Willis a mladý hacker, který mu pomáhá tam, kde jen hrubá síla nestačí.
9.8.2007 12:00 | Ostatní | Komentářů: 2
Simpsonovi ve filmu a Danny Ocean už potřetí
V posledním týdnu jsem byl v Palace Cinemas na čtyřech filmových novinkách letošního horkého léta, o kterých vám v tomto a následujícím článku přinesu krátkou reportáž, abyste byli v obraze pro případ, že plánujete jejich návštěvu. Řeč bude o dlouho očekávaném přerodu legendární žluté americké rodinky Simsponových na filmová plátna, třetím dílu série o stylových zlodějíčcích světa hazardu ve filmu Dannyho parťáci 3, nesmiřitelném Bruci Willisovi zasahujícím už počtvrté v roli Johna McClane ve Smrtonosté pasti 4.0 a ne příliš povedené snaze o druhý Minority Report, tentokrát však s Nicolasem Cagem předvídajícím budoucnost ve snímku s jednoduchým názvem Next.
Jak vidíte, všechny uvedené snímky jsou více než „piece of art“ spíše konzumní „popcornová záležitost“ zalitá velkou Coca-Colou a obepnutá zástupy natěšených teenagerů. Takové už letní blockbustery ale jsou a každý, kdo si na ně kupuje lístek, s tím podle mého názoru počítá. So, let`s slice the cake…
The Simpsons Movie
Seriál
Simpsonovi se objevil poprvé na televizních obrazovkách
v roce 1989 a na svůj celovečerní film na stříbrném plátně si počkal
dlouhých 18 let, což je úctyhodná doba, během níž měl dostatek času
vykrystalizovat do takové podoby, kdy zná žlutou rodinku ze Spriengfieldu
skoro každý a není problém nazvat jej „legendou“. To dává tvůrcům na
jednu stranu jistotu, že film bude tak či tak finančně úspěšný, protože
málokterý příznivec Homera, Barta, Lisy, Marge a Maggie si nechá
svůj oblíbený seriál ve filmové podobě ujít, na druhou stranu to
zvětšuje jejich odpovědnost, aby trojnásobným natažením stopáže
neztratily Simpsonovi něco ze svých rychlých gagů, tradičního humoru a aby
se neobjevilo hodně „hluchých míst“. Jak to tedy dopadlo?
28.7.2007 10:00 | Společnost a kultura | 1 komentář
Kdo ještě chce Travian?
Pokud Travian neznáte, vězte, že to je on-line „strategická“ hra z prostředí starověku, v níž má každý hráč svou vlastní vesnici, kterou rozvíjí, může s ostatními vesnicemi vstupovat do aliancí, vyvíjí vojsko a potom útočí na cizí vesnice. Při registraci je možnost volby ze tří národů, za něž budete hrát. Jsou to Římané, Galové a Germáni. Pro budoucí aliance však volba národa nehraje žádnou roli, takže spíše než „boj“ za určitý národ se jedná o volbu speciálních vlastností, které má každý národ různé. Prostě klasika, ne nepodobná Age Of Empires, jen přenesena do on-line prostředí. Vybudovat, být silnější a zničit. S jedním rozdílem. Travian začne být po pár dnech neskutečně nudný!
Po přečtení jednoho článku, který vychvaloval Travian do nebes (samozřejmě s odkazem na registraci jako refferal) jsem se zaregistroval, abych tu „bombu“ taky vyzkoušel. Objevila se přede mnou umě ztvárněná vesnice s informacemi o počtu obilí, hlíny, dřeva a skály, kterou produkuji za hodinu a obyvatel, kteří jsou mi loajální. Zatím dobré, měl jsme k dispozici určitý počet od dané suroviny a tak jsem začal stavět a vylepšovat jejich zdroje. Suroviny pak ale došly, takže jsem musel den až dva čekat na jejich znovu vytěžení a pak pokračovat. Scénář se opakoval. A znovu. Zjistil jsme první věc. Síla Travianu je v čekání, v opravdu dlouhém čekání.
Po týdnu a pár dnech jsem byl konečně ve fázi, že jsem mohl začít vyrábět vlastní vojáky. Vyslal jsem je tedy k cizí vesnici, čekaje jakoukoliv možnost uplatnění taktiky. Omyl. Po útoku mi přišla primitivní zpráva o počtu ztrát na obou stranách. Chápu, že srdcem každé strategické hry musí být nutně matematický model, ale to nebrání například v AoE rozdělit vojsko na několik částí, provést útok do týlu nepřátel, využít přírodních útvarů apod. Jednoduše taktizovat, snažit se hráči zprostředkovat maximální zážitek. Proto se tyto hry nazývají strategické. V Travianu jste o toto ochuzeni. Travian funguje striktně na principu, že šest je více než pět, bez odchylek. Parádní hra, je to jako kdyby jste si vzali krabičku od sirek, vysypali ji na dvě hromádky a řekli si, že tam, kde jich bude více, vyhrává. Trávíte snad někdo takto čas?
8.5.2007 10:00 | Ostatní, Společnost a kultura | Komentářů: 225
FujiFilm FinePix S9600 po měsíci
Před měsícem jsem vyměnil svou starou „krabičku na obrázky“ (Konica Minolta Dimage Z20) za nový digitální kompakt FUJIFILM FinePix S9600 a po čtyřech týdnech používání přináším několik praktických postřehů, k nimž jsem došel. Nečekejte klasickou objektivní recenzi (takovou naleznete například zde) od člověka, který měl v ruce stovky přístrojů a může tak nezaujatě srovnávat, ale spíše názory řadového uživatele, pro kterého je výměna starého přístroje za nový malou oslavou.
Prvně musím říct, že rozhodnutí koupit si FUJIFILM FinePix S9600 nebylo lehké, a to především kvůli jeho ceně, která se v době koupě pohybovala na 12.000, což se dotýká horní hranice, za níž lze ještě tento druh fotoaparátu pořídit. Člověka v takové chvíli pochopitelně svádí myšlenka, zda ještě nějaký čas nepočkat, nepřišetřit dodatečně peníze a nekoupit rovnou zrcadlovku. To by byla hned jiná liga! Nakonec jsem se ale rozhodl, že tak neučiním a další rok či dva ještě vydržím ve skupině, kterou mají všichni majitelé zrcadlovek za nebohé amatéry. Je to z důvodů, že se ještě necítím dostatečně profesionálně a jsem rád, když za mne fotoaparát udělá většinu práce sám. Při příští výměně to už budu možná vidět jinak.
Pojďme ale k mým postřehům při práci s FUJIFILM FinePix S9600. A začnu rovnou těmi negativními. Prvním logickým prohřeškem je váha přístroje, která je bez baterií 600g, s bateriemi a brašnou bez problémů přes 700g. To už je pořádný macek, u kterého se nemusíte bát, že by se vám jen tak ztratil v kapse. Díky své robustnosti se fotoaparát dle mého soudu dobře drží a skvěle padne do ruky, ale pokud jej máte v plánu nosit celý den zavěšený na krku, pocítíte i stinnou stránku věci. Můžete namítnout, že jsem s tím mohl počítat už při koupi a máte určitě pravdu. Druhý prohřešek jsem však z recenzí na internetu nezjistil a připadá mi mnohem podstatnější.
Tou je spotřeba energie. FUJIFILM FinePix S9600 je malý žrout s věčným hladem a pokud nevlastníte dobíječku na baterie, utratíte za monočlánky nemalé peníze. Po rozbalení jsem dal do přístroje čtyři originální baterie, které přišly společně poštou, zapnul přístroj udělal několik zkušebních fotek, s manuálem v ruce procházel všemožné funkce, které má dřívější Minolta neznala a za necelou hodinu mi na displeji začala červeně blikat kontrolka vybitých baterií. Baterie jsem tedy vyndal, pomyslel si své o šetrnosti inženýrů z FUJIFILMU, kteří k fotoaparátu za 12.000 přibalí baterie za pár korun a šel do obchodu koupit kvalitní. Paní prodavačka mi doporučila Duracel („Králíček chodí, chodí a chodí…“) v ceně jedna AA baterie za 20 Kč a šel zpátky domů. K mému úžasu se scénář opakoval. Necelá hodinka, zhruba třicet fotografií a baterie Duracel byly vyždímány do posledního Voltu. Opakuji tedy ještě jednou, pokud uvažujete o stejném přístroji, doporučuji nabíjecí baterie a brašnu s velkým prostorem, v němž s sebou můžete stále nosit alespoň tři sady (po čtyřech článcích), pak budete mít totiž možnost objevit i jiné kvality přístroje než jen zpracování ikonky oznamující slabé baterie.
14.4.2007 5:00 | Ostatní | Komentářů: 34
