Články z tématu ‘příroda’
Houbová smaženice
Rostou! Letošní nadílka hub v lesích je oproti minulým ročníkům opravdu bohatá. Zjistil jsem to poté, když soused u nás na chatě vycházel z probouzejícího se lesa se dvěma plnými košíky a slovy, že „se tam ještě musí vrátit pro další“.
Stalo se tak, že jsem i já vyrazil na lov. Úspěchy byly po dvou hodinách mnohem menší než u souseda, což lze ovšem omluvit jednak tím, že on je místní domorodec, který zná všechna tajná místa a druhak tím, že sbírám v zásadě jen tři druhy hub. Ty, které mají bílou nožíčku, hnědý klobouk a žluté „podkloboučí“, potom lidově zvané babky a křemenáče. Popisuji to dostatečně odborně?
Košík byl nakonec i tak přes polovinu zaplněn a když už byly houby, mohlo následovat jen jediné – houbová smaženice. Klasický recept, v němž kromě kulajdy, houbového guláše nebo kuby končí pravděpodobně většina hub, jež si přinášíme z lesů. Jeho popis by ani nebyl nutný, ale říkám si, proč se nepodělit a nedýchnout na vás atmosférou poctivého receptu s trochou té rustikální nálady.
Suroviny
- Houby – jakékoliv, které považujete za jedlé
- Cibule
- Vejce – podle množství hub
- Máslo
- Drcený kmín – nejlépe ve hmoždíři, aby byl čerstvý
- Sůl
- Pepř
Postup
Začnete tím, že houby nakrájejte na přibližně stejně velké kousky.
Jen přibližně.
19.8.2010 22:07 | Gastronomie | Komentářů: 8
Brno za deště
Náměstí Svobody v Brně – 24. květen. Nikde nikdo.
25.5.2010 8:08 | Hledáčkem | Komentářů: 4
Londýn 2008: Nový dům a londýnské parky
Po třech dnech našeho pobytu v Londýně nás konečně agentura podle slibu přestěhovala do lepšího ubytování. S tím minulým se to nedá ani srovnávat, nový dům je mnohem větší, čistší, stojí v hezčí ulici a náš pokoj je útulný. Ty předchozí dny v share housu s výhledem na cihlovou stěnu Tesca však přinesly nakonec přeci jen jedno pozitivum a to skutečnost, že nám v agentuře spočítali cenu za bydlení výrazně nižší než říkají jejich webové stránky. Původně jsme předpokládali, že budeme platit 280 liber každý plus 60 liber vratnou zálohu, nakonec jsme se ale dohodli na 500 librách za oba včetně záloh. Nevím, zda je to tím, že nemají aktualizovány webové stránky, nebo nám chtěli nějak vykompenzovat ty ploštice, tak či tak jsme si nestěžovali. Alespoň zbylo více na naše poznávání Londýna, do něhož jsme se pustili hned druhý den po snídani.
Z důvodů krásného počasí a nejistoty, jak dlouho ještě bezmračná obloha v Anglii vydrží, jsme se nejprve vydali navštívit londýnské parky, kterých je hned několik. Pokud jde jen o centrální Londýn, najdete v něm pět hlavních ostrovů zeleni. Tím nejznámějším, největším a bohužel nejnudnějším je Hyde Park, který se ve své šířce přelévá přes jezero Serpentine do Kensington Gardens. Hyde Park je tak velký, že to mnohého návštěvníka překvapí. Je to nekonečně stejná plocha zeleni brázděná betonovými uličkami, pomalu se procházejícími páry a sportovci na kolech a in-line bruslích. Po trávnících, které jsou každý velký bezmála jako fotbalové hřiště, se v odpoledních siestách rozmísťují lidé na lehátkách, s dekami a proutěnými piknikovými košíky nebo jen tak ulehají do pečlivě osekané trávy. Hlavní výhodou Hyde Parku je to, že si zde kdykoliv najdete místo, kde byste si mohli lehnout relativně daleko od nejbližších lidí, zahrát si s přáteli fotbal, roztáhnout přenosné hřiště na volejbal se sítí anebo si zaházet talířem. Hyde Park je zkrátka obrovský a v tom je jeho pozitivum i negativum zároveň.
Hyde Park
My osobně jsme zašli do Hyde Parku v neděli, tedy v době, kdy se zde večer konají legendární setkání žvanilů na Speakers Corner, což je akce, kdy si může kdokoliv stoupnout na vyvýšené místo a povídat, co se mu zlíbí. Na první pohled to vypadá jako setkání bláznů a až na ten druhý vám dojde, že tomu tak skutečně je. Někteří řečníci skoro bez vnímaní reality často opakují desítky minut stejné fráze, jiní se snaží diskutovat, ale podle rozhořčeného davu často přehlíží argumenty posluchačů. Jako atrakce je to ale každopádně velký zážitek, ostatně kde jinde by jste mohli stát mezi třemi lidmi propagujícími do vykřičení hlasivek tři různá náboženství? My jsme strávili na Speakers Corner něco okolo hodiny. Před naší cestou do Hyde Parku jsme si v místním obchodu koupili sadu létajících talířů a takové zakřivené plastové lopatky pro chytání balónů, takže jsme strávili neděli běháním po trávě, odpočíváním pod stromem, jedením doma připravených sendvičů a řečnická přehlídka byla jen tečkou za dnem, který nás příjemně unavil.
Speakers Corner
2.7.2008 21:00 | Na cestách | 1 komentář
900 gramů živé váhy
Rodiče koupili sobě a sestře štěně jednoho malého psího plemene. Vlastně, toho nejmenšího. Řeč je o čivavě, konkrétně čivavě dlouhosrsté, která se k nám včera přistěhovala, dostala vlastní misku s vodou, další s granulemi, vystlané místo na spaní a několik psích hraček. Zatím si zvyká na okolí, běhá, skáče, píská, koulí obrovskýma očima a tak vůbec se chová, jak to asi štěňata mají ve zvyku. První noc u nás ani příliš netesknila, to až až brzo ráno, kdy se vzbudila na – pro ni zatím – cizím místě.
Teď má 8 týdnů a váží 900 gramů, v dospělosti to bude dvojnásobek, ale přesto se prakticky vejde do dlaně. Moc toho nesní a ze začátku je potřeba si dávat pozor, kam šlapete… může být kdekoliv. A jestli vám podle fotografií připomíná zbarvením známého Komisaře Rexe, tak máte pravdu. Čivavy jsou ostatně tvrdí psi. Ti nejtvrdší.
12.8.2007 1:00 | Ostatní | Komentářů: 8
Londýn 2007: Hastings
Včerejšek byl ve znamení „výletu ve výletu“. Vypůjčil jsem si toto spojení ze zeměpisného „stát ve státu“ a znamená přesně to, že jsem si v rámci mé třítýdenní návštěvy Londýna udělal výlet za hranice hlavního města a přes zelení luk prorostlou britskou krajinu zamířil vlakem na jihovýchod k pobřeží. Mým cílem bylo přímořské městečko Hastings, kde se roku 1066 odehrála bitva, v níž zvítězil Vilém Dobyvatel.
Zpáteční jízdenku jsem si koupil den předem ze stanice Victoria a přestože byla zlevněná (musel jsem jet až po 9.30), její cena se při dvou hodinách cesty z Londýna do Hastings vyšplhala na 22 liber (zhruba 900 korun). Uff. Jakoby tato suma nestačila, neměl jsem včera již platnou Travelcard, a tak jsem si pro cestu na Victorii musel koupit dva lístky do metra, každý za 1,5 libry (asi 60 korun) kvůli necelým 20-ti minutám cesty. Co se týče dopravy, Anglie je opravdu hodně, hodně drahá. Metro dokonce nejdražší.
Z Victorie jsem vyjel něco po desáté. Vlak byl prakticky liduprázdný
(no aby ne 
, moderní a druhá třída vypadal stejně jako v ČR ta
první. Uháněli jsme anglickým venkovem a na pastvinách se pásly ovce,
krávy a tráva byla díky ostrovnímu klimatu zelená tak jasně, jak ji
u nás nikdy neuvidíte. Britské vesničky vypadaly upraveně a já měl
pocit, že každá z nich je postavená vždy v jednom stylu – v jedné
byly například všechny domy z tmavě hnědých cihel, ve druhé z jasně
červených – a kolem nich hráli místní obyvatelé golf
na improvizovaných hřištích a kouscích posekané trávy.
Ve vlaku
11.7.2007 16:00 | Na cestách | Komentářů: 11
Před odletem
8.4.2007 5:00 | Hledáčkem | Komentářů: 4