Články z tématu ‘práva’

Jiřího prokletí

Jiří měl rád autority uznávané v oboru. Kdyby studoval filmovou režii, našli byste pravděpodobně na stěně jeho pokoje plakát, z kterého by se na vás s moudrým výrazem a typickou kšiltovkou díval Steven Spielberg. Nebo ještě lépe by na právě natáčenou scénu shlížel z vysokozdvižného ramene se stopkami v ruce a rozcuchanými vlasy Stanley Kubrick. V rohu plakátu by možná byla elegantním bílým patkovým písmem napsaná některá věta, kterou někdo zaslechl říci režiséra a učinil z ní citát s vyšším významem. Mohlo by to být například: „Natáčení je jako vaření vajíčka na tvrdo…nikdy nevidíte, co se děje pod skořápkou, ale když máte správný cit, povede se to.“ Není důležité, jak ta věta zněla, důležité bylo, že to řekl právě Stanley Kubrick, který shlížel na Jiřího pokoj z vysokozdvižného ramene. Tedy, bylo by, kdyby si Jiří zvolil filmovou režii.

Jak jsem napsal, Jiří měl rád autority uznávané v oboru. A Jiřího oblíbeným oborem byla Teorie práva. Studoval právo na vysoké škole. Nad většinou studentů nijak nevynikal, byl spíše průměrným…tedy průměrným pokud se bavíme o celkovém prospěchu. V žádném případě ale nebyl pouze průměrným pokud se budeme bavit o teorii práva. V té naopak exceloval. Na přednáškách sedával vždy vepředu a hltal každé slovo, které by doplnilo jeho otevřenou strukturu poznání o tolik milovaném oboru. Dalo by se říct, že Jiří věděl o teorii práva nejvíce ze všech jeho vrstevníků.

Teď, když to víte, co byl Jiřího oblíbený obor, podívejme se znovu do jeho pokoje. Prvního rozdílu, kterého si všimnete, je skutečnost, že stěny jsou prázdné. Neoholené strniště Spielbergovo už nenalezneme na přilepeném plakátu, ba dokonce ani samotný plakát. Důvod je zřejmý a přestože by Jiří pravděpodobně protestoval, teorie práva není natolik známá, aby si měl možnost zakoupit Weyra sedícího za širokým stolem se soškou spravedlnosti třímající váhy a shlížejícího na neupravenou knihovnu tak, jako Kubrick pozoroval mraveniště herců a techniků pod sebou. Místo plakátu vidíme v jeho pokoji masivní dubovou poličku umístěnou nad postelí. Leží na ni knihy od nejrůznějších autorů. Hart, Knapp… Polčák. Některé jsou podepsané samotným autorem, všechny jsou však zjevně používané a jejich rohy zohýbané od častého listování. Polička s knihami, nikoliv plakát, představuje autority, které Jiří uznává.

Celý článek

O Aukru, Angličance a Nigerijci, který chtěl fotit

Před pár dny jsem tu psal o svém novém fotoaparátu FUJIFILM FinePix S9600 a praktických zkušenostech s jeho používáním, opomenul jsem ale zmínit události, které předcházely jeho koupi. Před FUJIFILMem jsem rok fotil s poměrně dobrým přístrojem Konica Minolta Z5 a když jsem se odhodlal k výměně a vybral si nový fotoaparát, tak jsem stál před otázkou, co udělat se starým přístrojem. Nakonec jsem se rozhodl jej zpeněžit na některém z internetových aukčních webů a peníze přidat k našetřeným na nový fotoaparát. Výběr konkrétní aukční služby nebyl složitý, neboť v českém internetu není na tomto poli příliš mnoho hráčů, a tak padla volba na největší a nejznámější aukční službu Aukro.cz. Přidal jsem fotografii Minolty s krátkým popisem, stanovil počáteční cenu a doufal, že se při dražbě o něco navýší. Zatím vše jasné, rutinní a v zásadě nezajímavé. Je to tak, lépe řečeno první dva dny dražby skutečně bylo.

Potom se však stalo něco zajímavého. Přišel mi e-mail s následujícím textem:

Takže nějaké právnička z Anglie našla shodou náhod český web Aukro.cz, další shodou náhod můj inzerát s fotoaparátem Minolta a rozhodla se jej koupit pro svého přítele v Nigérii k narozeninám. Přišlo mi to přinejmenším podivné a kamarád už se začínal pomalu smát, že si ze mě někdo pěkně vystřelil. Já se nicméně rozhodl v této hře pokračovat a tak jsem se v odpovědi na e-mail zeptal, jak by mělo probíhat předání fotoaparátu a platba. Nigérie přeci jen není na Vysočině a poslat tam balíček s fotoaparátem nebude stát sedm padesát.

Celý článek

Mýty a fakta o studiu práv

Jak jste možná někteří zjistili, studuji práva. Nemá cenu to zapírat, je to fakt, který navíc stojí za to doplnit tím, že je studuji opravdu rád. Na právnickou fakultu jsem se dostal před rokem a půl. Hlásil jsem se tehdy na všechny čtyři právnické fakulty v naší republice, ale nejvíc jsem chtěl do Brna. Náhodou Masarykova univerzita vyhlásila přijímací testy jako první z výše uvedené čtveřice a já jimi úspěšně prošel. Bylo to navíc ještě v době před maturitou a já už měl jistotu vysoké školy, což byl rozhodně příjemný pocit. Na přijímací zkoušky ostatních fakult jsem tedy zanevřel a po prázdninách jsem vklouzl do hřejivého náručí mé vysněné alma mater.

Od té doby uplynuly dva semestry studia práv a já za tu dobu poznal řadu nových zajímavých lidí z oboru práva, z řad mých spolužáků a uvědomil jsem si, že ne vše je tak, jak jsem se dříve domníval. Jednou z těchto věcí bylo zjištění, že se v podhoubí společnosti traduje a šíří spousta mýtů o studiu práv, která jsou pokud ne nepravdivá, tak minimálně pokřivená oproti realitě. Tím se dostávám k tématu tohoto článku, v němž bych v rámci osvěty chtěl některé z těchto „mýtů“ uvést na pravou míru. Pojďme se tedy na některé podívat. (Z pohledu studenta Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Nevím, jak to chodí v Praze, Plzni či Olomouci).

Prvním a největším mýtem je domněnka, že se „Učíme nazpaměť paragrafy nebo snad celé zákony“.

Divil jsem se, kolik lidí tomuto opravdu věří. Chápu, že je těžké si představit, co jiného bychom mohli těch dlouhých pět let dělat, když ne učit se paragrafy, ale věřte mi že to skutečně není pravda. Pro právníka je důležité vědět, kde najít to, co potřebuje a chápat mnohdy velmi jemné konexe jedné věci na zbytek systému. To druhé především. K tomu nepotřebujete znát něco nazpaměť, k tomu potřebujete chápat princip. Je to totéž, jakoby se matematici snažili nazpaměť naučit výsledek každého jednotlivého příkladu. Nemyslitelné. A to vůbec nemluvím o tom, že díky pilnému konání našeho zákonodárce by bylo jakákoliv snaha o memorování tragicky zbytečná.

Dalším jevem, se kterým jsem se setkal po nástupu na práva bylo to, že se na mě začali různí lidé obracet s právními dotazy a čekali fundovanou odpověď.

Nikdo z těch lidí však nevěděl, že první rok na právnické fakultě prakticky nepřijdete do styku se současným platným právem. První dva semestry jsou ve znamení teorie a pokládání historických a principiálních základů oboru práva, na nichž poté můžete vystavět další studium. Všechny ty až přespříliš konkrétní dotazy, „jakže by se tohle mělo řešit a zda tohle podle tebe, když studuješ ty práva, rozhodl ten soud správně,“ jsem tedy přecházel s tím, že o tom zatím nic nevím a tvářil se jako by mě vysadili na zelené louce s rendlíkem špaget v ruce.

Celý článek

Menu

zpět na úvodní stranu

• Úvodem
• Webdesign
• Kontakt

• Webzine (vše)
• Na cestách
• Gastronomie
• Psáno perem
• Společnost a kultura
• Hledáčkem
• Ostatní

Témata

Vyhledávání

Poslední články

Co si myslíte...

Z jiného soudku