Recenze: Osm hrozných [The Hateful Eight] – 70%

osm-hroznych-plakatKurt Russell je lovec odměn a veze v dostavníku odevzdat spravedlnosti vražedkyni J.J.Leigh do městečka Red Rock. Ve sněhové bouři narazí postupně na Samuela L. Jacksona (taktéž lovce odměn) a muže, který o sobě tvrdí, že je novým šerifem Red Rocku. Všichni čtyři (a drožka) tak míří do městečka skrz krajinu zmítanou blizardem a když jim sněhová bouře znemožní pokračovat dál, uchýlí se na noc do oblíbeného hostince u Minnie. Tam je však místo známé majitelky překvapí osazenstvo čtyř cizinců…

Od té chvíle má Tarantino postavy tam, kde je chce mít, aby s nimi mohl začít dělat, co mu jde nejlépe. Tedy vkládat jim do úst květnaté dialogy a monology, nechávat je hláškovat, odkrývat jejich temnou minulost a samozřejmě rozstřelovat se navzájem za krvavých explozí hlav a jiných částí těl.

osm-hroznych-hateful-eight1

Western Osm Hrozných byl pro mě překvapivě lehkým zklamáním. Je to stále nadprůměrný film (takže máte-li rádi Tarantina, neváhejte), ale předchozí Nespoutaný Django mi v tomto žánru vyhovoval výrazně víc. Ono lze totiž úspěšně pochybovat i o tom, zda je Osm Hrozných vůbec western. Použitými rekvizitami určitě ano, ale tím ostatním? Spíše než o western jde o konverzační kus, který by vzhledem k tomu, že se drtivou většinu děje nehneme z jediné místnosti, mohl být snadno prezentován jako divadelní hra (což potvrzuje i sám Tarantino a rád by Hateful Eight do jevištního kusu přepsal).

hateful-eight-western

I to by mohlo dobře fungovat, je-li pod povrchem zápletka, která celý kus podrží a na konci diváka usadí pointou. A právě z toho plyne mé největší zklamání. Pro nás, kteří máme rádi dílo Agathy Christie, je zápletka až zoufale slabá. Skoro neexistující. Přitom postavy jsou vykresleny skvěle, z drobných věcí máte pocit, že víte, kdo je kdo, odkud pochází a čeho je schopen. Ale linky, které je spojují, se vinou s drobnými odbočkami prosty většího překvapení, aby ke konci zmizely jako dostavník ve sněhové bouři bez stopy pointy.

Jediným štěstím tak zůstává, že i přesto nám to Tarantino je schopen naservírovat v balení, které od něj máme rádi a těšíme se tak na každou další za vlasy přitaženou historku z něčího života, na každou další vtipnou hlášku pronesenou na tom správném místě a na každou další přehnanou smrt. To udrží filmové tempo i přes neskutečnou délku tří hodin bez toho, abyste se nudili. Nutno dodat, že představa, že by podobně plytkou zápletku zpracoval jiný scénárista/režisér ve stejné stopáži, je hrůzná.

Sdílejte článek:

Autor

Ondřej Pohorský

Autor poho.cz, tvůrce webů, obyvatel Brna, otec jednovaječných dvojčat, veslař a majitel Bromíka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.