Share house

Londýn 2008: Ubytování

Po příletu na letiště Stansted nás vyzvedl Roman (správce z agentury, která nám zajišťuje share house) a odvezl nás do Londýna. Během cesty nám ještě sdělil, že po následující tři dny budeme umístěni do horšího domu, protože ten, jež jsme měli zaplacen, ještě není uvolněn. Abych vám to celé vysvětlil, ve zkratce jde o to, že ona agentura nabízí ubytování ve třech kvalitativně různých skupinách domů. Vloni jsem z důvodů menších financí zvolil základní typ, ale letos jsme se rozhodli přidat pár liber za větší pohodlí a mimo jiné i kvůli vidině internetu. Minulý rok mě každodenní běhání do internetové kavárny přestalo po chvíli bavit a při současném kurzu libry, vyšla navíc letos „papírově“ dražší kategorie v přepočtu na koruny lépe než základní ubytování vloni.

Nicméně, Roman nás po první tři dny pobytu v Londýně zavezl do prozatímního ubytování v domě, který stál v temné ulici za místním Tescem. Výhled z oken tak mířil přímo do zadní stěny supermarketu, na ulici byly odpadky z obchodu a v našem pokoji polorozpadlá skříň a podivná vůně visící ve vzduchu. Později jsme se od dalšího obyvatele domu dozvěděli, že jejím zdrojem je přípravek proti plošticím, které se objevili v jedné z postelí v našem pokoji. Když už bonusy, tak všechny najednou.

Londýnská ulice na předměstí

Roman rychle odjel a my tak zůstali sedět v nepřívětivém interiéru se stmívajícím se exteriérem za okny. Naše nálada se v té chvíli pohybovala v minusových hodnotách, ale po náročné cestě nás začínala přemáhat únava a my museli vyřešit ještě jeden problém. Tím posledním co nás dělilo od spánku, byl nedostatek peřin. V rohu jedné ze tří postelí (té s plošticemi) se sice tísnila kupa pokrývek, ale ty vypadaly jako neúspěšný pokus o sochu moderního umění na téma „Trosky po teroristickém útoku“. Rozhodli jsme se tedy ještě večer běžet do Tesca a pokusit se sehnat jakoukoliv alternativu. Nakonec jsme sáhli po spacácích za cenu deseti liber každý. Pro teplé letní noci dostačující řešení, navíc bez ploštic. Rozbalili jsme nové modré spací pytle, ulehli a doufali, že zítřek bude světlejší, veselejší, zkrátka jakýkoliv, jen ne stejný jako náš večerní dojem.

Ranní Bromley Road

Když jsme se pak po pár hodinách probudili, bylo ráno skutečně modřejší než večer a depresivní ulice už nebyla tak smutná jako za tmy. Pod okny chodila směsice nejrůznějších lidí a po silnici se mezi řadou zaparkovaných aut prodíral na uvítanou první červený dvouposchoďový autobus. Konečně Anglie. Vylezli jsme z postelí a šli nakoupit první jídlo na anglickou snídani.

Doubledecker

Když píšu tento článek, tak už bydlíme v novém domě a vše špatné je skoro zapomenuto. Fotografii našeho současného pokoje sem vložím v některém z dalších pokračování. Během posledních tří dnů jsme už také navštívili několik velmi zajímavých míst a snědli pár typicky britských jídel. Zajímá vás jakých? Tak o tom zase příště.

Sdílejte článek:

Autor

Ondřej Pohorský

Autor poho.cz, tvůrce webů, obyvatel Brna, otec jednovaječných dvojčat, veslař a majitel Bromíka.

1 komentář: „Londýn 2008: Ubytování“

  1. Aspoň že má te v čem spinkat 🙂 Na fotky onoho současného pokoje se už teď těším. Časem i já Tobě pošlu pár fotek … Brno-Komín, Součkova ulice 😉 Mějte se hezky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.