Články z kategorie Společnost a kultura

Snadné zjištění DVD příloh časopisů

Znáte filmová DVD, která se dají koupit v novinách a časopisech? Vycházejí pravidelně ve známých denících a jejich hlavní pozitivum je především cena. Zatímco běžné DVD s kvalitním filmem nejde zpravidla pod 200 Kč, tak DVD přílohy u časopisů stojí díky velkému nákladu distributora většinou okolo 40 korun, což už si může dovolit opravdu každý.

Tento fenomén se u nás v ČR objevil zhruba před rokem a od té doby zaplavila vyšlá DVD trafiky, ale i pokladny v hypermarketech. Lidé nejrůznějšího věku začali v papíru zabalené disky pravidelně kupovat a z dnešního pohledu si myslím, že i pro deníky to je nakonec skvěly byznys. Zkrátka, všichni jsou spokojeni. Jediný problém je v tom, že dříve neexistovalo transparentní místo, kde by se dalo jedním kliknutím zjistit, které filmy následující den vyjdou a které kdy a kde vyšly. Po nějakém čase se sice objevil jeden web s kalendářem, kde jsou tituly uvedeny, ale to už jsem pracoval na svém vlastním projektu, a protože si myslím, že mé řešení vypadá přehledněji, rozhodl jsem se jej dokončit a dnes je den, kdy jej veřejně spouštím.

Projekt má název DVD v novinách a časopisech a koupil jsem pro něj adresu www.dvdvnovinach.cz, která je přátelská k vyhledávačům. Nemá cenu popisovat obsah složitými větami, účel je totiž jediný a na první pohled zřejmý. Na titulní stránce najdete seznam DVD, která ten den vyšla s uvedením deníku a ceny. Dále následuje seznam nejbližších dní a plánovaných titulů. Kromě aktuálních DVD můžete procházet i starší měsíce, nebo tituly podle deníků, do kterých patří. Jednoduché a přehledné. Na slušnou grafiku bohužel nebyl čas, spíše jsem chtěl projekt co nejrychleji spustit, takže omluvte rychlou nití sešitý design (upravený z šablony od Breezy) . Za spuštění musím také poděkovat člověku, bez něhož by to vše nebylo a to je programátor a pomocník za oponou, Josef Průša, který mé velké myšlenky během minima času přetvořil do funkčního webu. Díky.

Ukázka přehledu vydaných DVD

Pokud sami kupujete DVD přílohy novin a časopisů, věřím, že vám web DVDvNovinach.cz pomůže. V jiném případě na něj můžete upozornit někoho, kdo tak se zálibou činí. O případných vylepšeních a změnách vás budu určitě informovat.

UPDATE: Nově jsme přidali ke většině DVD odkaz na ČSFD pro bližší informace

Rudy Linka Trio

Jsi chytřejší než osmák?

… tak nějak by se mohla jmenovat další soutěž naši největší komerční a vpravdě bulvární televize – televize Nova. Jednalo by se o soutěž ryze vědomostní a navíc takovou, kde využijí své znalosti lidé sběhlí a životními zkušenostmi přímo protkaní. Uváděl by ji zpocený Richard Genzer a v roli protivníka odvážnému soutěžícímu by vystupoval osmák. Chápejte, ne žák osmé třídy, ale osmák (jinými slovy osmák degu). Soutěžní úkoly by mohly spočívat kupříkladu v procházení bludiště, hledání pamlsku na čas nebo třeba… točení za ocáskem. Divácký úspěch by byl zaručen předem a rodiny by se scházely k pořadu „Jsi chytřejší než osmák?“ s železnou pravidelností. A aby taky ne. Vždyť by to byla pořádná taškařice.

Živě slyším postřehy sledujících, kteří komentují neúspěch muže středního věku v závodu o rychlejší proběhnutí tratě než osmák slovy: „Hele, mámo, jak ten osmák toho chlapa převezl. To zvíře teda musí bejt chytrý.“ V té chvíli by na obrazovce poskakoval triumfálně vyhrávající osmák, obecenstvo by se smálo jeho roztomilým pohybům a Richard Genzer by vzrušeným hlasem vybízel pokleslého soutěžícího do dalšího kola.

No vždyť říkám … taškařice.

Celý článek

Simpsonovi ve filmu a Danny Ocean už potřetí

V posledním týdnu jsem byl v Palace Cinemas na čtyřech filmových novinkách letošního horkého léta, o kterých vám v tomto a následujícím článku přinesu krátkou reportáž, abyste byli v obraze pro případ, že plánujete jejich návštěvu. Řeč bude o dlouho očekávaném přerodu legendární žluté americké rodinky Simsponových na filmová plátna, třetím dílu série o stylových zlodějíčcích světa hazardu ve filmu Dannyho parťáci 3, nesmiřitelném Bruci Willisovi zasahujícím už počtvrté v roli Johna McClane ve Smrtonosté pasti 4.0 a ne příliš povedené snaze o druhý Minority Report, tentokrát však s Nicolasem Cagem předvídajícím budoucnost ve snímku s jednoduchým názvem Next.

Jak vidíte, všechny uvedené snímky jsou více než „piece of art“ spíše konzumní „popcornová záležitost“ zalitá velkou Coca-Colou a obepnutá zástupy natěšených teenagerů. Takové už letní blockbustery ale jsou a každý, kdo si na ně kupuje lístek, s tím podle mého názoru počítá. So, let`s slice the cake…

The Simpsons Movie

Seriál Simpsonovi se objevil poprvé na televizních obrazovkách v roce 1989 a na svůj celovečerní film na stříbrném plátně si počkal dlouhých 18 let, což je úctyhodná doba, během níž měl dostatek času vykrystalizovat do takové podoby, kdy zná žlutou rodinku ze Spriengfieldu skoro každý a není problém nazvat jej „legendou“. To dává tvůrcům na jednu stranu jistotu, že film bude tak či tak finančně úspěšný, protože málokterý příznivec Homera, Barta, Lisy, Marge a Maggie si nechá svůj oblíbený seriál ve filmové podobě ujít, na druhou stranu to zvětšuje jejich odpovědnost, aby trojnásobným natažením stopáže neztratily Simpsonovi něco ze svých rychlých gagů, tradičního humoru a aby se neobjevilo hodně „hluchých míst“. Jak to tedy dopadlo?

Celý článek

Londýn 2007: Práce ve Velké Británii

Dnešní díl bude menší speciál, v němž bych se chtěl zmínit o problematice práce ve Velké Británii, konkrétně v Londýně. Vycházet budu ze zkušeností mých spolubydlících z Share housu, což jsou až na jednu světlou výjimku muži, nebudu tedy psát o vám všem dobře známém hlídání dětí, neboli au-pair, ale o tom, jak to chodí, pokud přijedete do Londýna bez toho, abyste měli nějakou práci jistou a máte v plánu ji tu teprve hledat.

Možná se vám to zdá přinejmenším zvláštní, proč nemít práci zajištěnou předem a riskovat to, že žádnou nenajdete a na celém výletě-nevýletě hodně proděláte. Z psychologického hlediska je určitě lepší mít „jistotu“, na druhou stranu je ale nutné si uvědomit, že zatímco české agentuře zaplatíte nemalé peníze, tak pokud přijdete do pracovní agentury přímo v Londýně a budete chtít sehnat práci, nezaplatíte nic. Proč? Fungují totiž na stejném principu jako agentury v ČR, přes které studenti shánějí brigády – mají malé procento z vašeho platu a je tudíž v jejich zájmu vám práci sehnat. A takových agentur je tu samozřejmě hodně a vy jste „levná pracovní síla z východu“ (bohužel je to tak), takže práci velmi pravděpodobně nakonec stejně dostanete.

Ještě nesmím zapomenout na jednu věc, která je, jak jsem pochopil, životně důležitá, pokud chcete sehnat práci ve Velké Británii. Tou věcí je mít britský bankovní účet. Všechny převody výdělku totiž probíhají elektronicky a bez účtu vás nikdo nezaměstná. To je tedy to první, co byste si měli při hledání práce ve Velké Británii po příjezdu zařídit. Hodně bank vám účet založit odmítne, ale například u Lloyd TSB to prý není problém.

Celý článek

Kdo ještě chce Travian?

Pokud Travian neznáte, vězte, že to je on-line „strategická“ hra z prostředí starověku, v níž má každý hráč svou vlastní vesnici, kterou rozvíjí, může s ostatními vesnicemi vstupovat do aliancí, vyvíjí vojsko a potom útočí na cizí vesnice. Při registraci je možnost volby ze tří národů, za něž budete hrát. Jsou to Římané, Galové a Germáni. Pro budoucí aliance však volba národa nehraje žádnou roli, takže spíše než „boj“ za určitý národ se jedná o volbu speciálních vlastností, které má každý národ různé. Prostě klasika, ne nepodobná Age Of Empires, jen přenesena do on-line prostředí. Vybudovat, být silnější a zničit. S jedním rozdílem. Travian začne být po pár dnech neskutečně nudný!

Po přečtení jednoho článku, který vychvaloval Travian do nebes (samozřejmě s odkazem na registraci jako refferal) jsem se zaregistroval, abych tu „bombu“ taky vyzkoušel. Objevila se přede mnou umě ztvárněná vesnice s informacemi o počtu obilí, hlíny, dřeva a skály, kterou produkuji za hodinu a obyvatel, kteří jsou mi loajální. Zatím dobré, měl jsme k dispozici určitý počet od dané suroviny a tak jsem začal stavět a vylepšovat jejich zdroje. Suroviny pak ale došly, takže jsem musel den až dva čekat na jejich znovu vytěžení a pak pokračovat. Scénář se opakoval. A znovu. Zjistil jsme první věc. Síla Travianu je v čekání, v opravdu dlouhém čekání.

Po týdnu a pár dnech jsem byl konečně ve fázi, že jsem mohl začít vyrábět vlastní vojáky. Vyslal jsem je tedy k cizí vesnici, čekaje jakoukoliv možnost uplatnění taktiky. Omyl. Po útoku mi přišla primitivní zpráva o počtu ztrát na obou stranách. Chápu, že srdcem každé strategické hry musí být nutně matematický model, ale to nebrání například v AoE rozdělit vojsko na několik částí, provést útok do týlu nepřátel, využít přírodních útvarů apod. Jednoduše taktizovat, snažit se hráči zprostředkovat maximální zážitek. Proto se tyto hry nazývají strategické. V Travianu jste o toto ochuzeni. Travian funguje striktně na principu, že šest je více než pět, bez odchylek. Parádní hra, je to jako kdyby jste si vzali krabičku od sirek, vysypali ji na dvě hromádky a řekli si, že tam, kde jich bude více, vyhrává. Trávíte snad někdo takto čas?

Celý článek

O Aukru, Angličance a Nigerijci, který chtěl fotit

Před pár dny jsem tu psal o svém novém fotoaparátu FUJIFILM FinePix S9600 a praktických zkušenostech s jeho používáním, opomenul jsem ale zmínit události, které předcházely jeho koupi. Před FUJIFILMem jsem rok fotil s poměrně dobrým přístrojem Konica Minolta Z5 a když jsem se odhodlal k výměně a vybral si nový fotoaparát, tak jsem stál před otázkou, co udělat se starým přístrojem. Nakonec jsem se rozhodl jej zpeněžit na některém z internetových aukčních webů a peníze přidat k našetřeným na nový fotoaparát. Výběr konkrétní aukční služby nebyl složitý, neboť v českém internetu není na tomto poli příliš mnoho hráčů, a tak padla volba na největší a nejznámější aukční službu Aukro.cz. Přidal jsem fotografii Minolty s krátkým popisem, stanovil počáteční cenu a doufal, že se při dražbě o něco navýší. Zatím vše jasné, rutinní a v zásadě nezajímavé. Je to tak, lépe řečeno první dva dny dražby skutečně bylo.

Potom se však stalo něco zajímavého. Přišel mi e-mail s následujícím textem:

Takže nějaké právnička z Anglie našla shodou náhod český web Aukro.cz, další shodou náhod můj inzerát s fotoaparátem Minolta a rozhodla se jej koupit pro svého přítele v Nigérii k narozeninám. Přišlo mi to přinejmenším podivné a kamarád už se začínal pomalu smát, že si ze mě někdo pěkně vystřelil. Já se nicméně rozhodl v této hře pokračovat a tak jsem se v odpovědi na e-mail zeptal, jak by mělo probíhat předání fotoaparátu a platba. Nigérie přeci jen není na Vysočině a poslat tam balíček s fotoaparátem nebude stát sedm padesát.

Celý článek

Mýty a fakta o studiu práv

Jak jste možná někteří zjistili, studuji práva. Nemá cenu to zapírat, je to fakt, který navíc stojí za to doplnit tím, že je studuji opravdu rád. Na právnickou fakultu jsem se dostal před rokem a půl. Hlásil jsem se tehdy na všechny čtyři právnické fakulty v naší republice, ale nejvíc jsem chtěl do Brna. Náhodou Masarykova univerzita vyhlásila přijímací testy jako první z výše uvedené čtveřice a já jimi úspěšně prošel. Bylo to navíc ještě v době před maturitou a já už měl jistotu vysoké školy, což byl rozhodně příjemný pocit. Na přijímací zkoušky ostatních fakult jsem tedy zanevřel a po prázdninách jsem vklouzl do hřejivého náručí mé vysněné alma mater.

Od té doby uplynuly dva semestry studia práv a já za tu dobu poznal řadu nových zajímavých lidí z oboru práva, z řad mých spolužáků a uvědomil jsem si, že ne vše je tak, jak jsem se dříve domníval. Jednou z těchto věcí bylo zjištění, že se v podhoubí společnosti traduje a šíří spousta mýtů o studiu práv, která jsou pokud ne nepravdivá, tak minimálně pokřivená oproti realitě. Tím se dostávám k tématu tohoto článku, v němž bych v rámci osvěty chtěl některé z těchto „mýtů“ uvést na pravou míru. Pojďme se tedy na některé podívat. (Z pohledu studenta Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Nevím, jak to chodí v Praze, Plzni či Olomouci).

Prvním a největším mýtem je domněnka, že se „Učíme nazpaměť paragrafy nebo snad celé zákony“.

Divil jsem se, kolik lidí tomuto opravdu věří. Chápu, že je těžké si představit, co jiného bychom mohli těch dlouhých pět let dělat, když ne učit se paragrafy, ale věřte mi že to skutečně není pravda. Pro právníka je důležité vědět, kde najít to, co potřebuje a chápat mnohdy velmi jemné konexe jedné věci na zbytek systému. To druhé především. K tomu nepotřebujete znát něco nazpaměť, k tomu potřebujete chápat princip. Je to totéž, jakoby se matematici snažili nazpaměť naučit výsledek každého jednotlivého příkladu. Nemyslitelné. A to vůbec nemluvím o tom, že díky pilnému konání našeho zákonodárce by bylo jakákoliv snaha o memorování tragicky zbytečná.

Dalším jevem, se kterým jsem se setkal po nástupu na práva bylo to, že se na mě začali různí lidé obracet s právními dotazy a čekali fundovanou odpověď.

Nikdo z těch lidí však nevěděl, že první rok na právnické fakultě prakticky nepřijdete do styku se současným platným právem. První dva semestry jsou ve znamení teorie a pokládání historických a principiálních základů oboru práva, na nichž poté můžete vystavět další studium. Všechny ty až přespříliš konkrétní dotazy, „jakže by se tohle mělo řešit a zda tohle podle tebe, když studuješ ty práva, rozhodl ten soud správně,“ jsem tedy přecházel s tím, že o tom zatím nic nevím a tvářil se jako by mě vysadili na zelené louce s rendlíkem špaget v ruce.

Celý článek

Menu

zpět na úvodní stranu

• Úvodem
• Webdesign
• Kontakt

• Webzine (vše)
• Na cestách
• Gastronomie
• Psáno perem
• Společnost a kultura
• Hledáčkem
• Ostatní

Témata

Vyhledávání

Poslední články

Co si myslíte...

Z jiného soudku