Články z kategorie Ostatní

Poho.cz – nový motor se starou karosérií

Jak jste si možná všimli, posledních pár měsíců byl web poho.cz nefunkční. Místo článků visela při příchodu na stránku hláška o tom, jak dám vše do pořádku, v co nejkratším čase. „Na Vánoce“ … „Na Silvestra“ … „Po zkouškovém“ … „Někdy“ Typicky.

Problém jako takový vzniknul čistě na technické straně. Nebudu vás obtěžovat podrobnostmi, co se přesně stalo, pro tu většinu z vás, kteří nejsou zběhlí v SQL databázích by to stejně moc neřeklo a ti druzí by se mi smáli.

Každopádně tento problém, díky němuž jsem musel poho.cz dočasně zavřít, neboť by místo rozumných českých vět ukazovalo pouze změť nečitelných znaků, dal do pohybu věc, kterou jsem chtěl už nějaký čas udělat, ale nikdy nebyl přímo akutní důvod a chuť se do toho pustit. Až tentokrát. Poho.cz fungovalo v minulém stavu nějaký ten pátek, počítám-li správně tak tomu budou tři roky. V té době jsem ho sešil bez dnešních znalostí skoro na koleni, poslepoval různá řešení, aby to vypadalo tak, jak jsme chtěl. To že to funknčě nebylo nejjednodušší na ovládání a nesplňovalo to některé věci, které mi dnes přijdou při tvorbě webu samozřejmé, jsem neřešil. Tehdy jsem o nich neměl ani ponětí.

Jenže čas běží, znalosti se zvětšují, rozhodl jsem se tedy, že svou osobní stránku předělám od základu. Ne, že před technickou kontrolou jen vyleštím trochu písty a doleju olej, ale že dám do té karosérie zbrusu nový motor. Nenechte se tedy zmást tím, že vše vypadá podobně nebo stejně jako předtím. To je jen karosérie, to hlavní, co se změnilo je pod kapotou. A zatím to šlape dobře.

Hlavní posun spočívá v tom, že je poho.cz včetně webzinu mnohem lépe optimalizováno pro vyhledávače, přidávání nových článků a fotografií je pro mne snazší, zlepšilo se kategorizování obsahu. Všechno jsou to skoro samozřejmosti, ale mám radost, že to konečně je. Předtím to bohužel nebylo.

Z hlediska vás, návštěvníků se mění jen dvě věci. Ta druhá není až tak podstatná, ta první naopak zaslouží pozornost pro odebíratele RSS kanálů.

• Odebíráte-li RSS kanál článku nebo komentářů z webbzinu, změňte si jej na adresu http://feeds.feedburner.com/pohocz (pro komentáře na http://feeds.feedburner.com/pohocz-comments). Předchozí kanály přestanou fungovat, pokud se tomu již nestalo. Bez této změny se o nových článcích přes vaše RSS čtečky bohužel nedozvíte.
• Nově můžete v diskuzích používat tzv. Gravatary, to jsou vaše ikonky u komentářů. Jejich zprovoznění je snadné. Na adrese gravatar.com vyplníte e-mail, zaregistrujete se a nahrajete si obrázek, který chce, aby se u vašeho jména zobrazoval. Gravatar je tak spojený s e-mailem a automaticky se načte, když vyplníte e-mail ve formuláři pro přidání nového komentáře.

To je asi vše, co jsem chtěl k novému spuštění napsat. V současné době je na webzinu 60 článků, z většiny o gastronomii a cestování. Tímto směrem bych chtěl budoucí zaměření webzinu vést především. Ostatně, tato dvě témata baví snad všechny z nás.

Otázka zubní hygieny vyřešena

Už přes měsíc používám zubní pastu ELMEX a dnes jsem k ní do tandemu dokoupil i skvělý supersoft kartáček Curaprox 3960 s velmi jemnými štětinkami a úžasným retro designem. Od teď se mi tedy na umyvadle zahnízdila tahle švýcarská dvojka profesionálů a já doufám, že tím je otázka zubní hygieny na nějakou dobu vyřešena.

Napište mi do komentářů jakou kombinaci pasta + kartáček používáte vy.

Zubní pasta Elmex a kartáček Curaprox 3960

900 gramů živé váhy

Rodiče koupili sobě a sestře štěně jednoho malého psího plemene. Vlastně, toho nejmenšího. Řeč je o čivavě, konkrétně čivavě dlouhosrsté, která se k nám včera přistěhovala, dostala vlastní misku s vodou, další s granulemi, vystlané místo na spaní a několik psích hraček. Zatím si zvyká na okolí, běhá, skáče, píská, koulí obrovskýma očima a tak vůbec se chová, jak to asi štěňata mají ve zvyku. První noc u nás ani příliš netesknila, to až až brzo ráno, kdy se vzbudila na – pro ni zatím – cizím místě.

Teď má 8 týdnů a váží 900 gramů, v dospělosti to bude dvojnásobek, ale přesto se prakticky vejde do dlaně. Moc toho nesní a ze začátku je potřeba si dávat pozor, kam šlapete… může být kdekoliv. A jestli vám podle fotografií připomíná zbarvením známého Komisaře Rexe, tak máte pravdu. Čivavy jsou ostatně tvrdí psi. Ti nejtvrdší.

Celý článek

Třídění fotografií

V posledních několika týdnech jsem vyfotil nejen díky výletu do Londýna s vynikajícím fotoaparátem FujiFilm FinePix S9600 velmi mnoho snímků. Takto zachycené zážitky jsou pro vzpomínání v chladných zimních večerech sice k nezaplacení, ale zvyšující se počet fotografií s sebou nese jeden plíživý problém. Jak v nich udělat přehledný systém? Už dříve jsem častokrát přemýšlel, jak třídit obrázky na mém disku, ale až ve chvíli, kdy jejich počet přesáhl stovky a tisíce se z myšlenky stal akutní problém a já musel svůj dosavadní, nepříliš vyhovující způsob, celý změnit.

Při práci s počítačem mám rád přehlednost a pořádek. Při pohledu na plochu mého kamaráda, který ji má od levého po pravý okraj celou vysázenou nejrůznějšími ikonami a složkami jsem si uvědomil, že takhle bych pracovat nemohl. Potřebuji vědět přesně, kde co mám a každou novou věc umět zařadit tam, kam patří. Je to trochu perfekcionismus, ale při práci brzy zjistíte, že se vyplácí. Ve stejném duchu jsem se tedy snažil vymyslet i takové třídění fotografií, které by mi dovolilo kdykoliv dostat se v záplavě obrázku k tomu, který potřebuji, ale na druhou stranu, aby mi z přidání nově vyfocených snímků nenaskakovaly vrásky na čele.

Nakonec jsem takový, pro mě osobně přehledný systém, objevil. Je v zásadě úplně jednoduchý a pochopitelný. Po tom co vám jej představím bych chtěl naopak od vás v komentářích slyšet, jak vy třídíte vaše fotografie. Třeba se navzájem inspirujeme.

Všechny vyfocené fotografie dávám do složky Dokumenty/photo/, kde pro každou vyfocenou událost vytvořím novou složku ve formátu „rok-měsíc-den jméno-akce“, tím mám zaručeno, že všechny události jdou za sebou. Pokud jeden den vyfotím více událost, není v tom problém, seřadí se podle svých jmen a poslední událost je vždy po ruce. Lepší než tisíc slov bude ukázka, pro ilustraci tedy přikládám část s mým výletem do Londýna.

Jak vidíte první den jsem vyfotil dvě události, 2007–06–27 pred-odletem a 2007–06–27 prijezd. Byť jsou v obou složkách fotografie z jednoho dne, v první jsem byl ještě v ČR a spěchal na letadlo, zatímco v druhé jsem se z letiště přesouval na místo ubytování. Přehledné.

Celý článek

Smrtonosná past 4.0 a Next

A máme tu dva další letní a dlouho očekávané popcornové filmy – Smrtonosnou past 4.0 s Brucem Willisem a Next s Nicolasem Cagem v hlavní roli. Co od nich můžete čekat, máte-li v plánu shlédnout je ve vašich kinech a stojí-li vůbec za to kupovat lístek, na to se vám pokusím odpovědět v dnešních dvou mini-recenzcích.

Smrtonosná past 4.0

Od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že se bude točit Smrtonostná past 4.0 (Live Free or Die Hard), jsem byl trochu na rozpacích z toho, zda producenti udělali dobře, že na pokračování „kultovní“ akční série uvolnili peníze a hlodala mě myšlenka „jestli už není trochu pozdě“ vzít počtvrté Bruce Willise a snažit se z něj udělat ještě jednou Johna McClana. Obav z toho, co se nemusí povést, bylo hodně a musím se přiznat, že do kina jsem šel spíše s očekáváním průměrné blockbusteru než plnohodnotného pokračování Smrtonosných pastí se stejným nábojem a humorem, jaké měly v dřívějších dílech.

Když jsem z kina odcházel, byl jsem velmi rád, že jsem se mýlil. Dvě hodiny utekly rychlým tempem a byly plné akce, pohybu a humoru. Film se neskrývá za žádný pokus u hlubší pohled, jako to nepříliš zdařile dělá vzpomínající Rocky Balboa, je to zkrátka akční pecka staré školy s přídavkem moderních efektů.

Ústřední zápletka je stará jako akční filmy samy. Jeden šílenec, bývalý pracovník vládní bezpečnosti, se rozhodl využít svých znalostí a přejít tzv. „na druhou stranu“. Má v plánu pomocí moderních technologií a faktu, že vše se dá ovládat na dálku, způsobit naprostý chaos, nabourat americkou infrastrukturu a trochu se přitom obohatit. Proti němu stojí kdo jiný než Bruce Willis a mladý hacker, který mu pomáhá tam, kde jen hrubá síla nestačí.

Celý článek

První Youtube a moje mandolína

Konečně jsem si vyzkoušel to, co milióny jiných přede mnou a nahrál svoje první video na YouTube.com. Musím říct, že je to opravdu intuitivní a jednoduché. Určitě budou následovat další.

Na videu jsem já hrající na mandolínu The Entertainer od Scotta Joplina. O mandolíně se dozvíte ještě víc v samostatném článku, prozatím stačí vědět, že je opravdu stará a to, co mám na sobě opravdu není pyžamo 

Kdo ještě chce Travian?

Pokud Travian neznáte, vězte, že to je on-line „strategická“ hra z prostředí starověku, v níž má každý hráč svou vlastní vesnici, kterou rozvíjí, může s ostatními vesnicemi vstupovat do aliancí, vyvíjí vojsko a potom útočí na cizí vesnice. Při registraci je možnost volby ze tří národů, za něž budete hrát. Jsou to Římané, Galové a Germáni. Pro budoucí aliance však volba národa nehraje žádnou roli, takže spíše než „boj“ za určitý národ se jedná o volbu speciálních vlastností, které má každý národ různé. Prostě klasika, ne nepodobná Age Of Empires, jen přenesena do on-line prostředí. Vybudovat, být silnější a zničit. S jedním rozdílem. Travian začne být po pár dnech neskutečně nudný!

Po přečtení jednoho článku, který vychvaloval Travian do nebes (samozřejmě s odkazem na registraci jako refferal) jsem se zaregistroval, abych tu „bombu“ taky vyzkoušel. Objevila se přede mnou umě ztvárněná vesnice s informacemi o počtu obilí, hlíny, dřeva a skály, kterou produkuji za hodinu a obyvatel, kteří jsou mi loajální. Zatím dobré, měl jsme k dispozici určitý počet od dané suroviny a tak jsem začal stavět a vylepšovat jejich zdroje. Suroviny pak ale došly, takže jsem musel den až dva čekat na jejich znovu vytěžení a pak pokračovat. Scénář se opakoval. A znovu. Zjistil jsme první věc. Síla Travianu je v čekání, v opravdu dlouhém čekání.

Po týdnu a pár dnech jsem byl konečně ve fázi, že jsem mohl začít vyrábět vlastní vojáky. Vyslal jsem je tedy k cizí vesnici, čekaje jakoukoliv možnost uplatnění taktiky. Omyl. Po útoku mi přišla primitivní zpráva o počtu ztrát na obou stranách. Chápu, že srdcem každé strategické hry musí být nutně matematický model, ale to nebrání například v AoE rozdělit vojsko na několik částí, provést útok do týlu nepřátel, využít přírodních útvarů apod. Jednoduše taktizovat, snažit se hráči zprostředkovat maximální zážitek. Proto se tyto hry nazývají strategické. V Travianu jste o toto ochuzeni. Travian funguje striktně na principu, že šest je více než pět, bez odchylek. Parádní hra, je to jako kdyby jste si vzali krabičku od sirek, vysypali ji na dvě hromádky a řekli si, že tam, kde jich bude více, vyhrává. Trávíte snad někdo takto čas?

Celý článek

FujiFilm FinePix S9600 po měsíci

Před měsícem jsem vyměnil svou starou „krabičku na obrázky“ (Konica Minolta Dimage Z20) za nový digitální kompakt FUJIFILM FinePix S9600 a po čtyřech týdnech používání přináším několik praktických postřehů, k nimž jsem došel. Nečekejte klasickou objektivní recenzi (takovou naleznete například zde) od člověka, který měl v ruce stovky přístrojů a může tak nezaujatě srovnávat, ale spíše názory řadového uživatele, pro kterého je výměna starého přístroje za nový malou oslavou.

Prvně musím říct, že rozhodnutí koupit si FUJIFILM FinePix S9600 nebylo lehké, a to především kvůli jeho ceně, která se v době koupě pohybovala na 12.000, což se dotýká horní hranice, za níž lze ještě tento druh fotoaparátu pořídit. Člověka v takové chvíli pochopitelně svádí myšlenka, zda ještě nějaký čas nepočkat, nepřišetřit dodatečně peníze a nekoupit rovnou zrcadlovku. To by byla hned jiná liga! Nakonec jsem se ale rozhodl, že tak neučiním a další rok či dva ještě vydržím ve skupině, kterou mají všichni majitelé zrcadlovek za nebohé amatéry. Je to z důvodů, že se ještě necítím dostatečně profesionálně a jsem rád, když za mne fotoaparát udělá většinu práce sám. Při příští výměně to už budu možná vidět jinak.

Pojďme ale k mým postřehům při práci s FUJIFILM FinePix S9600. A začnu rovnou těmi negativními. Prvním logickým prohřeškem je váha přístroje, která je bez baterií 600g, s bateriemi a brašnou bez problémů přes 700g. To už je pořádný macek, u kterého se nemusíte bát, že by se vám jen tak ztratil v kapse. Díky své robustnosti se fotoaparát dle mého soudu dobře drží a skvěle padne do ruky, ale pokud jej máte v plánu nosit celý den zavěšený na krku, pocítíte i stinnou stránku věci. Můžete namítnout, že jsem s tím mohl počítat už při koupi a máte určitě pravdu. Druhý prohřešek jsem však z recenzí na internetu nezjistil a připadá mi mnohem podstatnější.

Tou je spotřeba energie. FUJIFILM FinePix S9600 je malý žrout s věčným hladem a pokud nevlastníte dobíječku na baterie, utratíte za monočlánky nemalé peníze. Po rozbalení jsem dal do přístroje čtyři originální baterie, které přišly společně poštou, zapnul přístroj udělal několik zkušebních fotek, s manuálem v ruce procházel všemožné funkce, které má dřívější Minolta neznala a za necelou hodinu mi na displeji začala červeně blikat kontrolka vybitých baterií. Baterie jsem tedy vyndal, pomyslel si své o šetrnosti inženýrů z FUJIFILMU, kteří k fotoaparátu za 12.000 přibalí baterie za pár korun a šel do obchodu koupit kvalitní. Paní prodavačka mi doporučila Duracel („Králíček chodí, chodí a chodí…“) v ceně jedna AA baterie za 20 Kč a šel zpátky domů. K mému úžasu se scénář opakoval. Necelá hodinka, zhruba třicet fotografií a baterie Duracel byly vyždímány do posledního Voltu. Opakuji tedy ještě jednou, pokud uvažujete o stejném přístroji, doporučuji nabíjecí baterie a brašnu s velkým prostorem, v němž s sebou můžete stále nosit alespoň tři sady (po čtyřech článcích), pak budete mít totiž možnost objevit i jiné kvality přístroje než jen zpracování ikonky oznamující slabé baterie.

Celý článek

Witti – layout pro administraci zdarma

Často si pro své osobní projekty potřebuji vytvořit menší administraci, která slouží čistě jednoúčelově, například pro editaci zpráv na úvodní stránce webu apod. Když k něčemu podobnému dojde, přemýšlím nad rychlým řešení v php a nemám chuť se zabývat tím, jak má ona malá administrace vypadat. Za prvé to není podstatné, protože v drtivé většině případů jsem jediným uživatelem já sám a za druhé na administraci neodkazuji, takže jako taková není indexována vyhledávači. Nevidím tudíž důvod zabývat se příliš validitou nebo designem a v minulosti jsem to vždy nějak „dal do kupy“.

Nicméně poslední dobou mě napadlo, že podobný problém se může dotýkat více lidí, a tak jsem se rozhodl vytvořit jednoduchý layout pro podobný případ. Předem předkládám, že se nejedná o design pro široké redakční administrace nebo systémy e-shopů. Pojmenoval jsem ho Witti a naleznete jej na adrese www.poho.cz/witti/ ke stažení v ZIP souboru a volně k použití.

Layout je vytvořen ve validním XHTML a CSS kódu a pokusil jsem se v něm obsáhnout všechny prvky, které by se mohly v malé privátní administraci objevit. Mezi ty řadím především následující:

• formátování nadpisů, odstavce, citace, oboustranné zarovnání obrázků
• formátované seznamy
• tabulka s informacemi, tabulka jako seznam (např. uživatelů)
• formuláře
• zprávy (chybová hláška, otázka, zpráva o úspěchu)
• galerie obrázků

V kódu jsem použil Plaváčkovo řešení formátování formulářů a Pixyho javascriptové řešení „pruhovaných“ tabulek. Díky němu při vytváření tabulek přes php nemusíte myslet na obarvování lichých či sudých řádků, protože javascript udělá vše za vás. Pokud má uživatel vypnutý javascript, nic se neděje, tabulka zůstane neobarvená.

Jestliže vám moje řešení jakkoliv pomůže, budu rád. Pokud Vám něco zásadního v layoutu chybí, dejte mi vědět, pokud to bude možné, pokusím se vám pomoci s řešením.

Ti dobří se vracejí, aneb za vším hledej Kahiho

Právě je to tomu něco přes půl roku, co jsem skončil s psaním svého webzinu. Z dnešního pohledu to bylo možná unáhlené rozhodnutí, ale každý si občas potřebuje odpočinout a pravda je, že jsem byl tehdy z vedení toho malého občasníku už poměrně unavený a potřeboval jsem ono rozjeté auto na nějaký čas zastavit na opuštěném parkovišti a klíče schovat do nejzapadlejší kapsy saka.

Jenže, jak se dalo tušit, tento stav nemohl vydržet věčně, i když jsem vskutku nečekal, že znovu s psaním začnu tak brzo. Představoval jsem si mnohem delší prázdniny, plné jiných kratochvílí než jsou ty internetové a za svého předsevzetí jsem se nenechal zviklat nejen desítkami prosebných e-mailů plnících den co den mou schránku, ale ani neznámými lidmi v tramvajích, kteří mě často s nadějí v očích oslovovali vždy stejnou otázkou: „Už brzo?“. „Ne, ještě ne“, přecházel jsem je s úsměvem na rtech.

Vše změnil až Kahi na začátku února. Myslím, že tehdy někdy se usídlil před naším domem a začal držet svou protestní hladovku. Ze začátku směšně-ironický nápad se během jednoho měsíce obrátil do pietního obrazu zoufalství. Pohled na anorekticky vyhublého Kahiho s neumětelně vzhlížejícím transparentem „Prosím, piš“ mě konečně donutil říct si DOST! Zasednul jsem k počítači, po měsících položil své prsty na klávesnici a rozhodl se obnovit to, co jsem v létě minulého roku opustil. „Life is change“ říká jedno maďarské přísloví a já mohu potvrdit, že to neplatí jen v Maďarsku.

S novou chutí do psaní jsem vytvořil i nový kabát mému webu, tak pevně věřím, že tu bude spokojen nejen Kahi, který v této době hbitě dohání svou původní hmotnost. Mám v zásobě několik témat, o kterých bych se rád zmínil, budu tudíž potěšen pokud se sem někdy vrátíte.

Na závěr chci říct, že co se týče diskuze pod články, nemám v plánu hrát si na šíleného diktátora (Naja, nicht zu danken), nicméně pokud se přeci jen objeví koncentrace vulgarit větší než na festivalu dlážďičů, čekají vás dva týdny BK. Dva týdny Bez Komentářů. To vás odnaučí bláznění 

Tak zatím…

P.S.: Ještě bych chtěl poděkovat Kahimu (komu jinému, že) za pomoc při rozběhnutí WordPressu. Ten systém občas mluví v hádankách.

Menu

zpět na úvodní stranu

• Úvodem
• Webdesign
• Kontakt

• Webzine (vše)
• Na cestách
• Gastronomie
• Psáno perem
• Společnost a kultura
• Hledáčkem
• Ostatní

Témata

Vyhledávání

Poslední články

Co si myslíte...

Z jiného soudku