Články z kategorie Gastronomie
Parmigiano Reggiano
Náhody se dějí. Cuketka mi dnes dopoledne nevědomky vyfoukl doslova před nosem téma dnešního článku. Zvažoval jsem, zda jej tedy i přesto vydat? Nakonec jsem se rozhodl, že ano. Alespoň odhalím, že máme v Parmigiano Reggiano stejnou zálibu a potvrdím jeho slova, že v ČR je parmezán mnohem dražší než v Itálii a originál se opravdu vyplatí.
Dnes mi dorazil ze sluncem zalité Itálie malý poklad. Ještě se z té cesty ani nestihl vzpamatovat a už mi stál „modelem“ a roztočil mou fantazii na plné obrátky. Mluvím o originálním dlouhozrajícím sýru, doslova phu-eru mezi sýry: Parmigiano reggiano. U nás v Brně je Parmigiano reggiano poměrně drahý, do teď jsem tedy kupoval levnější variantu Grana Padano. Dneškem jsou ale tyto časy minulostí, neboť od této chvíle mi leží ve správné teplotě v plátně zabalené necelé 3 kilogramy tohoto skvostu. Jeho cena byla 46,20 euro (zhruba 1300 korun), tedy 15 euro (zhruba 410 korun) za kilogram a jen při pohledu na něj se mi v hlavě začínají objevovat desítky oblíbených italských jídel, která s ním v následujícím semestru ozvláštním, vylepším a posunu z roviny všednosti o pár pater výš. Viva Italia!
Parmigiano Reggiano
11.8.2007 16:00 | Gastronomie | Komentářů: 5
Londýn 2007: Britská kuchyně a co jsem jedl
„Asterixi, ti podivní Britové jedí divočáka s mátovým sósem!?“
Těmito slovy se v animovaném filmu Asterix a Britové podivuje zavalitý Obelix nad ostrovní gastronomií a ukazuje na jednu z mnoha zvláštností, které ji doprovází. Britská kuchyně je skutečně mírně řečeno „zvláštní“, až na pár světlých výjimek těžko stravitelná, nesourodá a přes veškerou snahu nemůže nikdy dosáhnout lehké poetičnosti, kterou vidíme v kuchyni francouzské a italské (což Francouzi z odvěké rivality rádi připomínají).
Vždyť už jen krátký exkurz po britských „národních“ pokrmech nám dává pocit, že dnes vařili pejsek a kočička, kteří měli navíc hodně přebráno. Nejnormálnějšími jídly která najdeme na klasickém britském menu je hovězí beefsteak s yorkshireským puddingem (měkké smažené těstíčko, něco mezi knedlíky, nádivkou a souffle) a fish and chips, které mají ale díky spoustě přepáleného oleje blíže k tzv. „junk food“ nežli k pravému gurmánskému zážitku. Půjdeme-li ale ještě hlouběji, objeví se teprve ta pravá tradice a skvosty v podobě rozvařené zeleniny, hrášku s chedarem, okurkových toastů, které se přikusují k čaji s mlékem, zmíněné mátové omáčky, nebo ledvinek a jater pečených v listovém těstíčku či lépe zašitých do ovčího žaludku. Byť nemám ani proti jednomu z uvedených jídel nic osobního a prakticky všechny jsem je během svého výletu vyzkoušel, je na první ochutnání zřejmé, že ať kterýkoliv z nich vynásobíte tisícem, tak se ke carpacciu s olivovým olejem, plátky prosciutta a parmazánem ani nepřiblížíte.
15.7.2007 18:00 | Gastronomie, Na cestách | Komentářů: 5
Lehký oběd
Je poledne, takže není od věci dát si něco malého k zakousnutí. A vzhledem k jaru a krásnému počasí to ani nemusí být nic těžkého. Bohatě postačí bageta politá extra panenským olivovým olejem s olivami a dobrou uzeninou. Ta na obrázku není prosciutto, jak by se mohlo nabízet na první pohled, ale španělská alternativa jamon serrano z vepřového masa. Oproti prosciuttu má dle mého názoru výraznější „masovou linku“ chuti a je měkčí.
25.4.2007 12:00 | Gastronomie | Komentářů: 8
Gastro Hradec 2007
Dne 19.1. se v centru Aldis v Hradci Králové konala výstava Gastro Hradec 2007, jejíž součástí byla soutěž Mistr Kuchař 2007. Sešlo se tu veliké množství kuchařů, cukrářů a vůbec zručných kulinářů dělajících čest svému řemeslu, kteří v několika kategoriích soutěžili o to, kdo je mezi elitou nejelitnější. Pohozine byl samozřejmě u toho s nabitým fotoaparátem a nenechavou chutí podívat se všude. V následujícím krátkém ohlédnutí se dočtete o dojmech z této vydařené akce.
Do Hradce Králové jsem se vypravil autobusem z Vysokého Mýta v 9.50, přičemž samotná akce měla začít v 10.00. Cesta trvala něco kolem tři-čtvrtě hodinky a přesun po Hradci se také povedl nečekaně bez problémů, takže jsem byl okolo jedenácté před Aldisem a vmísil se do davu proudícího za výstavou. A dav to nebyl zrovna malý. Celé výstavní centrum praskalo ve švech pod náporem žáku hotelových škol a kuchařských oborů z celé republiky. Ti se přijeli buď něco přiučit či podpořit některé své spolužáky mající soutěžní želízko v ohni anebo se v neposlední řadě na vlastní oči přesvědčit o tom, že gastronomie v podání české fantazie nemusí končit u pečeného vepřového se zelím a pěti knedlama, ja.
První hodinku jsem strávil prakticky jen tím, že jsem se s neustálým opakováním fráze „Promiňte, s dovolením“ snažil proplétat mezi stojícími hloučky a zorientovat se ve výstavních plochách. V centru Aldis se často konají plesy, takže je jeho hlavní část rozdělena na Velký sál a Malý sál. V prvním jmenovaném byly umístěny soutěžní pokrmy kuchařů a „zdobičů“ ovoce, v přilehlých prostorách se naopak konala bitva mezi díly cukrářů. V malém sále probíhal celý den až do závěrečného vyhlášení výsledků program sestávající z ukázek kuchařského umění, barmanské show, povídání s „kuchařskými“ legendami (pan Nodl jako jediní český nositel Řádu svatého Vavřince byl opravdu skvělý), scénkami učňů kuchařských oborů a soutěžemi s publikem (např. krájení co nejdelší jablečné slupky). Na chvíli se zastavil i Ivan Vodochodský, ale bylo to zastavení na „pár minut“ a působilo jako spíše jednorázová snaha dostat na akci alespoň jednu mediálně známou „celebritu“. Jinak jsem se ale bavil výborně a moderátor malého sálu, sám soutěžní kuchař, byl výborný a show neztrácela na tempu ani na chvíli.
22.4.2007 19:00 | Gastronomie | 1 komentář