Hastings a Canterbury

Hastings a Canterbury

Londýn pro turistu nabízí sice velmi mnoho lákadel, ale když jste v něm delší dobu, vyplatí se také poznat britskou kulturu z jiné stránky a vyjet ven mimo ruch metropole. My jsme tak učinili během naší třítýdenní návštěvy dvakrát a za svůj cíl jsme zvolili města Hastings (ve kterém jsem byl už vloni) a poté Canterbury. Pokaždé jsme vyjížděli z nejrušnější londýnské stanice Victoria a naštěstí nás v obou dvou případech zastihlo na Anglii výjimečné bezmračné počasí.

Hastings

Hastings je přístavní město na jihu Anglie a jeho hlavním lákadlem je bitva, která se zde odehrála roku 1066 a v níž zvítězil Vilém Dobyvatel. Cesta do Hastings trvá vlakem z Londýna něco přes dvě hodiny a táhne se krásným anglickým venkovem. Vyplatí se sedět u okénka a pozorovat tmavě zelené louky a v nich roztroušené tradiční vesničky, které mají každý dům postaven s cihlovou fasádou (pro Británii tak typickou). Kompozice díky tomu navozuje dojem předem připravených miniatur v krajině dětských vláčků.

U nádraží v Hastings
Model lodi před nádražím v Hastings

Po příjezdu do Hastings by jste měli sestoupit ulicemi do centra města, kde máte možnost vydat se buď k moři nebo na zdejší zříceninu hradu. Na tu vede mimo jiné zubová lanovka a údajně je odtud krásný výhled na pláž a přístav. To bohužel nemohu potvrdit ani vyvrátit, protože jsme si výstup nahoru nechali ujít a místo toho zamířili na pláž a mezi racky a zvuk moře. Hlavní nevýhodou pláží na jihu Anglie je obecně skutečnost, že nejsou pískové, nýbrž oblázkové. Po oblázcích lze pak chodit jedině v botách, bez nich je to jako kdybyste se snažili chodit po masírovacích podložkách. První dva kroky jsou sice zajímavé, ale potom to bolí čím dál více.

Lanovka
Lanovka

Pláž se v Hastings táhne v souvislém pásu, který po několika stovek metrů volně přechází v přístaviště lodí. K přístavu, jak si jej ale možná představujete, má zdejší varianta hodně daleko. Lodě nejsou v krásných řadách vystavěny jedna vedle druhé u dřevěných mol, po nichž se dá chodit, jako například v italských přístavech, ale jsou nekompromisně vytaženy na oblázkovou pláž a v případě potřeby vyplutí, se musí před lodí položit až do moře pás silných umělohmotných trubek a stroj na způsob bagru potom po těchto trubkách loď „sesune“ do vody.

Přístaviště lodí
Přístaviště lodí

Po naší cestě pláží jsme zamířili do místního Fisherman`s Mu­seum (Rybářovo muzeum), které je kousek za čárou přílivu u silnice lemující pobřeží. Je to malé muzeum s řadou modelů lodí a jednou skutečnou lodí uprostřed, na jejíž palubu můžete vystoupit a pokusit se (přestože se vám to nepovede), představit si sama sebe na podobné bárce uprostřed rozbouřeného moře. Muzeum má potom ještě jednu místnost a celé ho projdete maximálně za půl hodiny.

Fisherman`s Museum
Uvnitř muzea

Krom zmíněné lanovky se snaží Hasting vydělat na přijíždějících turistech ještě jedním způsobem, a to skoro všudypřítomnými dětskými hernami. Jsou to v zásadě casina, která jsou určena pro děti pod osmnáct let a která jsou ve výsledku plná dospělých a také důchodců. V herně je na každém rohu automat, do něhož hodíte libru a on vám do kelímku vysype 50 dvoupencových mincí. Za ty potom můžete hrát na různých automatech a přístrojích a ponořit se na chvíli do světa odlehčeného gamblingu. My jsme strávili v casinu něco přes hodinu a vyhráli okolo osmi plyšáků, nějaké postavičky a jednoho většího slona. S nimi jsme také zamířili zpět ulicemi Hastings, nasedli do vlaku a vrátili se okolo osmé hodiny večer zpět do Londýna.

Dětské casino
Dětská herna na pláži v Hastings

Canterbury

Canterbury je turisticky velmi oblíbené město (mnohem více než Hastings) především kvůli zdejší katedrále, živé atmosféře Canterburských povídek a také kvůli zdejšímu vodnímu kanálu. Cesta na zdejší nádraží trvá z londýnské Victorie lehce pod dvě hodiny a po příjezdu a během procházky do centra vás překvapí, jak moc lidí tudy proudí.

Canterbury
Ulicí v Canterbury

Canterbury se na turistickém ruchu pochopitelně snaží vydělat, tudíž na hlavní tepně High street je řada dřevem obložených anglických hospod, které vypadají až podezřele staře a autenticky a nabízejí údajně „tradiční“ anglickou kuchyni. Sice v tomto cestopise odděluji striktně články týkající se gastronomie, a další Gastro speciál se bude celý věnovat hospodským jídlům, ale o této věci se musím zmínit. Ty hospody na High Street působily zhruba tak, jako když jdete v Praze po „Václaváku“ plném turistů a vidíte nápis „Tradiční české Vepřo-knedlo-zelo za 350 korun“, přičemž za tu cenu dostanete naprosto průměrné jídlo občas hodné školní jídelny. To ale japonský turista, který jí vepřo-knedlo-zelo poprvé, nepozná a místní lidé budou raději chodit na lepší jídlo do své oblíbené hospody o pár ulic dál. Více než skutečně autentická kuchyně je to zkrátka takové divadýlko na turisty a stejně tomu bylo na první pohled na uvedené High Street uprostřed Canterbury. Do jedné z těchto hospod jsme nicméně zašli, s tím, že si dáme oběd. Pak jsem však na jídelním lístku uviděl bramborovou kaši podávanou s parmezánem a šli jsme jinam. Nemám nic proti bramborové kaši s parmazánem, ba co víc mám parmazán rád skoro ve všem (i v bramborové kaši), ale co vím, tak v opravdu tradiční anglické kuchyni bylo použití tohoto italského sýra srovnatelné s použitím zeleného křene Wasabi. Jednoduše nulové.

Typická stará architektura
Typicky stará architektura

Nakonec jsme se tedy otočili a prchali z centra někam dál, kde jsme našli opravdu tradiční hospodu, bez nutnosti zbytečných pozlátek okolo. Po obědě jsme šli opět zpátky (sem tam, sem tam 🙂 ) do centra a rozhodli se proplout vodním kanálem. Plavbu nabízeli dvě různé společnosti, přičemž u jedné se plulo na větších člunech po deseti lidech s mluvícím průvodcem a u té druhé byly loďky na způsob benátských gondol, lodivod na zádi odpichoval celou cestu pomocí velkého bidla a vy jste mohli ve dvou sedět na přídi a v pomalém tempu proplouvat krajinou kolem Canterbury a městem samotným. Je jasné, co jsme si vybrali.

Lodě připravené k vyplutí
Lodě připravené k vyplutí

Před plavbou jsme ještě zašli do obchodu a koupili si láhev vína, protože nám bylo řečeno, že není problém, když budeme v loďce pít a jíst. Poté jsme se vrátili ke kotvišti a za nemalou cenu si ze tří možností zaplatili nejdelší možný hodinový výlet „se vším všudy“. Shodou okolností jsem viděl před několika málo týdny reportáž ze zdejšího kanálu v Objektivu a tohle bylo přesně ono. Úžasné.

Plavba kanálem
Plavba kanálem

Po plavbě jsme původně ještě chtěli navštívit známou katedrálu uprostřed města, při výši vstupného jsme to ale nechali „plavat“. Zatímco v Londýně jsou prakticky všechny památky přístupné zadarmo, tady to podle ceny vypadalo spíše na to, že canterburští dělají sbírku na stavbu katedrály nové. Místo toho jsme tedy alespoň prošli ještě jednou srdce Canterbury, věže katedrály vyfotili z povinnosti v ojedinělém výhledu mezi domy a šli pomalým krokem zpět na nádraží, zpět do vlaku a rychlou cestou mezi loukami nakonec i zpět do Londýna.

Sdílejte článek:

Autor

Ondřej Pohorský

Autor poho.cz, tvůrce webů, obyvatel Brna, otec jednovaječných dvojčat, veslař a majitel Bromíka.

3 thoughts on “Hastings a Canterbury”

  1. Presně tak davát takové hříšné peníze za vstup do te katedraly v Canterbury to v žadnem připadě!! Jinak musím říct, že cantenbury je pěkné nákupní město

  2. Mno, já byla před několika lety v Cantenbury také a nakonec jsme navštívili i katedrálu – byla sice nádherná, ale hned na prvních schodech uvnitř jsem našla dětskou plenu… xD

  3. Hastings je krásný město. Byli jsme tam tenkrát ještě jako malý děti, a i když si všechno přesně nepamatuju, pocity pořád zůstávají. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *